Historie hudby ve Francově Lhotě

Pro zachování jmen muzikantů a také zpěváků, kteří se ve Francově Lhotě věnovali hudbě a zpěvu je vypracována tato práce. Údaje z historie jsou čerpány od dlouholetého kronikáře obce pana Josefa Václavíka a dosud žijícíh pamětníků (Alois Matůš čp.259, Josef Liška č.187, Jaroslav Matůš, z čp.259, Alois Filák z čp.23, Drahomíra Martinková z čp.322, Vilém Juráček z čp.99, Josef Trchalík z čp.380) Práci zpracovala Drahomíra Trchalíková – současná kronikářka. Zatím nejstarší zmínka o hudbě ve Francově Lhotě je v zápise ve školní kronice z roku 1881. Nadučitel Merlíček tam popisuje oslavy sňatku prince Rudolfa Habsburského s princeznou Stefanií, dcerou belgického krále dne 10.5.1881. Píše se zde:“…v předvečer hořely mohutné ohně na okolních kopcích. Domy byly osvětleny a okna mnohých průsvity okrášleny. Hudba chodila po dědině a z národního děla se střílelo…“ Dále se například píše: „…ze školy odebraly se dítky s hudbou v čele za doprovázení svých učitelů…k obecnímu poli ve vesnici, kde dva jasany zasazeny býti měly…“ Podle uvedeného popisu muselo jít o hudbu dechovou, která se se svými nástroji mohla pohybovat. Určitě to nemohla být cimbálová muzika, protože s cimbálem by asi nechodili po vesnici.

Z knihy Francova Lhota – historický obrázek obce, jejího území, lidu a života do konce 19.století se můžeme dočíst, že :“ Velkou zálibou Merlíčkovou (myšleno Josefa, který ve Francově Lhotě působil v letech 1880 až 1900) a celé jeho rodiny byla hudba a zpěv. Ve Francově Lhotě založil Cyrilskou jednotu, která svým zpěvem se stala známá v širokém okolí. Též rád učil vesnické chlapce hrát na všechny možné hudební nástroje a řízená kapela, jím vycvičená, byla též všude oblíbená. Jeho syn Vladimír zase sestavil se svými bratry kvarteto, které dovedlo s úspěchem zahrát i náročné komorní skladby. Všichni členové rodiny hráli nebo zpívali. Jeho manželka Amálie hrála dobře na klavír i varhany a byla jistě nejlepší zpěvačkou ve sboru. V kostele a i při slavnostech to bývaly hotové koncerty pod vedením nadučitele Merlíčka. Velkou posilou sboru byl vynikající basista, hrnčíř Rösner.“ O tom, že dechovka ve Francově byla již v 19.století nás přesvědčuje nález notových
partů, které byly v prosinci roku 1998 objeveny na půdě rodinného domu čp.80 u Rösnérů (na Hrnčířovém).
Ve svazečku not pro basu (tzv.flüghorn) je několikrát podepsaný Josef Filák a dvakrát je tam uveden i rok 1887. Ve zbytku svazku not pro klarinet je zase podepsaný Josef Žídek, bohužel bez data. V dalších dvou sešitech je na obalu napsáno: trombon A, Rösner Josef, Francova Lhota. Tyto sešity pro trombon jsou zachovalejší, asi z novější doby. Datování rokem 1887 (Filákovy noty) se potvrzuje, že dechovka v naší obci v 19. století byla. Hrál v ní Josef Žídek na klarinet a Josef Filák na basu – flüghornu. A je více jak pravděpodobné, že s těmito dvěma hrával už i Josef Rösner (Hrnčíř). Mezi uvedenými ručně rozepsanými notami byly i zbytky tištěných písní (not) vydaných v rozpětí let 1895 – 1901 v USA, které vydal Luis Vitak , Canton, O. – původem Čech. Názvy
písní a ostatní údaje jsou anglicky. V jednom případě je tu však uvedena také „Gems of Bohemia“ s podtitulem „Smes ceskych pisni“, kde jsou nad řádky nadepsaná vždy první dvě slova začátku písní. Směs začíná písní „Bývali Čechové“, dále jsou mimo lidových písní i zlidovělé „Moravo,Moravo“,“ Hej Slované“ a „ Kde domov můj“. Patrně se tyto noty dostaly k nám od krajanů, kteří se v té době usazovali v Americe.

Dechová hudba ve Francově Lhotě byla patrně vždycky. Pamětníci nikdy nemluvili o cimbálovce, vždy mluvili o „plechovéj muzice“. Bez dechovky se neobešla ani jedna slavnost Vzkříšení, Božího Těla nebo většího procesí na pouť na Hostýn. A samozřejmě ani žádná svatba. Tak například na svatební fotografii z roku 1925 (svatba Aloise Lalošáka a Antonie Pavlacké) je kapela ve složení: stojící zprava František Smetana – baskřídlovka, Filák Josef (matrikář) – basa, Dorňák Josef – trubka, Slováček Jan – buben . Sedící Seidl Josef (odjel do Kanady v r.1934) – klarinet.Další dva
hrající na klarinet a trubku jsou asi z Lidečka.Dále Matůš Jan (Tarabčák) – trubka. Bambuch Karel (Haňků) – trubka, Vajdík František (Vajďáků) – křídlovka, Karel Janáč – baskřídlovka. Na další svatební fotografii (Josefa Trčky a Marie Dorňákové – asi třicátá léta) jsou muzikanti ve složení: Fojtů Jan (Kožužšník z Horní Lidče) – tenorsaxofon , Bartoník Jan (z Poschle – dnes čp.81) –
esaltsaxofon, Slováček Jan (z čp.126) – buben, Dorňák Josef (dnes čp.205) – trubka, Smetana František – křídlovka, Filák Alois (Šimek čp.75)- harmonika.

Po založení hasičského sboru patřila dechovka ke sboru. Dokazuje to dochovaná fotografie z roku 1926, na níž je deset muzikantů v hasičské uniformě. Na bubnu je nápis 19.9.1926. Stojící zleva je Karel Janáč (z čp.144), František Smetana (dříve u Tarabů), Josef Filák (Mikulín – matrikář), Karel Bambuch (od Haňků), Josef Dorňák (z čp.205). Sedící zleva je Jan Matůš (Tarabčák ), František Vajdík (Vajďáků čp.82 ). Bubeník je asi učitel František Hon, dále Josef Seidl (nad Raisem z čp.112, pravděpodobně pohřben v Kanadě). Poslední je Matůš – bratr Jana.

Na další fotografii je bubeníkem již Alois Filák (Šimek z čp.75). Na svatebních fotografiích z Obecní kroniky z let kolem roku 1925 jsou také zachyceni muzikanti – dechovka. Dechovka tu byla i ve třicátých letech. V zápisech spolku „Sdružení katolické omladiny“ se mluví o „hudbě místní“, při různých slavnostech s průvodem, které omladina pořádala, se mluví o průvodu s hudbou – do kostela, na výletiště, k poli o dožínkách a buď je zapsáno, že jde o hudbu místní nebo místní dechovou.

Při zábavách se však už objevují i jiné kapely. Tak např. při zábavě Omladiny u Reisů dne 4.9.1932 je zapsáno, že „účinkovala hudba smyčcová ze Študlova“. 29.1.1933 na tzv. Šátečkové zábavě je uvedena hudba místní. 15.8.1933 pořádala Omladina Valašské dožínky. Po svatém požehnání (taneční zábavy bývaly v neděli) šel průvod s hudbou místní na zahradu u obecní kanceláře (dnes mezi hasičskou zbrojnicí a Huskovým čp.32). 7.1.1934 byla zábava u Reisů, kde byla opět hudba místní dechová. Tato byla i na pouťové zábavě Omladiny u Pavlíků (2.9.1934). 20.1.1935 byl u Reisů Omladinský ples, ale tam hrál Zděchovský jazzband 8.9.1935 na zábavě u Reisů hrál Zděchovský džezz. Zajímavý zápis je z 9.2.1936, kdy při zábavě u Reisů hrál Jazz band z Francovy Lhoty.
Ze vzpomínek Aloise Matůše (dříve z čp.113, později z čp.259) uvádíme: „Před druhou světovou válkou byla založena kapela Jazz band. Hrála džezovou muziku. Patřil zde Josef Dorňák (z čp.205) – housle, dále Alois Filák (z Poschle čp.75 – Šimků) – harmonika (později jej Němci zavřeli), Jan Bartoník (z Poschle asi čp.81) – saxofon, Jan Fojtů (Kožušník z Horní Lidče) – tenor saxofon, Švirák Miloš (z Lidečka) – trombon. Jan Slováček (z čp.126) bubny. František Vajdík (Vajďák čp.82) – trubka. Po válce v letech 1946-48 jsme dali „z nouze“ dohromady kapelu . Lidé chtěli tancovat.
Hrála se polka, valčík, tango. Tato kapela hrála ve složení: Antonín Bartoník (z Poschle) tenor saxofon, Ludvík Bartoník z Poteče – trubka. Jan Slováček (čp.126) bubny, Alois Juráček (z čp.99) harmonika, Alois Matůš (čp.259) harmonika. Později se přidal Josef Daňa z Horní Lidče na saxofon. Tato kapela neměla dlouhého trvání, protože Antonín Bartoník, Josef Daňa a Alois Juráček odešli do pohraničí.“

Z těchto několika údajů je vidět, že dechová hudba ve Lhotě pořád existovala, ale také, že už se tu vyskytl i jiný druh kapely (uvedený jazz band). Jen je škoda, že zápisy jsou tak sporé. Ještě větší škoda je, že se nezachovaly žádné písemnosti z jiných spolků, které také pořádaly různé zábavy a slavnosti. V té době byla v obci např. ještě jedna organizace mládeže – tzv. Dorost při organizaci republikánské strany. Koncem první republiky se do obce přistěhoval z Hovězí Alois Blinka, který nastoupil na místo varhaníka v kostele. Byl výborný muzikant a ujal se dechové hudby. Tuto omladil a rozšířil o mladé muzikanty, které vycvičil.
Na fotografii z roku 1945 je dechová hudba hrající na místní pouti. Hrálo se na Pavlíkové zahradě, pódium bylo postaveno tehdy před Šulákovou stolárnou čp.219. Jsou zde tito muzikanti. Z pravé strany Alois Daněk (čp.56) první křídlovka, Ladislav Pechalů, dále dva muzikanti ze Zděchova, které si pozval pan Alois Blinka – varhaník a kapelník, dále Josef Trochta (Kofrňák, dnes čp.292) trubka, Ladislav Filák (Kubina , dnes čp.301) trubka, Vladimír Hrbáček (z čp.29) baskřídlovka, Alois Blinka, první baskřídlovka a zároveň kapelník. Josef Kliš, basa (čp.272), Jaroslav Hrbáček (z čp.264, později dlouholetý varhaník v kostele sv.Štěpána ve Fr.Lhotě) druhá baskřídlovka, Josef Šulák, Josef Liška (čp.187), Jaroslav Trchalík ( ze Dvořiska čp.131) a Karel Hrnčiřík (z Dolňanska čp.6).Když po druhé světové válce odešel Alois Blinka do pohraničí, dechovku vedl jeden z muzikantů, které si jmenovaný vyučil – Alois Daněk z čp.56 . Ten dechovou hudbu vedl až do konce šedesátých let. Říkalo se o něm:“ Lojza Daňků, ten měl velmi čistý tón, ten zahrál i to, co v notách nebylo!“.

Na dochované fotografii z let 1957-1958 jsou zprava: Ladislav Pechal (nad školou, dnes čp.117), Alois Filák (Mikulín), Jaroslav Trchalík (ze Dvořiska čp.131), Ladislav Filák (z čp.301), Karel Hajda (dnes čp.238), Alois Daněk – kapelník (z Bechova čp.56), Josef Filák (dnes čp.281), Antonín Surmař (z čp.44 – Feráků). Vzadu stojící je Jaroslav Hrbáček (později varhaník), Ladislav Hrbáček (z čp.29 – Dvořiska), Alois Houdek (listonoš z Horní Lidče, pocházející z Pulčína) a Josef Liška (čp.187).

Tato kapela hrávala ještě i později při pohřbech, či svatbách a jiných slavnostech. Ale přibývaly i jiné kapely, v jiné sestavě nástrojů a s jiným repertoárem než dechovka. Dechová hudba z roku 1963 byla dle fotografie z pohřbu J.Trčky ve složení: zleva Hrbáček Ladislav (čp.29) – baskřídlovka, Filák Jaroslav (Mikulín – syn matrikáře) – basa, Hrbáček Jaroslav (pozdější varhaník) –  askřídlovka. Filák Josef (Mikulín, bratr Jaroslava) – trubka, Janošík Alois (z Val. Příkaz) – trombon, Liška Josef (čp.187) klarinet, Pechal Antonín (z Horní Lidče) – křídlovka. Surmař Antonín (Ferák) – klarinet. Bubeník neurčen. Poslední stojí Pohůnek ze Střelné.

V letech 1960-1964 tu byla kapela Vesničan. Na dochované fotografii mají muzikanti dřevěné pulty na noty, které vyrobil Alois Matůš (čp.259) , když pracoval v Beskydu. Nápis napsal Josef Václavík (čp.313).Kapela byla ve složení: zprava Filák Ladislav (čp.301), Daněk Alois -kapelník (čp.56 z Bechova), Filák Josef (dříve čp.48 Mikulínů, dnes čp.281), Antonín Surmař (čp.44 -Feráků), Josef Liška (čp.187).Stojí Alois Filák (Mikulínů z čp.48) a Josef Matušinec – harmonika (Mikušík z čp.289).

Obsazení kapely se měnilo, někteří členové odcházeli a na jejich místa přicházeli noví. Měnilo se i složení nástrojů.

V roce 1966 podle fotografie z Bantic (okres Znojmo) hrál Ladislav Filák (čp.301) na bicí, Alois Matůš (čp.259) na harmoniku, Josef Liška (čp.187) a Josef Matušinec (čp.289) na saxofony. Dále zde hráli Střelňané J. Matocha na trubku a F. Pohůnek na saxofon.

V roce 1964-1967 byla kapela ve složení Matušinec Josef (čp.289) – kapelník, Josef Liška (čp.187) – oba saxofon, Josef Filák (čp.281) trubka, Ladislav Filák (čp.301) na bicí, Josef Žídek (z čp.54, později 326) na kytaru, Alois Matůš (čp.259) na harmoniku, Jaroslav Matůš – jeho syn na tenorsaxofon. V této kapele zpívaly již i Ludmila Filáková (čp.98) a Drahomíra Martinková (čp.322) – ta vzpomíná, že obě chodily ještě do 8. a 9. třídy ZŠ a aby mohly vystupovat, musely mít souhlas rodičů. Převážně v tomto složení byla tato kapela známá svými estrádami, které byly hlavně v letech
1965 -1971.

Veškeré toto dění bylo pod hlavičkou ČSM a poté osvětové besedy. Se svými kulturními vystoupeními navštěvovala kapela různé schůze, (např. výroční schůze JZD). Estrády předváděli i ve vedlejších vesnicích a nikdy se nezapomnělo na obce Bantice a Práče v okrese Znojmo (obce, kde se v rámci osídlování pohraničí po válce vystěhovalo mnoho rodin z Francovy Lhoty). Do této party lidí, kteří měli tehdy kulturu v obci „ve svých rukou“ patřila i začínající skupina The Flowers – o jejím složení později. Důležitým členem byl i Jaroslav Dorňák (z čp.205), který se staral o všechno od elektriky a také o fotodokumentaci a Alois Žídek (čp.54), který byl známý bavič.

Někteří muzikanti se vyměnili nebo změnili nástroje.. Např.v roce 1970 na Zahrádkářském plese patřil ke složení z roku 1967 i Alois Tladlec (z čp.10), který hrál na baskytaru. Postupem času se v letech 1969-1970 začaly tvořit dvě kapely. Část se začala věnovat pouze moderní hudbě (The Flowers se změnila na Skeletons – podrobněji dále) a část pokračovala ve zhruba stejném žánru.

Vznikla Lhocanka.
Ke kapele Lhocanka patřily zpěvačky Drahomíra Martinková (dcera kostelního varhaníka Jaroslava Hrbáčka) a Ludmila Žídková. Na harmoniku hrál František Jakeš ze Vsetína (dovedl ho Josef Matušinec, kapelník) a na bicí hrál Ladislav Kabrhel (čp.229). Jmenované zpěvačky společně vystupovaly asi do pololetí 1972. Pak odešla Drahomíra Martinková na mateřskou dovolenou (v prosinci 1972 se jí narodila dvojčata). Brzy se vrátila a zpívaly opět společně s Ludmilou Žídkovou až do října 1973, kdy odešla na mateřskou dovolenou zase Ludmila. Zimní plesovou sezónu odzpívala Draha sama. Dělit čas mezi stavbu RD, děti a kapelu vydržela do léta 1974. Pak začala zpívat zase sama Ludmila. Krátce na to začala zpívat nová zpěvačka. Byla to Ludmila Rýzová z Lidečka. Od Silvestra roku 1976 začala vystupovat „nová“ Lhocanka. Zřizovatelem bylo JZD Fr.Lhota. Kapelníkem byl stále Josef Matušinec (čp.289) – saxofon, trubka, klarinet, trombón, dále
Josef Liška (čp.187) – saxofon, klarinet, Josef Trchalík (čp.74) – kytara , zpěv, Jan Pohůnek ze Střelné – varhany (vystudoval hudbu na AMU v Praze, později vyučoval hudbu v Žilině),
Pavel Černocký (čp.140) basová kytara, Josef Kurtin z Lidečka – bicí a sestry Jarmila a Marcela Juráňovy (čp.304) – zpěv. V roce 1979 byla tato kapela ve složení: Matušinec Josef, Liška Josef, Trchalík Josef, Kurtin Josef, Jarmila a Marcela Juráňovy, dále přibyl pan Urbánek z Lužné – hrál na trubku, na varhany začala hrát Eva Dorňáková z Lidečka a na baskytaru začal hrát Pavel Kurtin.
V létech 1980-1981 došlo opět ke změnám. Na baskytaru začal hrát Miroslav Husek (čp.116) a zpívat začala jeho sestra Marie (Marcela Hamarová, roz.Juráňová byla na mateřské dovolené). Nehrál již p. Urbánek.

V roce 1983 přestal hrát pan Josef Liška a s ním skončil i Josef Matušinec. Funkci kapelníka přebral Zdeněk Matušinec (čp.271),který hrál na trubku. Zpívala znovu Marcela Hamarová a
její sestra Jarmila. Rok 1986 byl posledním rokem, kdy kapela Lhocanka vystupovala. Tehdy k ní patřili – Josef Trchalík – kytara zpěv, Josef Kurtin – bicí, Pavel Černocký – basová kytara, Karel Trchalík – kytara, Zdeněk Matušinec – varhany a zpívala Jarmila Juráňová. Za dobu své existence kapela hrávala nejenom ve Francově Lhotě a Valašské Senici, ale vystupovala také v Horní Lidči, Lidečku, Lužné, Valašské Polance, Leskovci, Vsetíně, Kateřinicích, Ratiboři, Pozděchově, Bratřejově, Střelné, Lačnově, Val. Příkazích, ve Študlově, v Poteči, Štítné, ve Zděchově, v Janové, Halenkově, Novém Hrozenkově a na Slovensku – na Lysé p. Makytů, Lúkách p. M., Mestečku, Záriečí.

Pokud chtěly kapely v této době vystupovat na veřejnosti, musely mít tzv. „přehrávky“ před odbornou komisí. Ta byla utvořena ze zástupců Okresního kulturního střediska Vsetín, ONV Vsetín odboru kultury a hudebních odborníků. Každá kapela byla touto komisí zařazena do určité třídy. Na základě tohoto byla účtována odměna za produkci. Uvedená komise mohla kapelu, která nesplňovala podmínky i zrušit. Tyto přehrávky byly zhruba každé dva roky. Za produkci odváděla kapela poplatky tzv. Ochrannému svazu autorskému. Platilo se vlastně za hraní skladeb cizích autorů (profesionálních kapel).

K osobě Josefa Matušince.
Pan Josef Matušinec (Mikušík), nar.16.1.1933 byl muzikant tělem i duší. Je to patrné i z toho, v kolika zde uvedených kapelách bylo jeho jméno uvedeno. Byl velmi obětavý a neúnavný. Dával dohromady muzikanty, sháněl noty a sám je rozepisoval pro ostatní členy kapely. Kolovala o něm taková příhoda, že když jako řidič autobusu městské dopravy ve Vsetíně zase myslel na noty, přijel s plným autobusem cestujících až do garáží ČSAD. Pro hudbu ve Francově Lhotě udělal mnoho. Nebylo mu zatěžko, aby po namáhavé práci nebo noční směně hrál na tanečních zábavách pro radost a potěšení druhých. Bohužel, jeho srdce dotlouklo moc brzo (+11.5.1990). Další takový kapelník se do této doby v obci nenašel.

The Flowers
V roce 1965 vznikl ve Francově Lhotě na Valašsku estrádní soubor, který účinkoval po okolních vesnicích a také na Slovensku a na Jižní Moravě v obcích Bantice a Práče u Znojma. Z tohoto souboru postupně vznikly dvě kapely The Flowers a Lhocanka. Režisérem estrád byl Josef Žídek přezdívaný Kůň a asistent režie jeho bratr Alois (Kobyla). V době vzniku kapely The Flowers byla u Žídků na prázdninách jejich sestřenice z Kanady Ludmila Hrnčiřík. Ta mluvila česky a nás – členy kapely – zasvětila do prvních anglických textů. Hodně tehdejších hitů nám také z  magnetofonových pásků napsala a přeložila. Říkali jsme jí Kvítko, z čehož vznikl první název kapely tj. The Flowers – Květy. Kapela udělala první přehrávky v roce 1965 a hrávala na tanečních zábavách a čajích po okolí, na Slovensku a na Jižní Moravě. Potom nastupovali postupně členové skupiny na vojnu a kapela musela na čas přerušit činnost. To bylo v roce 1967 – 1969.
V té době hráli v kapele: Josef Žídek (Kůň), zakládající člen skupiny /kytara, zpěv/, Jaroslav Matůš (Guma) /sólo kytara a zpěv/, další Josef Žídek (Šušeň) /bicí/, Alois Filák (Zajíc)
/baskytara a zpěv/, Alois Tkadlec (Krátký) /kytara a zpěv/. Zvukaře a fotografa skupiny dělal Jaroslav Dorňák.

The Skeletons
Kapela The Skeletons (Kostlivci) byla založena na podzim roku 1969. První vystoupení měla 30.12.1969 ve Valašské Senici. Druhé na Silvestra 1969 doma ve Francově Lhotě v restauraci
U Pavlíků.
Kapela v té době hrála převážně repertoár The Beatles, C.C.Revival, Rollling Stones, Olypmic, Petra Nováka apod. Později také vlastní skladby, které měly většinou „romantické“ názvy, jako např. Láhev ohnivé vody, Zlodějovo svědomí, Píseň oběšence, Sraligaťa na útěku, Mňaťa z Ťanšanu, Blues pro Čonge Žabáka apod. Z těch opravdu romantických (bez úvozovek) to byly Balada o růži a Dívka ze snů.
Byla doba tzv. normalizace. Co bylo ze Západu, bylo špatné, tak i kapela musela změnit svůj název. Pod názvem The Skeletons vystoupila kapela naposledy 4.11.1972 na taneční zábavě ve Francově Lhotě, kterou pořádal ČČK. Po několika neúspěšných pokusech na ONV (Okresní národní výbor) s názvy Sputnik, Noční ptáci apod. byl nakonec schválen nový název skupiny OB4

Kapela hrála pod zřizovatelem Osvětová beseda Francova Lhota (OB) a byli 4 členové skupiny (4). Pod názvem OB4 hrála kapela asi do roku 1976. Domněnkou bylo, že aféra kolo české skupiny Plastic Peapl spustila lavinu hromadného rušení beatových skupin v celé republice. V okrese Vsetín byly tehdy zrušeny kapely Extrémum osculum z Valašského Meziříčí, Formace z Rožnova p. Radh., Hifi 100 ze Vsetína, OB4 Francova Lhota apod.
V době zrušení měla kapela OB4 již asi 1 rok nabídku od Tělovýchovné jednoty Lokomotiva Lúky (Slovensko), aby přešla pod TJ jako zřizovatele skupiny a hrála pod její hlavičkou. Byla to tehdy jediná šance, jak hrát dále. V té době měli čtyři členové kapely v aparatuře cca 100 000,- Kč, dnes to není nic moc, tak na jeden zesilovač, ale tehdy to byly velké peníze. „Pány“ – rušitele kapel to ale nezajímalo.
Musely se udělat nové přehrávky (přezkoušení) v Povážské Bystrici, po kterých se kapela zařadila mezi špičkové skupiny v okrese Povážská Bystrica. Porota tehdy byla složena z části také z profesorů Hudební akademie v Žilině a při pohovoru těsně po přehrávkách jim bylo nejvíc divně, že žádný člen nemluví slovensky. Naštěstí nikdo neprozradil, že se jedná o zrušenou skupinu The Skeletons, OB4 z Moravy.

Robinsoni
Pod tímto novým názvem pak kapela hrála dále na Slovensku, ale i na Moravě. Asi po roce hraní v roce 1977 přišel další zákaz a to ke vjezdu do okresu Vsetín. Tehdejší funkcionáři okresu Vsetín to brali jako podraz na ně, že zrušená skupina hrála dál. V té době bylo vydáno toto nařízení (asi celostátní). Kapela z jiného okresu mohla hrát v příslušném okrese jen se souhlasem ONV, pod který spadá pořádající obec. Tzv. Souhlas ke vjezdu do okresu. Pro skupinu Robinsoni tím vznikla kuriózní situace. Když měla hrát doma ve Francově Lhotě, okres Vsetín, ale zřizovatele měla TJ Lokomotiva Lúky, okres Povážská Bystrica, dnes Slovensko (tehdy jedna republika). Aby mohla převézt aparaturu ze zkušebny, která byla asi 30 m od Kulturního domu Francova Lhota, na dvoukoláku pěšky a hrát na místní zábavě, museli pořadatelé zábavy požádat ONV o povolení ke vjezdu kapely do okresu Vsetín. Naštěstí pas nebyl potřeba! Dnes tomu nikdo nevěří, že to bylo vůbec možné. Skupina Robinsoni skončila hraní v roce 1977.
V této kapele, která postupně vystřídala názvy The Skeletons, OB4 a Robinsoni hráli tehdy tito členové: Jaroslav Matůš – kapelník /sólo kytara, zpěv/, Vilém Juráček /varhany, zpěv/. na baskytaru se postupně vystřídali: Josef Jančár (Kára), Pavel Černocký a Karel Jančár. Na bicí hráli postupně Miroslav Kotrla ze Vsetína a Alois Filák. Později přibyl Zdeněk Matušinec /trubka, flétna/, který byl kapelníkem Robinsonů. Bylo to z důvodu, že vystudoval konzervatoř, a kapelník skupiny musel mít hudební vzdělání, což on splňoval.
Tritonus
Skupina Tritonus byla založena v roce 1978. Založili ji asi po roční pauze dva „Kostlivci“ Pavel Černocký a Alois Filák v místním hostinci U Pavlíků po vypití několika piv a kalíšků fernetu. Ještě to odpoledne navštívili dvě zpěvačky z místního folklórního souboru Skřivánek, vedl ho pan učitel Švrčina, které měly zájem zpívat v nějaké beatové kapele. Zpěvačky Marie Trochtová a Ivana Garguláková projevily zájem. Dále byla na varhany přijata Ludmila Surovcová, která tehdy studovala již asi osmý rok hru na klavír. Na kytaru hrál Alois Jančár, bývalý kytarista „Béčka“ skupiny The Skeletons. Pro rychlejší rozjezd kapely pomohl bývalý sólo kytarista a kapelník Kostlivců Jaroslav Matůš (Guma), který v kapele skončil při vystoupení na Silvestra v kulturním domě v Púchově.
Asi po dvou letech snažení a neúrody přišla doba žní. Kapela se prosadila a zábavy měly dobré až hojné návaly fanoušků. Kapela hrála repertoár BoneyM, Abba, Olympic, Madony, Mariky Gombitové, Miroslava Žbirky, Elánu apod. a vlastní skladby. Jako zvukař a dopravu zajišťoval Josef Ondrůš. Později docházelo v kapele postupně ke změnám v obsazení. Přišla nová zpěvačka Alena Ondrůšová, na bicí začal hrát Ladislav Jančár, na klávesy ing. Pavel Joura ze Slavičína, na sólo kytaru ing. Miroslav Baloušek z Valašských Klobouk. Kapela hrávala na tanečních zábavách v okolí, na Slovensku i na Jižní Moravě, kde se jednou při taneční zábavě v Banticích podařil fanouškům husarský kousek. Vypili úplně veškeré zásoby alko i nealko nápojů. Na druhý den v neděli musela paní hospodská donést z domu aspoň flašku borovičky, aby měla ráno co nalévat. Později nastoupili: na bicí Miloš Sáblík z Lidečka, na sólo kytaru Jaroslav Ščotka z Horní Lidče, na klávesy další varhaník Robin Filák (syn Aloise Filáka) a ke konci kariéry kapely i David Filák (syn Aloise Filáka). Měnil se také repertoár, byl také od kapel Turbo, Europe, Queen, Sandra, Kim Wilde a vlastní věci.
Kapelníkem skupiny byl od založení 1978 do roku 1989 Alois Filák (Zajíc) /baskytara, bicí, zpěv/. Kapely musely tehdy dělat každé dva roky povinné kvalifikační přehrávky. Každá skupina musela předložit repertoár – seznam 50 skladeb, kdy 75% muselo být od autorů ze socialistických zemí, 25% ostatní s českými texty. Dvě skladby si při přehrávce vybrala porota a dvě si vybrala kapela. Když náhodou vybrala porota skladbu, kterou měla kapela s anglickým textem, byly v záloze předem připraveny i dvě jiné česky zpívané skladby, z nichž se jedna zahrála místo té vybrané. Samozřejmě to nešlo udělat u známých hitů. Bohudíky, v porotách bývali vesměs zkušení muzikanti, kteří věděli, že jsou na stejné lodi (hnané východním větrem) jako ti, které mají hodnotit a nedělali žádné zbytečné problémy. Poslední přehrávky dělala kapela 2. listopadu 1989, těsně před skončením své činnosti.

Kapela Tritonus z Francovy Lhoty hrála do konce roku 1989.Údaje od r.1965 do r.1989 zapsal Alois Filák (Zajíc)
Dechová hudba z roku 1967 hrála ve složení: Kapelník Josef Matušinec (Mikušík) , Hrbáček Vladimír (čp.29), Karel Hajda (dnes čp.238), Alois Daněk (čp.56), Filák Josef (Mikulín) , Josef Liška (čp.187), Jaroslav Trchalík (ze Dvořiska čp.131), Ladislav Filák (čp.301). V roce 1977-78 hráli v dechovce tito muzikanti: Josef Rösner (z čp.191) – buben, Jaroslav Filák (Mikulín – dnes ve Střelné) , Jindřich Sívek (z Lužné), Jan Pohůnek (ze Střelné)- trubka, Matušinec Josef – kapelník. Jaroslav Matocha (ze Střelné) – trubka, Josef Liška – klarinet.

V těchto letech se ani jeden svátek Františky či Josefa, někdy i Marie neobešel bez „vyhrávání“. Kapela chodila po domech, kde žili lidé těchto jmen a pod okny jim vždy vyhrávala k svátku. Lidé si toho považovali a už měli pro muzikanty přichystáno pohoštění. Toto vyhrávání končilo (zvláště na Josefka) až v časných ranních hodinách druhého dne. Tento zvyk skončil zhruba v roce 1982-83.

Skřivánek – pionýrský národopisný soubor při ZDŠ Francova Lhota působil v obci v letech 1974-1981 a díky jemu se o Francově Lhotě vědělo na mnoha místech republiky. Zakladatelem a duší tohoto dění byl pan Milan Švrčina z Valašských Klobouk – tehdejší učitel na ZDŠ Francova Lhota. Vytvořil cimbálovou muziku a dal dohromady taneční a pěvecký soubor. Muzikanti nebyli z naší obce, byli to většinou učitelé (z našich občanů zde hrál Miroslav Trlica z čp.337 – na housle). Ale pěvecký a taneční sbor byl nejprve z řad žáků naší školy, později se dali dohromady i dospělí. Aby bylo možné v té době vystupovat na veřejnosti, byla tato činnost pod hlavičkou pionýrské organizace. Skřivánek vystupoval na schůzích, oslavách 1.máje, různých besedách, vítání občánků do
života, na Rožnovských slavnostech v Rožnově pod Radhoštěm i na různých soutěžích. Dostal se také za hranice republiky (Polsko). Vystoupení na veřejnosti bylo celkem 298. O Skřivánku se psalo v novinách a soubor vystupoval několikrát i v televizi. Díky členům souboru se vědělo, jak vypadá valašský kroj. „Cérkám a ogarom“ to v něm opravdu slušelo.
Éra národopisného souboru Skřivánek Francova Lhota skončila náhlým úmrtím pana Milana Švrčiny v září 1981. Ani tady se už nenašel v obci nikdo, kdo by v této jeho činnosti pokračoval.

Kostelní sbor.

Když píšeme o hudbě, musíme se zmínit i o zpěvu. A to o tzv. „kostelním sboru“. Kostelní zpěvačky zpívaly pod vedením varhaníka při slavnostních mších (např.o Vánocích), svatbách v kostele a nejvíce při pohřbech. Za varhaníka Aloise Blinky (od r.1937) zpívaly Františka Blinková, Emílie Matušincová (Drábková), Jiřina Kučná (Mrázová), František Vajdík (Vajďáků z čp.82), Antonín Bartoník (z Poschle), Aloisie Klišová (čp.25), Anastázie Filáková (Šeligová),Marie Trchalíková (Filáková), Vlasta Filáková (Pohrabáčová), Marie Langrová (Šeligová), Marie Bučková, Marie Haspalová (Tarabová). Za varhaníka Vrby (od 1952) zpívaly zpěvačky – Filáková Anežka (čp.98), Hrbáčková Jiřina (čp.264), Aloisie Klišová (čp.25), Anna Mikesková (pocházela z čp.99 od Juráčků), Marie Bučková (z čp.142), Anastázie Filáková (čp.270 – Šeligová z čp.78), Ludmila Juráňová (čp.231), Emílie Surmařová (roz.Filáková z čp.98, později čp.280), Jaroslava Garguláková (roz.Lišková z čp.128, později z čp.188), Marie Filáková (roz.Garguláková z čp.188,později čp.281),Emílie Matušincová (z čp.271), Trchalíková Marie (roz.Filáková z čp.98, později z čp.74).
V sestavě , kterou uvádíme dále zpívaly – Marie Trchalíková (čp.74), Emílie Surmařová (z čp.280), Anežka Filáková (čp.98), Ludmila Juráňová (čp.231), Emílie Trochtová (čp.143), Jaroslava Garguláková (čp.188), Anastázie Filáková (čp.270), Marie Filáková (čp.281), Františka Trchalíková (čp.352), Jiřina Hrbáčková (čp.264), Emílie Matušincová (čp.271), Anna Ezechýlová (čp.310), Aloisie Klišová (čp.25), Anna Mikesková (čp.99), Marie Bučková (čp.142). Vedl je varhaník Jaroslav Hrbáček (čp.264). V roce 1999 zpívaly téměř ve stejném složení, scházely pouze Anna Ezechýlová, Aloisie Klišová a Anna Mikesková A když jsme se dostali ke kostelnímu zpěvu, vzpomeneme i varhaníky.

Varhaníci ve Francově Lhotě
Varhany byly do kostela ve Francově Lhotě pořízeny v roce 1794. Nejprve hráli učitelé Kašpárkovi a po nich učitel Merlíček. Po jeho odchodu do penze v roce 1900 hráli na varhany učitelé Kopecký a Kreml. Pak to byl Jan Kuba, nadučitel. Tento zacvičil do varhanictví místního občana Josefa Filáka z čp.48. Ten hrál až do 19.4.1937. Pak se do obce přistěhoval i s rodinou Alois Blinka, který pocházel z Hovězí. V obci měl domek (dnes RD čp.251). Byl to dobrý varhaník. Pravděpodobně měl i varhanickou školu. Za jeho působení v obci opět rozkvétal i kostelní sbor. Dalším varhaníkem byl Jiří Vrba, měl hudební konzervatoř. Přivedl jej kněz P. Ladislav Olšina (1952). Při varhanictví vyučoval hudbě i místní občany (samostatná kapitola) a od něj se hudbě naučil i pan Jaroslav Hrbáček, který nastoupil po něm. Hrál skoro až do konce svého života – zemřel v roce 1997.

Ze vzpomínek jeho dcery Drahomíry Martinkové (čp.322).
„Tatínek pan Jaroslav Hrbáček se záhy ujal i spolupráce s dětmi a získal je pro zpěv o Vánocích, pásmem koled a recitací. Podobně pak děti zpívaly a recitovaly v měsíci květnu při tzv. „májových pobožnostech“. Zájem z řad dětí byl veliký, ale ne každý mohl zpívat. Kdo neměl hudební sluch a zpěv mu nešel, dostal alespoň básničku a tak byly všechny děti, které měly zájem o vystupování na veřejnosti, spokojeny. Recitaci dolaďoval P. Ladislav Olšina, který každé dítě přezkoušel a také každého odměnil nějakou sladkostí. Když jsme viděli, že se P. Olšina shýbá ve své pracovně na faře pod gauč a vytahuje kufr, bylo jasné, že odměna nás nemine.
Tatínek začal svoji spolupráci s dětmi tak, že pro první sólové vystoupení získal mě, tehdy osmiletou a nacvičil se mnou lidovou koledu „Milý Bože, kam dál hůre, co já robiť mám…“ A pak získal další spolužačky Ludmilu Filákovu (čp.98), Marii Pavlackou (čp.108), Janu Petříkovu (čp.1) a mnoho dalších. Tato činnost s dětmi trvala několik let. Já a Ludmila Filáková jsme vytvořily duet a zpívaly jsme v kostele ještě několik let. Podobně i ve škole v pěveckém sboru, který tehdy založila mladá učitelka Marie Šenkýřová, která hrála na harmoniku a věnovala se dětem tak, že se mohly zúčastnit okresní pěvecké soutěže. A my dvě jsme okresní soutěž vyhrály a postoupily jsme do krajského kola. Tímto dětským vystupováním jsme získaly chuť i zkušenosti pro pozdější vystupování na zmiňovaných estrádách a ke zpěvu ve Lhocance“.

Pan Hrbáček pokračoval již v započaté tradici nacvičování vánočních mší s dospělými. Zpočátku to byl smíšený pěvecký sbor a později jen sbor ženský. Každý rok se nacvičila nová vánoční mše známějších autorů. Nejoblíbenější byla vánoční mše Jana Jakuba Ryby – „Hej Mistře“. Toto pak přispívalo ke krásné vánoční atmosféře v našem kostele.“ Po panu Hrbáčkovi hrála v místním kostele Marie Škarpová (čp.265), která zpěv a hudbu na varhany vystudovala. Následovala Regina Kabrhelová, která se střídala s Evou Tkadlecovou z Valašské Senice.

Varhaník Jiří Vrba a výuka hudby ve Francově Lhotě
Vzpomíná Vilém Juráček z čp.99.
„V padesátých letech se přistěhoval na naši farnost kněz profesor Ladislav Olšina. Přivezl si varhaníka a učitele na hudební nástroje – jmenoval se Jiří Vrba. Napřed bydlel u Juráňů (Koňaříků čp.221), později se odstěhoval do malého domečku nad školou (čp.43). Začal vyučovat na varhany a smyčcové nástroje. Cvičným nástrojem bylo harmonium, které bylo umístěno na faře. Druhé harmonium měl učitel doma. V září 1955 jsem nastoupil i já s dalšími žáky na vyučování na varhany. Výuka byla dvakrát týdně po školním vyučování. Se mnou chodil Alois Trochta (z čp.217) a Miroslav Vajdík (z čp.22). Měli jsme společné hodiny na harmonium. Vyučovaly se skladby od skladatelů pro piano – Schmidt, Gurlitt a dále od Krause a Maláta. Druhý a třetí ročník často podle stejných skladatelů, ale složitější repertoár. Jeden den v týdnu jsme cvičili v podstatě společně, druhý den v týdnu přišel pan varhaník, poslechl si zadané úkoly. Když byl spokojen, zadal další cvičení, když ne, tak pokáral, projevil nespokojenost a hráč do příště musel cvičení opakovat. Často použil i rákosku (mírné klepnutí po prstech i za ucho). Byly žákovské knížky, kde učitel hru známkoval. Když dal jedničku, tak byl veselý a hráče tím povzbudil ke cvičení (v druhém a třetím ročníku stále těžších skladeb). V roce 1955 bylo postaveno fotbalové hřiště. Chci naznačit, že k hudbě přibyl pro nás další koníček – fotbal. Já a Alois Trochta jsme hráli za žákovské mužstvo. Také jsme pásli krávy a pracovali na poli.
Druhý rok nám dával varhaník klíče od varhan v kostele. Slabším žákům dával lehčí a lepším dával úkoly těžší. Doprovázeli jsme pak také mladé zpěváky a zpěvačky hlavně o vánocích při koledách.
Já už jsem chtěl hrát spíše improvizace „moderních šlágrů“. (Tyto skladby jsem čerpal z obecního rozhlasu z MNV, protože rádio měl v tu dobu málokdo). Jak mě zaslechl pan farář Olšina, požaloval to varhaníkovi a matce, došlo k roztržce a já jsem přestal během podzimu docházet na vyučování. Během podzimu 1957 mně bratr sehnal harmonium. Měl jsem svůj nástroj. S varhaníkem jsem se částečně udobřil. Miroslava Vajdíka nechal na cvičení docházet k nám do domu. Dokonce kolem Vánoc i Velikonoc byly u nás ( ve staré chalupě) při mém nástroji nácviky
zpěváků i zpěvaček se samotným Jiřím Vrbou. Zkoušely se koledy, velikonoční pašije i pohřební písně. Bylo to určitý čas proto, že zpěvačky pocházely většinou ze středu obce. Asi za rok a půl musel bratr harmonium vrátit. Údajně bylo papírenské firmy Jindřichov na Moravě. Šli jsme do učení. Varhaník se odstěhoval a tím byla tato kapitola o hudbě ukončena.
P. Vrba zemřel 21.2.1999 v Pardubicích. Pan varhaník byl absolutní profesionál a také psycholog.Například založil první a druhou ligu ve šprtci. Nebo se „hledal poklad“ na Černocké Americe. Šlo se podle různých značek (kamenů, stromů, křoví apod.) a pod stromem byl ukrytý „poklad“ – plná krabice oříškové čokolády! Později mi došlo, že to všechno přichystali o něco starší hráči, kteří se chodili učit také na varhany a hlavně na smyčcové nástroje. Byli to Josef Bartoník (čp.81), Josef Koňařík (čp.101), Karel Juráň , Josef Masař (čp.319) a jiní.“

Já, Ty, On – malá, čistě svatební skupina vznikla v r.1977. Hráli v ní: Josef Kadleček z Valašské Senice -hrál na baskytaru a havajskou kytaru, Ladislav Filák (Kubina) – na bubny a Alois Matůš (čp.259) na harmoniku. Skupina se rozpadla v roce 1986. V hraní dále pokračoval již jen jejich nejmladší člen Kadleček Josef – přešel do skupiny Vlci.

V roce 1986 vznikla další svatební kapela – „Vlci“. Hráli zde Kabrhel Ladislav (čp.229) – harmonika, Kabrhel Vlastimil (syn) -bubny, Kadleček Josef – baskytara, Žídek Josef (čp.326)-
zpěv (dříve člen Lhocanky), Žídková Ludmila (jeho manželka – rovněž již dříve uváděna ve Lhocance) – zpěv. Kapela vyhledávána hlavně na svatby, srazy rodáků a různé oslavy. Repertoár byl složen z lidovek i moderních písniček.

Co bude dál?
Jiná kapela totiž v době, kdy byla tato práce zpracovaná (rok 1999) v naší obci nebyla. Je to zajímavé. V obci se totiž podařilo již v roce 1988 zajistit výuku hudby pro děti. Zpočátku to zařizovalo tehdejší JZD a Osvětová beseda Francova Lhota.. Vyučoval zde pan učitel Máťa a Příleský, kteří dojížděli z Vlachovic. Učilo se jednou týdně a to v zasedací místnosti kulturního domu. Vyučovala se hra na klavír, harmoniku a housle. Klavír byl školní a harmoniku zakoupil tehdejší MNV. Rodiče dětí za výuku platili poplatek. Později se výuka přestěhovala do školy. Místo učitele Máti začal vyučovat Zdeněk Matušinec, jehož jméno se zde již objevilo několikrát. Na hodiny teorie se dojíždělo do Lidové školy do Valašských Klobouk, kde byl jmenovaný učitelem, od r.2009 ředitelem.. Začala se vyučovat i hra na trubku a flétnu. Zájem z řad dětí nebyl malý. Některý rok se ani všichni nedostali Ale kapela nevznikla žádná.

Dechová hudba Valaška
Shora jmenovaný Zdeněk Matušinec hraje na trubku v dechové hudbě Valaška z Valašských Klobouk. Tato kapela vystupuje v televizi, koncertuje v zahraničí a jejich písničky si může každý
koupit na zvukových nosičích (kazety, CD). Podobná situace, jako u nás, byla i v okolních obcích. Kapela s repertoárem pro mládež (jako býval The Skeletons nebo Lhocanka) nebyla v okolí vůbec.
Na jejich tanečních zábavách hrály kapely z jiných okresů. Pouze dechovka má dosud svou tradici v Lidečku, Valašské Polance a Valašských Kloboukách (psáno v roce 2002).

Skupina KOKOBENT. V této skupině hráli kromě dalších i naši občané sourozenci Petr, David a Ondřej Filákovi z čp.23 a Josef Žídek z čp.407. Skupina vydala i několik vlastních CD (Možem robiť koniny, Darí sa, Uvapáajuvazapá) a 2 videoklipy..Skupina v roce 2003 vystupovala např. na Valašském Big beat Festu v Liptále. V repertoáru měla různorodé žánry. Od reage přes pop, rock, funky až po jazz. V roce 2006 se skupina přejmenovala na Kobent. Z našich občanů už zde hrál pouze Josef Žídek. V roce 2010 zde z naší obce hrál pouze Josef Žídek

Skupina Power 5
Skupina hrála např. v roce 2003 jako předkapela německé metalové skupiny Helloween ve Zlíně. Ve skupině hrál místní občan Richar Filák z čp.381. I tato skupina vydala své CD s názvem Minuty věčnosti. Richard Filák zde působil v letech 2001-2006. Na evropském turné 2007 hrál Richard Filák i s australskou kapelou Black Majesty.

The Same Or Different. Tato skupina hraje druh hudby „hard core”. Hrál zde např. Stanislav Brlica z čp.109, Alois Šerý z čp.73 a další. V obci tito muzikanti nikdy nevystupovali. Kapela hrála většinou na  různých festivalech v republice.

Skupina Špagát
Tato mladá rocková kapela je z Horní Lidče. Na baskytaru zde hraje náš občan Jindřich Brlica z čp.357

Ondřej Filák ( přezdívaný Endy Moon) se narodil ve Vsetíně roku 1983. Jeho otec Alois Filák byl v minulých letech všestranným hudebníkem ve skupinách The Skeletons a Tritonus. Hudbě se Ondřej začal věnovat zhruba ve třinácti letech. Přispělo k tomu i to, že jeho starší bratři Robin, Petr a David hráli také v kapelách. Ze všech připomeňme alespoň skupinu Eclipse. První nástroj který ho oslovil, byly klávesy. Touha po vlastní tvorbě a sebezdokonalování byla zřejmá už od začátku. K syntezátoru postupně přidal kytaru, basu a bicí. Endy nemá žádné hudební vzdělání. Inspiraci čerpal z nahrávek, kterými ho zásoboval bratr David. S dalším bratrem Robinem spolupracoval na svém prvním demosnímku v roce 2000. Album nebylo příliš povedené, a tak se o rok později vrátil do studia, tentokrát s bratrem Davidem. Vzniklo pět songů na pomezí popu, funku a jazzu. Přestože výsledek byl o něco lepší, rozhodl se Ondřej s dalším nahráváním několik let počkat. O pár měsíců později začal působit jako klávesista v domácí skupině Kokobent. Tato skupina hrála žánrově pestrou muzika s vtipnými slovenskými texty. Natočil s nimi tři alba: Možme robiť koniny, Darí sa a Uvapáajuvazapá. Na poslední desce hostoval i jako bubeník. V roce 2004 musel však hledat vyučený číšník práci, ale chtěl se živit hudbou. Nějaký čas si přivydělával
barovým hraním, ale když poprocková skupina Reflexy tehdy vyhlásila konkurz na zpívajícího basistu, přihlásil se a místo dostal. Kvůli pracovnímu vytížení v nové kapele byl donucen opustit Kokobent. V posledních letech vystupoval se skupinou Reflexy a účinkoval zatím na třech jejích albech: Mám se Líp, Mínus 7 a Nevšední událost. Endy se občas věnoval i jiným projektům. V roce 2005 byl členem doprovodné skupiny Petra Fialy (zpěvák skupiny Mňága a Žďorp). Jednalo se o krátké turné k druhému sólovému albu Petra Fialy – Je čas. O rok později pak doprovázel s kapelou Showband, zlínskou zpěvačku Alici Konečnou. Mimo jiné spolupracoval také s hudebníkem Pavlem Březinou, který vlastnil nahrávací studio Golden Apple ve Zlíně. V roce 2008 po dvouleté práci dokončil Ondra první sólové album pod názvem Endy Moon- Midnight in rain. Také spolupracoval na albu písničkáře Martina Motýla a jeho ženy Eriky. Ten samý rok se podílel větší mírou na novém albu skupiny Reflexy Nevšední událost i jako zpěvák a ve stejném roce také vyvinul s Rudolfem Sivčákem vlastní model baskytary podle svých představ. Má vlastní kapelu Endy Moon 4pm Band.

David Filák, nar. 11.6.1975 – bratr Ondřeje Filáka je od 16.7.2010 členem folkrockové skupiny Fleret. Skupina Fleret má nezaměnitelný zvuk. Jeho typickým znakem jsou regionální a lidové
kořeny. Projevují se jak v obsazení kapely (housle, fujara, klarinet, flétny, mandolína) tak v jazyce textů (textař vtipně využívá dialektu), v typických hudebních i pěveckých frázích a v melodice. Lidovými kořeny se ale skupina neomezuje. Mísí je dohromady s rockem. Tento vliv je opět viditelný jak v nástrojovém obsazení (bicí, elektrické kytary) tak v charakteristickém způsobu zpěvu a struktuře skladeb. Dále David hraje a zpívá s bratrem ve skupině Endy Moon 4pm Band.

Skupina Vyhoď blinkr
Členy skupiny jsou naši občané Zdeněk Filák z čp.381 (zpěv), Jaroslav Změlík z čp.292 (bicí) a Roman Sucháček z čp.190 (kytara). Dále zde hraje Martin Hudek (Valašské Klobouky) na baskytaru a Dalibor Maniš (Valašské Klobouky) na kytaru. Skupina hrává mimo jiné i jako tzv. předkapela na vystoupeních známějších kapel. Kapela působí od roku 2006.

Lůzabend
Tuto skupinu založili sourozenci Josef a Karel Trchalíkovi (kdysi členové Lhocanky) a Zdeněk Sáblík. Zpívá Hana Trchalíková ml. Hrají pro přátele na menších akcích. Některé písničky jsou z jejich vlastní tvorby. Hrají od roku 2006.

Paralize
Zatím nejmladší hudební seskupení ve Fr. Lhotě. Tvoří je žáci místní základní školy František Brlica, Oldřich Sáblík a David Veteška. Dohromady se dali v roce 2008. Doposud skupina vystupovala na různých školních akcích. (zapsáno 2010)

Chrámový sbor
Díky Valašské nadaci a hlavně z myšlenky Josefa Kliše vznikl v naší obci sbor chrámových zpěváků a zpěvaček z Francovy Lhoty a Valašské Senice. Aby mohl sbor opravdu zpívat, bylo nejdříve nutné najít sbormistra. Bohužel v naší obci ani v sousední Valašské Senici nikdo takový nebyl. Pak se panu Klišovi podařilo zajistit pana Karla Kubku, učitele z Horní Lidče, který vede sbor při kostele v Lidečku. Zkoušelo se na chalupě U Hrnčíře. Tajným přáním bylo stihnout nacvičit pásmo na svěcení varhan, které bylo v místním kostele naplánované na srpen 2003. A dobrá věc se podařila. Jejich první vystoupení v kostele bylo skutečně dne 30. srpna na této slavnosti a bylo pro všechny přítomné zážitkem.
Členové a členky sboru v době založení byli: Z Francovy Lhoty Hana Trchalíková ml. z čp.74, Marie Sáblíková z čp.329, Ludmila Žídková z čp.326, Ludmila Šeligová z čp.296, Marie Filáková z čp.169, Ludmila Trchalíková z čp.318, Františka Trchalíková z čp.352, Františka Rumánková z čp.220, Drahomíra Martinková z čp.322, Ludmila Filgasová z čp.299, Ivana Hrbáčková z čp.406, Anna Lukášová z čp.208, Michal Trchalík z čp.352, František Matušinec z čp.158, Josef Šeliga z čp.296, Josef Kliš z čp.50, Josef Koňařík z čp.101, Josef Žídek z čp.326, Jindřich Matocha z čp.367 a František Mikulín z čp.273. Z Valašské Senice to byla Anna Matůšová, Ludmila Tkadlecová, Jana Chromíková st., Jana Chromíková ml., Ludmila Surovcová, Josef Veteška, Josef Kurtin a
Karel Matůš.

Schóla
Vznikla při místním kostele v roce 2007 za působení Otce Antona Kasana. Schólu vede Regina Kabrhelová, která hráje na varhany a kytaru. Dále tu jsou: Eva Tkadlecová z Val. Senice, Eliška Kabrhelová, Lenka Šerá, Vendula Kindlová, Lenka Kabrhelová, Lenka Matušincová, Jana Filáková, Lucie Chovancová, Klára Danihlíková, Jana Chromíková, Kristýna Eliášová a Jana Tkadlecová (poslední tři z Val. Senice). Schóla zkouší na faře. Děvčata zpívají při mších svatých, většinou při hrubé. Dále připravily v roce 2008 a 2009 Živý betlém. Pravidelně se zúčastňují např. soutěže Hradní tóny na Brumovském hradě, různých přehlídek apod.

Tožvitaj
V této skupině hraje a zpívá Roman Silvestr, na baskytaru hraje Richard Filák, na kytaru Josef Filák a na kachon (místo bicích) Ladislav Kabrhel.

PepinoBand
Historie hudební skupiny Pepino Band sahá až do roku 1975 a je provázaná s dalšími skupinami, které působily ve Francově Lhote. V roce 1975 si společně pokoušeli zahrát spolužáci Josef Kliš, nar.r. 1962 a Karel Trchalík, nar.rovněž r. 1962. Nejdříve společně jen na kytary. Posléze začal na bicí hrát Josef Kadleček z Valašské Senice. Využívali aparaturu otce Josefa Kadlečka ze skupiny Já, Ty, On a částečně svou vlastní – hudební nástroje. Karel Trchalík měl kytaru, kterou vyrobil jeho bratr Josef Trchalík ze skupiny Lhocanka a Josef Kliš zase kytaru, kterou koupil od Jaroslava Matůše ze skupiny The Skeletons –resp. OB4. Po příchodu nového bubeníka Josefa Františe začal Josef Kadleček hrát na baskytaru svého otce a Josef Kliš střidavě buď na kytaru nebo klávesy zn. Claviset po svém strýci Vilému Juráčkovi ze skupiny The Skeletons. Pokud zrovna hrály, hrál na klávesy, ale jak vzpomíná Karel Trchalík, jednou rukou Josef hrál a druhou letoval. Stalo se již Josefovým osudem, že až do vzniku Pepino Bandu dohrával všechny Vilíkovy varhany (než vypověděly službu). Karel Trchalík stihnul ještě naučit hrát na kytaru první akordy Miroslava Huska a
poté se se skupinou rozloučil. Hlavním důvodem byl žalostný stav aparatury, kdy byl zasažen el. proudem a sotva přežil. Tam kde držel struny, zůstaly na ruce po dlouhou dobu po nich stopy. Skupina působila pod názvem Údery. Hrála až do r. 1978 pod SSM Valašská Senice a zkoušky bývaly v její klubovně. Jen krátce pod názvem Meteor ještě působila při MNV Francova Lhota již za účasti dalšího kytaristy Pavla Kurtina. Pavel Kurtin, Miroslav Husek a Karel Trchalík se posléze sešli ve skupině Lhocanka. Josef Kliš hrál ve skupině Tep ve Vsetíně, Josef Františ hrál ve Val. Meziříčí. V roce 2008 se opět setkali Josef Kliš a Karel |Trchalík s tím, že si jen tak zahrají, kdy Karel byl a je členem skupiny Lůzabend a Josef Kliš a Josef Skýpala ze Zděchova tvořili krátce
duo hrávající na rodinných oslavách. Karlova kytara vhodně doplnila „samohrajky“ a tak na dalších akcích již hráli společně. Po čase se součástí Pepina stala i Karlova dcera Hanka Trchalíková-Lysákova – zpěv a Zdeněk Sáblík – basová kytara oba rovněž z Lůzabendu. Od roku 2014 hrál Josef Kliš už jenom se Zdeňkem Sáblíkem.

Z naší historie hudby je patrné, že se muzika „dědí“. V několika případech se uvádí jména našich občanů v dřívějších dobách i v současnosti – od dědečků po vnoučata. (dopsáno v září 2010, upraveno 2012, 2013, 2016 Drahomíra Trchalíková)

Rodáci – faráři

ThDr. Josef Novosad SDB (18. července 1910 Francova Lhota – 15. dubna 1983 Ostravice)byl český katolický kněz, člen řádu salesiánů.
Byl jedním z pionýrů českého salesiánského díla. Narodil se ve Francově Lhotě na Valašsku ve vesnici, odkud pocházel pozdější litoměřický biskup kardinál Štěpán Trochta. Byl nejstarší
z dětí. Rodiče měli malé hospodářství. Jeho přítel z mládí Štěpán Trochta odjel v roce 1923 studovat do Itálie k salesiánům. Před tím měl na mládež z Francovy Lhoty velký vliv. I
Novosad tedy zatoužil být knězem. Maminky obou se domluvily a za rok v roce 1924 odjel Novosad, tentokrát už s první výpravou českých chlapců, kterou organizoval kněz Klement,
do Itálie. Začal v Peroze Argentině pod Alpami. Začátky byly krušné. Hoši prožívali určitou deziluzi ze svých představ o Itálii. Okolí jim nerozumělo a cítili se opuštěni. Slovenský
salesián Don Hlubík, který se o ně v první době staral, je utěšoval, že se vše změní k lepšímu, až přijde Don Stuchlý. Později Novosad vzpomínal, že jeho příchod byl pro ně zklamáním.
Čekali mladého nadšeného muže a přišel bělovlasý stařeček. Ale brzy si všechny získal svou otcovskou láskou a péčí. Pobyl v Peroze tři roky. Když odcházeli salesiánští chovanci s
Donem Stuchlým z Perozy na Moravu, aby otevřeli první řeholní dům ve vlasti ve Fryštáku, odešel Novosad do Chieri do salesiánského noviciátu. V následujícím roce 12. září 1928 složil
první řeholní sliby. Po slibech byl dva roky ve studentátu v Turíně na Valsalice. V roce 1930 se vrátil do vlasti. Začal ve Fryštáku asistenci (vývojová fáze řeholní formace). V tom roce
bylo ve Fryštáku 11 asistentů. Dostali tedy pokyn, aby se připravili ke zkouškám a k maturitě na arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži. Po asistenci v roce 1933 byl Novosad pro své
nadání a schopnosti poslán do Itálie do Říma studovat teologii na Gregoriánskou univerzitu. Na kněze byl vysvěcen 26. července 1936. Po vysvěcení pokračoval ve studiu a v roce 1937
získal v Římě doktorát z teologie.
Vrátil se do vlasti a začal v Ostravě vyučovat kleriky. Pokračoval ještě ve studiu doma a dosáhl doktorátu z Církevních dějin na teologické fakultě v Olomouci. Téma doktorské práce
bylo o založení Olomoucké univerzity. Na Univerzitě Karlově v Praze zažádal o doktorát z filosofie. V následujících letech zůstal v Ostravě. Přednášel teologii a zastával funkci
katechety a později zpovědníka. Když byl v únoru roku 1942 ostravský ústav zabrán nacistickými okupanty na nemocnici, odstěhoval se s bohoslovci do Fryštáku. V květnu v roce
1942 po atentátu na Heidrycha, když byl Štěpán Trochta zatčen, poslal ho pan inspektor do Prahy, aby řídil ústav po uvězněném Trochtovi. Bylo to choulostivé poslání. Novosad se ho
ujal s veškerou energií a odvahou sobě vlastní. Později vzpomínal, že si ani neuvědomoval, v jakém byl nebezpečí, když chodil do pověstné Pečkárny, kam Češi většinou vcházeli, ale už
neodcházeli, pro klíče od Trochtovy kanceláře.
Největšímu nebezpečí byl vystaven, když koncem války chtěli Němci pražský ústav zabrat. Novosad se bránil. Byl v té věci předvolán na SS-Oberkomando v nynější právnické fakultě k
Heinrichu Geschkemu. Přišel v klerice. Nechali ho dlouho čekat. Pak ho Geschke uvítal se slovy, že je rád, že mu přichází sdělit, kdy bude budova prázdná, aby ji mohla převzít
německá moc. A na důkaz své “lásky” si položil před sebe nabitý revolver. Novosad, muž velké víry, neztratil nervy. Vyložil panu veliteli, že není v jeho kompetenci rušit ústav a že
neví, kam by poslal sirotky, kteří v něm bydlí. Geschke si pohrával s pistolí a nevinně se zeptal: “Jak myslíte, že dopadne válka?” Novosad si pomyslil, když řeknu pravdu, tak mě
zastřelí jako nepřítele říše. Odpověděl tedy, že se necítí schopný vyslovovat se v takové věci. Vojenským věcem nerozumí, nikdy se o to nezajímal. V té chvíli nastal obrat. Pan velitel
přestal šermovat s pistolí. Řekl: “Vidím, že jste prohnanej kněžour, a že nemá cenu s vámi ztrácet čas. Vraťte se tedy k svejm pobudům. Německá říše se obejde i bez vašeho baráku. Ale
pamatujte si, až přijdou komunisti, ty se s váma nebudou mazlit jako já. Vezmou si všechno, co budou chtít a ani nepípnete. Ještě si na mě vzpomenete”. Novosad k tomu později dodal, že
si skutečně vzpomněl, když k tomu později došlo. Ale ústav byl pro tu chvíli zachráněn. Po válce, když se Štěpán Trochta vrátil živý z koncentračního tábora, Novosad mu ještě
pomáhal, než se zotavil. Přednášel teologii v Mníšku pod Brdy. Salesiánský studentát (studium bohoslovců) se pak přestěhoval do Oseku u Duchcova a Novosad se tam přestěhoval
také. V Oseku ho zastihlo, co mu Geschke předpovídal, kněží a bohoslovci byli komunistickým režimem internováni v roce 1950. Zůstal v internaci v Oseku. Ujal se iniciativy a režíroval divadlo, které internovaní spolubratři hráli. Vzbudil tím nevoli vedení, zvláště po akademii k 24. květnu 1950. Byl volán k výslechům a s nejbližší skupinou byl začátkem srpna odvezen do Želiva, který se proměnil na vězeňský klášter komunistického režimu. Zde byli soustředěni vzdělaní, ale komunistickému režimu zároveň zvlášť nebezpeční kněží. Mezi touto elitou byl Novosad uznáván jako nejlepší odborník na dogmatiku. V roce 1955 ho na žádost příbuzných ze Želiva propustili. Doma ještě soukromě hospodařili a tatínek na to pro nemoc nestačil. Pracoval nějaký čas v domácím hospodářství, ale mladší bratr se oženil, pole zabralo JZD a Novosad musel hledat práci. Pracoval jako skladník na dráze v Mankovicích u Nového Jičína. Manuální práce ho ubíjela, nebyl příliš zručný a to, na co se celý život připravoval, nemohl vykonávat. Odrazilo se to na jeho zdraví. Někdy v roce 1967 konečně dostal státní souhlas a nastoupil do duchovní správy v Petřvaldu. V době “Pražského jara” velmi ožil. Dostal se na návštěvu do Itálie, kde se mohl setkat se svými někdejšími spolužáky. Ale přišel nový úder: 21. srpen 1968 a následující normalizace. Byl přeložen v roce 1972 do Ostravice.
Ve stáří se musel naučit řídit auto, aby zvládl své pastorační povinnosti. Vytvořil si kolem sebe určitý kruh laiků i mladých lidí, kteří se potom soustředili kolem chalupy ve Pstruží, které se říkalo Salaš. Měl stále co rozdávat ze svých rozsáhlých vědomostí i životních zkušeností. Stále sledoval, co je v teologii nového a byl v naší zemi jeden z mála dobře informovaných lidí v tomto oboru. Dostával zahraniční literaturu a studovat ji nebylo u něj při jeho jazykovém vybavení problém. Byl zpovědníkem řady lidí mimo jiné také začínajících sester kongregace Dcer Panny Marie Pomocnice (FMA), které bydlely v Ostravě. Pomohl jim nejednou radou ze své zkušenosti. Jeho zdraví, ale nebylo dobré, až přišla diagnóza – rakovina. Nepomohla operace. Vrátil se na svou faru, kde díky obětavosti salesiánských spolubratří P. Stanislava Honky a P. Jeřábka, a známých lékařů dožil svůj pohnutý život. Zemřel 15. dubna 1983 obklopen láskou svých spolubratří i přátel. Pohřben byl na místním hřbitově v Ostravici.

P. Alois Tkadlec (*7.12.1918 Francova Lhota – +6.9.1988)
Alois Tkadlec se narodil 7.12.1918 ve Francově Lhotě č.p. 10 manželům Antonínu a Marii Tkadlecovým jako poslední z osmi dětí. Dospělého věku se dožily čtyři. Marie 18.10.1900 řeholní sestra Germána Antonín 18.9. 1911 rolník Francova Lhota čp. 10 Václav 12.10.1915 rolník Bantice Rodiče pracovali v zemědělství, vlastnili hospodářství o výměře 8 ha zemědělské půdy a asi 2
ha lesa.

Základní školu navštěvoval Alois ve Francově Lhotě s výborným prospěchem. Proto jej ředitel doporučil ke studiu na Arcibiskupské gymnázium do Kroměříže. Při studiu začal být problém školné. Nedostatek peněz donutil jeho otce a bratra Antonína, aby jeli do Kroměříže na Arcibiskupské gymnázium žádat o snížení školného. Tato žádost byla panem ředitelem zamítnuta. Když ale zjistil, že na gymnáziu v kuchyni pracuje řeholní sestra Marie Germána – sestra studenta, bylo školné částečně prominuto a student mohl pokračovat ve studiu, které zdárně ukončil maturitní zkouškou. Následovala Teologická fakulta v Olomouci, kterou ukončil 17.3.1945. Dále obdržel absolutorium po ukončení studia a složení předepsaných státních zkoušek na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně a Karlovy univerzity v Praze 30.12.1949 .Během druhé světové války bylo studium násilím přerušeno, jeho ročník byl nasazen na nucené práce do Německa. Často při návštěvách vzpomínal na otrocké práce, chování některých dozorců a nedostatek jídla. Z totálního nasazení v Německu byl ze zdravotních důvodů předčasně propuštěn. Lékař v Německu mu údajně vyměnil zdravotní zprávu po zemřelém a on se mohl vrátit domů. Lékařská prohlídka v Olomouci zjistila jeho bezvadný zdravotní stav. Lékař, který prováděl zdravotní prohlídku v Olomouci, konstatoval, že kdyby tuto skutečnost oznámil německým úřadům, byl by student Alois Tkadlec bez milosti popraven. Doktor, zřejmě český vlastenec, nechal vše bez oznámení a můj strýc mohl tajně pokračovat ve studiu a skládat chybějící zkoušky.
Začátkem roku 1945 bylo jasné, že Československo po válce zůstane pod sovětským vlivem. Z důvodu obav, že bude novým režimem zakázáno vysvěcení novoknězů, bylo ještě 17.3.1945 v Olomouci uděleno několika studentům kněžské svěcení. Mezi nimi byl také novokněz Alois Tkadlec. Primiční mše svatá byla sloužena 18.4.1945 ve farním kostele ve Francově Lhotě. Primice je velká událost nejen pro rodinu, ale pro celou farnost a okolí. Příprava na tuto velkou slavnost dala zabrat nejen rodině, ale i všem známým a přátelům. Ve čtvrtek před primiční mši svatou v noci obsadili jeho rodný dům partyzáni, kteří operovali ke konci války na Valašku a zkonfiskovali převážnou část proviantu. Když odcházeli, upozornili celou rodinu, že jestli udají partyzány Němcům, naloží s rodinou stejně, jako s Ovesnými z Lipiny. Po nájezdu partyzánů toho na pohoštění mnoho nezůstalo. Co dělat? Požádat okupační úřady o pomoc? Tuto záležitost vyřešili majitelé hospod z Francovy Lhoty a okolí, kteří zásobili rodinu Tkadlecovu potřebným zbožím. Tak se slavnost odehrála bez problémů.

První působiště novokněze bylo v Uherskobrodské farnosti, působil zde jako kaplan po dobu asi dvou let. Pak byl přeložen do farnosti Hradčovice (kooperátor 1951). Po únoru 1948 začaly, nejen pro katolickou církev, velké problémy. Kněz Alois Tkadlec byl povolán na vojnu a byl zařazen k praporu PTP jako pomocný dělník na stavbě. Zde získal výuční list zedník – obkladač. Vojenská jednotka, u které pracoval, byla složena převážně z kněží a byla nasazena na stavbu hotelu PUP v Karlových Varech. Po skončení tříleté vojenské služby se vrátil do duchovní správy. Jeho další působiště byly postupně farnosti Osoblaha, Bohušov a Véska. V těchto farnostech na severní Moravě po odsunu Němců zůstala jen hrstka věřících katolíků. V tuto dobu začal mít P. Alois Tkadlec
problémy se státní mocí. Odmítl spolupráci s STB. Byl sledován státní bezpečností a na udání byl zbaven státního souhlasu a nemohl vykonávat kněžské povolání po dobu 5. let. Nastoupil do práce na poštu jako poštovní zřízenec, pak pracoval v Hranicích na Moravě na nádraží jako zaměstnanec státních drah. Po uplynutí této doby se vrátil do duchovní správy a nastoupil na farnost do Domanína. Jeho poslední působiště bylo ve farnosti Uherský Brod – Újezdec (obce Ujezdec u Luhačovic, Těšov, Polichno). Působil zde od 1.11.1977 deset let. Zde, posilněn svátostmi, zemřel  6.9.1988. 10.9.1988 byl pochován na hřbitově Uherský Brod Újezdec.

Připojujeme vzpomínku synovce na svého strýce kněze:
Jak jsem svého strýce vnímal? Byl hluboce věřící člověk – kněz, který celý svůj život svěřil do vůle boží a svým životem tuto víru dosvědčoval. Během své kněžské služby připravil na kněžské povolání tři mladé muže, dva sourozence Šímovy a otce Josefa Červenku z Ujezdce u Luhačovic, který je v současné době panem farářem v Lidečku. Mně také pomáhal nalézt víru. Přivážel samizdaty, Život po životě Dr.Moody, svědectví Dr. Mráčka, pojednání o Božích zákonech, planetě Zemi, vesmíru a další literaturu tehdy nedostupnou. V té době nebyly kopírky a cyklostyl byl nedostupný. Vše se opisovalo na psacích strojích. Tyto knihy byly velkou vzácností. Strýc Alois jezdil rád na motorce a později autem. V době, kdy byl sledován státní bezpečností, měl velkou radost, když se mu podařilo bezpečnosti ujet. Hlavně v Banticích na jižní Moravě, kde žil jeho bratr Václav s rodinou, auto schovali do dvora a pozorovali z okna, jak státní bezpečnost nemůže sledovaného najít. Alois Tkadlec – synovec

Mgr. Stanislav Matyáš,(*1.9.1964 Vsetín)
Stanislav Matyáš se narodil rodičům Miloslavu Matyášovi a Marii Matyášové, rozené Filákové. Trvalé bydliště má ve Francově Lhotě čp. 320 Základní školu absolvoval v letech 1970 – 1979 ve Francově Lhotě .Následovalo studium na SPŠE Frenštát pod Radhoštěm. Bylo to v letech 1979 – 1983. Základní vojenskou službu absolvoval v Berouně od roku 1983 do roku 1985. V letech 1985 – 1993 pracoval v MEZu Vsetín. Následovalo životní rozhodnutí a od roku 1993 do 1994 navštěvoval Teologický konvikt v Litoměřicích. Od roku 1994 – 1999 studoval Cyrilometodějskou teologickou fakultu UP Olomouc V době od 1.9.1999 do roku 2001 působil jako pastorační asistent ve Valašských Kloboukách, Na jáhna byl vysvěcen 23.6.2001 v katedrále sv. Václava olomouckým světícím biskupem Josefem Hrdličkou.
Od roku 2001 do roku 2002 sloužil jako jáhen v Otrokovicích. Kněžské svěcení přijal v katedrále sv. Václava v Olomouci dne 29.6.2002 od arcibiskupa Jana Graubnera. Primice měl v kostele sv. Štěpána Krále Uherského ve Francově Lhotě v sobotu 6.7.2002.
Jeho působiště:
2002 – 2003 Valašské Meziříčí, Branky, Lešná – kaplan
2003 – 2010 Velký Ořechov – administrátor, farář
2010 – 2017 Kostelec na Hané, Ohrozim, Vícov – farář
2017 – Strání – farář

Farní kronika uvádí o jeho primici: “Roku 2002 se ve Francově Lhotě po 57 letech uskutečnily primice. Proto se farnost snažila na tuto událost připravit. V jarních měsících byly opraveny schody do kostela, prostranství před farou… rozšířena a upravena cesta ke kostelu… Po studiích v Litoměřicích a Olomouci přijal kněžské svěcení o. Stanislav Matyáš 29.6.2002 v katedrále sv. Václava v Olomouci. Primiční mše svatá byla v sobotu 6.7.2002. Bylo krásné letní počasí. novokněz vyšel průvodem z domu do kostela. Mše sv. v 10 hodin se zúčastnilo množství kněží, bohoslovců, řeholních sester a farníků domácích i z celého okolí. Kdo se nevešel do kostela, sledoval mši svatou u obrazovky na prostranství před hřbitovem.” Kazatelem byl na primici P. Jan Pavlík, SI, bývalý provinciál jezuitů a spirituál kněžského semináře. Mezi koncelebranty byl P. František Dobeš z Hošťálkové, jako jáhni sloužili Antonín Pechal a br. Orlita z Otrokovic.

Z historie tělovýchovy

Na úvod.

Tato brožurka byla vytvořena proto, aby připomněla těm, o kterých se v ní píše, jejich zásluhy, úspěchy či prohry a ostatním, aby věděli, jak v naší obci začínal organizovaný sport a hlavně fotbal.
Co je fotbal? Použijeme zde slova neznámého autora, která tento sport zajímavě popisují. „Fotbal je fenoménem dnešní doby a neodolatelně přitahuje stovky milionů obyvatel celé planety. Je totiž věrnou kopií životních osudů každého z nás. I v nich k sobě mají neskutečně blízko okamžiky nesmírného štěstí i chvíle nejčernějších tragédií. Také v životě tušíme kdesi vysoko nad námi jakýsi vrcholek hory. Rádi bychom na něj vystoupili, ale v cestě nám leží obrovitý balvan. Život stejně jako fotbal jsou o radosti a smutku, o touze a zklamání, o štěstí i smůle. Právě proto k nám tato hra tak promlouvá. Vždycky stojí za to sestoupit na úpatí a znovu se pustit do naplňování našich snů.

Co založení Tělovýchovné jednoty Sokol Francova Lhota předcházelo

Rozmach sportu zasáhl v období před druhou světovou válkou i naši obec. Nejvíce se šířil fotbal. Ten nacházel mezi valašskými ogary velmi živnou půdu. S nadšením využívali každé volné chvilky, třeba na pasínku při pasení krav. Tam, kde byl jen kousek rovnějšího místa, tam byly hned vyznačeny branky dvěma klacky, kameny, či složenými kabáty. Balón byl obyčejně hadrák, jehož základem byl vycpaný a zašitý starý otcův klobouk. A už se sváděly tvrdé boje. Byly to hry plné nadšení, ale i hádek o uznání gólu, zvláště, když se v zápalu hry posunula nepevná „tyč“ branky. Hráli mezi sebou ogaři ze sousedství, horňané s dolňany nebo dědina s pasekami. Hrávalo se na Trčkových a Bartoníkových loukách, u Hamlazů mezi stodolami, na Lidčanských a Střelenských loukách nebo před Pavlíkovou hospodou.
A nejen to, často se kluci vydali za fotbalem, uvidět skutečný zápas i jinde. V třicátých letech bylo v okolí několik registrovaných sportovních klubů (SK), které už hrávaly přátelské i mistrovské zápasy a turnaje. Byly to například Valašské Klobouky, Valašská Polanka, Johanová (dnešní Janová) a několik klubů na Vsetíně. A tak v mladých Lhocanech rostla touha hrát skutečnou kopanou.
Se skutečným pořádným míčem a na opravdovém hřišti.  Ale jak začít, kde vzít pozemek na hřiště a kde peníze na nákup výstroje? Byla těžká doba, po období krize se jen pomalu zvyšovala zaměstnanost. Možnosti výdělků byly malé. Zhoršovala se i mezinárodní situace a hrozila válka. V této nepříznivé době však byl fotbal jednou z mála možností, kde se mohli mladí scházet a ve zdravém zápolení trávit volné chvíle. A co víc, o kopanou projevili zájem i dospělí občané a tak se poznenáhlu začala u nás kopaná organizovat. Mezi prvními, kdo se organizační práce ujali, byli Josef Klesnil – obchodník, jeho zeť Josef Smolan – také aktivní hráč, dále František Solanský, vedoucí Baťovy prodejny v obci a Josef Brlica – rolník.

V roce 1940 vznikl sportovní klub SK Francova Lhota.

Tento byl pak registrován u Slezské župy fotbalové. Hlavním problémem bylo hřiště. Shora uvedení občané jednali o získání pozemku na hřiště i s obecní radou a tehdejším starostou obce
Josefem Hrbáčkem. V úvahu tehdy připadaly jen obecní pozemky, ze kterých by potřebnou  výměru pro tento účel dala obec k dispozici a to buď zdarma, nebo za nějaké nízké nájemné.
Na koupi pozemku nebylo pomyšlení. Začínající SK byl bez jakýchkoliv finančních prostředků. Kus obecního pozemku bylo na dolním konci obce na „Obecnici“, ale to na hřiště nestačilo.
Zasahovaly do něj pozemky jiných majitelů – Vránovy z čp.136, Kořenkovy z čp.3 a Brlicovy z čp.125. Bylo štěstí, že Brlicovi chlapci byli nadšení hráči a tak působili na rodiče i na sousedy
do té doby, až všichni souhlasili s tím, aby hřiště bylo skutečně v těchto místech. Naštěstí nešlo o kvalitní pozemky, spíše o mokřinaté louky. Kdyby zde bylo pole, jistě by se tohoto povolení
nedosáhlo. Těch mokřin tam bylo dost, ale terén byl poměrně rovný a tak na jeho úpravu na jednoduché hřiště stačila jen vlastní píle členů klubu. Branky si hráči vyrobili a postavili také
sami. Hřiště se nalajnovalo a mohlo se začít hrát. Šatny nebyly žádné, hráči se převlékali u Lišků na čp.128. Odtud přes silnici a potok přebíhali na hřiště.
V první jedenáctce hráli: František Trčka, Josef Smolan, Ladislav Klesnil, Ladislav Slovák, Alois Bartoník, Jan Trochta, Karel Jančár, Alois Matůš, Miloslav Gargulák, Josef Zimek (Horníků), Josef Kocourek, Josef Molek a Karel Smolan. Patřili zde i cizí. Bártík z Janové, Rudolf Daňa z Horní Lidče, Cáhlík z Poteče, Janáč z Lužné a Grygařík – učitel na obecné škole. Poslední hráči posílili SK Francova Lhota o něco později, když někteří místní hráči museli odejít na práci do Německa.

Zpočátku se nehrálo v soutěži. Zápasy byly vyjednávány jednotlivě. Pokud se vyhrávalo bylo dobře, ale byly i chvíle, kdy se soupeři museli brát nejkratší cestou přes kopec na nádraží do Horní Lidče. Na hřišti začalo přibývat i diváků. Chodila i místní honorace. Bylo dokonce zvykem, že zápas nezačal, dokud se na utkání nedostavil pan farář, tehdy Štěpán Nevrlý a pan řídící Jan Tkadlec.
Bývaly to slavné chvíle. Někdy tam zahrála i Blinkova dechová hudba. A také se čepovalo pivo! I když jenom čtyřstupňové válečné.

Ale všichni nebyli fotbaloví fandové! Stala se i takováto příhoda. Byla tuhá zima 1941-1942. Jeden občan z dolní části obce neměl čím topit a zdálo se mu, že branky na hřišti jsou zbytečné
a tak je jednoduše podřezal a v kamnech spálil. Bylo mu sice teplo, ale málem tím zavinil konec sportovní činnosti ve Francově Lhotě. Válečné události se odrážely i v životě obce a následně i ve sportovní činnosti. Mnohé bylo omezeno nebo zakázáno. Začalo tzv. nucené posílání mladých lidí na práci do Německa. Toto postihlo také řadu sportovců místního SK. Na práci do „Rajchu“ byli např. posláni hráči Miloslav Gargulák (tehdejší brankář), Karel Jančár, Alois Matůš a Josef Molek. Jedenáctka byla doplňována novými, mladšími hráči, které totální nasazení zatím nepostihlo.
Proto hráli i dorostenci. V roce 1942 bylo vybudováno nové hřiště. Tentokrát to bylo na pozemku hostinského Karla Reise. Hřiště bylo v místech, kde dnes stojí rodinné domy Josefa Laže, Ladislava Juřičky a Josefa Trochty a dále na místě dnešního nákupního střediska. Hřiště bylo zbudováno jednoduše. Pozemek byl nejprve rozorán koňskými potahy, zoraná ornice pak byla odvezena většinou k potoku, kde musel být zvýšen terén. Na tehdejší dobu to bylo hřiště velmi pěkné, ale prašné, takže někdy před důležitým zápasem jej v sobotu večer stříkali místní hasiči. Měli tehdy stříkačku ještě na ruční pohon. Příští den pak bylo hřiště jako mlat. Opak byl za deštivého počasí, kdy bylo hřiště plné bláta. Toto hřiště však nemělo dlouhého trvání. Manžel nájemkyně Reisova hostince Jan Mikulín si z různých důvodů dělal na tyto pozemky nárok a na jaře 1944 dojel na hřiště s párem koní a i se zbývajícími pozemky hřiště rozoral a osázel bramborami. A tak před koncem války se kopaná opět přestěhovala na staré hřiště na „Obecnici“. Činnost klubu však začala upadat. Dále ubývalo hráčů, protože museli jít do Německa, někteří odcházeli dělat do dolů a na jiná místa za prací.

V roce 1942 bylo ustanoveno dorostenecké družstvo, ze kterého pak byli nahrazováni ti, co museli jít na práce. Sport trpěl všeobecně zostřením opatření ve shromažďování a vším, co válečné časy přinášely. Po celou dobu války vedli SK Francova Lhota Josef Klesnil, František Solanský, Josef Brlica, Karel Kocůrek a později i Stanislav Juráček. V posledním válečném roce hráli v družstvu mužů: Zimek Antonín, Trčka František, Klesnil Ladislav, Brlica Antonín, Slováček Jaroslav, Baleja Jaroslav, Smetana Ladislav, Smolan Josef, Smolan Karel, Skotnica Václav, Slovák Ladislav,
Trochta Jan. Dále Gebauer Josef a Hlaváček Oldřich z Val. Sparty Vsetín. V květnu 1945 válka skončila. Brzy po osvobození začaly pracovat politické strany. Činnost obnovily i tělovýchovné a společenské organizace. Zdálo se, že nic nebránilo ani obnovení naší SK. Uvažovalo se o prosazení vybudování nového, lepšího hřiště. Bylo hodně plánů a nadšení pro další činnost. Situace se však změnila. Začalo se osidlovat pohraničí. Občané Francovy Lhoty odcházeli nejvíce do Bantic a Práčů u Znojma. Odešly i rodiny některých fotbalistů a také jeden z hlavních organizátorů SK Josef Klesnil. Brzy na to se odstěhoval i František Solanský. To vše mělo vliv na poválečnou činnost našeho SK. Počátkem roku 1946 přestal klub prakticky existovat. Nebylo obětavých organizátorů, kteří by se této práce ujali. K pokusu o založení tělovýchovné organizace došlo až na jaře r.1947. Tehdy opět z popudu organizace lidové strany, ve snaze podchytit mládež, byla v dubnu 1947 založena Tělovýchovná jednota Čs orla. Náčelníkem byl zvolen Kliš Josef z čp. 211. Orelská jednota se ve své činnosti nedostala dále přes organizační začátky a po únoru 1948 zanikla.
Na jaře 1948 byla ve Francově Lhotě založena místní skupina Svazu české mládeže – SČM, jejímž předsedou byl Jan Brlica z čp. 207. SČM v průběhu své činnosti uspořádal i několik akcí
sportovně zaměřených. Např. soutěž ve stolním tenisu, lyžařské závody v roce 1952. Jednalo se však o ojedinělé akce, trvale se sportu svaz nevěnoval. Počátkem padesátých let vznikl v obci při Osvětové besedě šachový kroužek, později byl při OB i kroužek stolního tenisu. Naši hráli v krajské soutěži. V těchto letech se začaly uvádět do praxe snahy vytvořit sjednocenou tělovýchovu.
Byla podporována výstavba hřišť. Také u nás započal v roce 1952 místní národní výbor s budováním hřiště a to na místě, kde se nachází dodnes. V té době se vrátil z pohraničí Josef Klesnil a snažil se znovu obnovit fotbalovou jedenáctku. Pomalu se to začalo dařit a tak se kopaná ve Francově Lhotě začala opět hrát. Na vybudování hřiště měl největší podíl František Konečný ze Zašové. Byl to tehdejší vedoucí prodejny Baťa v obci, později vedoucí dolního pohostinství U Reisů. Opět nastaly problémy s pozemky. Bylo tam několik vlastníků a navíc tímto místem vedl náhon na Pavlacký mlýn. Přes všechny těžkosti bylo započato s výstavbou. Hřiště se budovalo dobrovolnými brigádami, převážně ručně. Největší „technikou“ tam bylo kus kolejnic a vozík, který po nich jezdil při
odklízení přebytečné zeminy. Mezi hlavní budovatele patřil pan Josef Baleja a pan Vincenc Husek.

V roce 1954 bylo hřiště doděláno a konečně bylo možno přistoupit k založení Tělovýchovné jednoty Francova Lhota Ustavující schůze byla v polovině tohoto roku svolána do dolního pohostinství U Reisů. Za OV ČSTV byl přítomen pan Kratochvíl, t.č. učitel ve Střelné. Ke členům bývalého šachového kroužku Jaroslavu Slováčkovi, Janu Zimkovi, Aloisu Zimkovi, Františku Biernátovi a Františku Brlicovi byli přizváni i Alois Matůš, Karel Matůš, Miloslav Gargulák, František Trčka, František Konečný a místní učitel Mikeska. Bylo dohodnuto, že se Tělovýchovná jednota Sokol Francova Lhota založí a ze zúčastněných byl zvolen přípravný výbor. Jako předseda přípravného výboru byl zvolen Alois Matůš. Mělo se začít s přijímáním nových členů a zažádat o registraci.
Pro různé nejasnosti i další okolnosti, které přinášela doba, se řádné založení TJ do konce roku neuskutečnilo. Zřejmě i proto, že nikdo nechtěl dělat předsedu.  Až 1. března 1955 byla svolána zakládající schůze TJ Sokol. Tentokrát do školy. Zde byl zvolen zakládající výbor ve složení: předseda: Alois Matůš , dělník;místopředseda: Ladislav Klesnil, dělník; jednatel: Josef Václavík, úředník; pokladník: Miloslav Gargulák, dělník; hospodář: Karel Matůš, listonoš;  zdravotník: Josef Piastek, dělník; revizní komise: Karel Molek , Stanislav Juráček a Alois Bednář, náhradní členové výboru: František Trčka, Jaroslav Slováček a Karel Filák. Na výroční schůzi přibyl ještě Otto Němec (okrskář VB) a František Smetana. Hlavní náplní činnosti TJ byla zatím kopaná. Pro začátek bylo ustaveno jen družstvo mužů. Hráli v okresní soutěži, ve skupině „A“ tehdejšího okresu Valašské Klobouky. Hráli jak uměli, ale poctivě a s chutí. A tu jim nevzalo ani to, že jak v jarním , tak i v podzimním kole 1955 nevyhráli ani jeden zápas.

První zápas, který na jaře r.1955 hráli dne 22. dubna se Sokolem Střelná, skončil vítězstvím Střelné (2:3 pro Střelnou).V tomto zápase tehdy hráli: v brance Miloslav Gargulák, dále Ladislav
Klesnil, Josef Husek, Alois Rösner. Josef Vláclavík, Josef Hamala, František Mikulín, Josef Sukup, František Brlica, František Surmař a Jaroslav Bartoník. Ale už podzimní sezónou v roce 1956 prošli naši fotbalisti bez ztráty jediného bodu.

Tak začala činnost Tělovýchovné jednoty Sokol ve Francově Lhotě. V roce 1956 byl v TJ založen šachový oddíl (většinou ze členů bývalého kroužku OB) a také oddíl stolního tenisu. Oddíl kopané byl rozšířen o družstvo dorostu. TJ Sokol se stala jednou z nejpočetnějších organizací NF (Národní fronty) ve Francově Lhotě. Podílela se také na veřejně prospěšné činnosti brigádami při akcích „Z“ i pořádáním některých kulturních akcí, z jejichž výtěžku pak hradila převážnou část nákladů na svou činnost. Zúčastňovali se i různých turnajů mimo hlavní soutěž. V roce 1958 to byla soutěž O spartakiádní pohár.

V těch létech se stala TJ Sokol neodmyslitelnou součástí života v naší obci. Od roku 1960 až do roku 1971 hrála TJ ve III. třídě okresní soutěže. Pak přišla určitá krize a dva roky se hrála IV. třída. Po jarním kole 1973 skončili na 1. místě tabulky a postoupili opět do III. třídy. Dále se zlepšovali a v jarním kole 1975 opět obsadili 1. místo a tím se probojovali do II. třídy okresního přeboru tzv. „horské ligy“. V jarním kole 1975/1976 skončili naši na 2. místě (postoupil Ratiboř), v sezóně 1976/1977 rovněž na 2. místě (postoupil Liptál). V soutěži O Český pohár 28.9.1977 obsadili 1. místo v okrese. Sezónu 1977/1978 ukončili na 6. místě, 1978/1979 si naši fotbalisti prohráli postup do I.B. tř. doma v zápase s Valašskou Polankou 0:1. Ročník 1979/1980 skončili na 7. místě, 1980/1981 byli na 3. místě, 1981/1982 na 4. místě, 1982/1983 na 3. místě a v sezóně 1983/1984 postoupilo družstvo mužů do krajské soutěže, v podzimním kole se jako nováčci umístili na 10. místě tabulky.V sezónách 1984/1985 a 1985/1986 se hrála krajská soutěž, která byla spojením I.B a I.A třídy. V dalších třech letech se hrála krajská soutěž II. třídy (I.B) a pak družstvo sestoupilo do okresního přeboru, kde hraje dodnes.

Začátky žákovského fotbalu ve Francově Lhotě

Ve školním roce 1971-72 nastoupil do místní základní školy pan Antonín Svoboda, učitel a sportovec tělem i duší. Bydlel v Brumově. Ráno po příjezdu vlakem do Horní Lidče se převlekl do sportovního a běžel do Francovy Lhoty do školy. Mnoho lidí ho považovalo za „blázna“, který nemá na autobus, jenže to bylo o něčem jiném. Začal vyučovat ve 4. třídě, tehdy ročník
1962. Hned na podzim začalo činnost několik sportovních kroužků, mj. lehké atletiky a hlavně kopané. Bylo vytipováno asi 17 chlapců z ročníků 1957 až 1960. Fotbalu se tehdy například
začali učit: Stanislav Rösner, Jan Trochta, Josef Husek, František Hamar, Stanislav Sukup, Dušan Zimek, Zdeněk Novosad, František Brlica, Josef Fojtík, Stanislav Hrbáček, Ladislav Juřička, Karel Filák, Ladislav Černocký, Jaroslav Kindl, Josef Filák, Vlastimil Husek a Karel Vrba. Začalo se trénovat a hrát první zápasy. Dresy si žáci půjčovali ze školy v Horní Lidči a vždy je „za to“
porazili. Stejně tak zvítězili i nad družstvy Brumova a Valašské Polanky. Vše pozorným okem sledoval tehdy ještě aktivní hráč Jan Slovák a ve spolupráci s panem Svobodou nechali naše
fotbalové družstvo žáků zaregistrovat. Od roku 1972 tedy začali hrát žáci místní školy závodně. První dva ročníky vždy vyhráli svoji skupinu a probojovali se do závěrečného turnaje O
přeborníka okresu. V roce 1972 skončili žáci v Janové na 3. místě a vyhráli pro sebe první kopací lepený míč. V následujícím roce skončili v Juřince na 4. místě. Jan Slovák pak s těmito
fotbalisty přešel jako trenér do dorostu a o francovolhotské žáky se začal na delší dobu starat Karel Sucháček.

Úspěch slavili žáci například i v roce 1998, kdy vyhráli svou soutěž a na místním hřišti se pak konal turnaj O přeborníka okresu. Skončili na druhém místě s tím, že měli o pouhou jedinou
branku horší skóre než první Vigantice.

Dorost

V Sokolské kronice je uvedeno, že dorost byl ve Francově Lhotě ustaven již ve válečných letech. V roce 1957 hrál dorost v krajské soutěži. Samozřejmě existoval i v dalších sezónách, ale
bohužel se o jeho úspěších či prohrách až do roku 1987 nezachovaly skoro žádné informace.

Ženský fotbal v naší obci

V roce 1972 byla založena i dívčí jedenáctka. Vedl ji Josef Trochta a Karel Sucháček. Ženy nebyly zapojeny do žádné soutěže. Hrávaly pouze přátelské zápasy.

Předsedové

Ve vedení TJ Sokol se za všechna léta vystřídalo několik předsedů:
1955, 1956, 1957 Alois Matůš
1958, 1959 Ladislav Klesnil
1960, 1961 Jaroslav Slováček
1962 Vincenc Husek
1963 Josef Václavík
1964 Jaroslav Růžička
1965, 1966 Antonín Machů
1967 Jaroslav Ondrůš
1968 – 1977 opět první předseda Alois Matůš
1978 – 1993 Jaroslav Ondrůš
1994 – 2002 Josef Filák
2003 – 2005 Jaromír Naiser

Trenéři mužů

Prvním trenérem, o kterém je zápis v kronice, byl Alois Trochta. Nejednalo se tehdy o skutečnou funkci trenéra. Byl dobrým fotbalistou a autoritou, a tak ho ostatní poslouchali. Dorost měl tehdy
na starosti Ladislav Klesnil. Alois Trochta byl ve funkci trenéra ještě v roce 1975. Potom trénoval i Jan Slovák. Podrobnější informace o trenérech jsou vedeny až od sezóny 1983/1984 (myšleno vždy podzim/jaro).
1983/1984 Josef Filák
1984/1985 a podzim 1985 Jan Slovák
jaro 1986 Stanislav Sukup
1986/1987 Stanislav Sukup a po zranění vypomáhal Alois Jančár
1987 podzim až 1989 podzim Stanislav Sukup
jaro 1990 Josef Lysáček
1990/1991 Stanislav Sukup
1991/1992 Karel Matůš
podzim 1992 až podzim 1994 Stanislav Sukup
jaro 1995 až podzim 1996 Jiří Bubela
jaro 1997 až jaro 1998 Stanislav Sukup
podzim 1998 Jiří Hrbáček
jaro 1999 Karel Matůš
podzim 1999 až jaro 2002 Alois Jančár
2002/2003 Robert Zimek, asistent Vlastimil Polách
podzim 2003 Vlastimil Polách
jaro 2004 Robert Zimek
od podzimu 2004 Miroslav Surmař, asistent Jaroslav Matocha

Trenéři dorostu
Mezi první trenéry dorostu patřili Ladislav Klesnil, Karel Janáč a Jan Slovák.
V roce 1985 Karel Sucháček
Do jara 1988 Jaroslav Zimek
Jaro 1992 Karel Sucháček
Podzim 1993 Alois Jančár
Jaro 1996 Jaroslav Zimek
Podzim 1997, jaro 1998 Alois Jančár
Podzim 1999 Stanislav Sukup
Podzim 2000 Josef Košut st.
Jaro, podzim 2001 Karel Matůš
Jaro, podzim 2002 Vlastimil Polách
Jaro 2003 Josef Košut st.
Podzim 2003 Vlastimil Polách
Od jara 2004 Josef Košut ml.

Trenéři žáků
Jaro 1986 Karel Sucháček
Jaro 1992 až podzim 1993 Jiří Hrbáček
Jaro 1996 Karel Sucháček
Podzim 1997 ing. Zdeněk Novosad
Jaro 1998 až podzim 1999 Stanislav Sukup
Podzim 2000 Jaromír Naiser
7
Jaro 2001 Karel Sucháček
Podzim 2001 až jaro 2003 ing. Rostislav Smolík
Podzim 2003 Kindl Zdeněk
Jaro 2004 Surmař Miroslav
Od podzimu 2004 Zdeněk Kindl

Trenéři přípravky
V roce 1988 byla při TJ Sokol zřízena i tzv. přípravka, kterou navštěvovali chlapci do deseti let. 3 roky byli malí fotbalisté zařazeni i v soutěži. Prvním fotbalovým krůčkům je učili postupně
Karel Matůš, Karel Sucháček a Ota Zimek.

Kdo hrál v jiných klubech ve vyšších soutěžích
Stanislav Sukup za Vsetín, Dušan Zimek za Vsetín – Lhotu u Vsetína, Lukáš Matůš za Zlín a Kunovice ve II. lize a Mojmír Jaroš za Olomouc v I. lize dorostu.

Výstavba

Stavba původních šaten
V zápise z členské schůze z března 1956 lze vyčíst, že se projednávala stavba šaten. Byly dřevěné a stály v dolní části hřiště.

Koupaliště

Kolem roku 1965 chtěla TJ Sokol u hřiště vybudovat i koupaliště. Proto v prostoru za horní brankou dal MNV vyhloubit potřebnou jámu. Počítalo se s tím, že koupaliště bude napájeno
vodou z Juráčkového potoka, který tam protékal. Bohužel, při jednání o povolení stavby bylo zjištěno, že voda v potůčku je závadná a nemůže být k tomuto účelu použitá. Z koupaliště zůstala
jenom vyhloubená jáma, která byla následně zasypána.

Taneční kolo

V létech 1966-1967 bylo na místě jámy vybudováno v akci „Z“ taneční kolo pro pořádání tzv. výletů (taneční zábavy venku).

Šatny původní

V roce 1969 byly u tanečního kola vybudovány zděné šatny. Na všech uvedených akcích se sportovci podíleli mnoha brigádnickými hodinami, jejichž počet nelze ani vyčíslit.

Oplocení hřiště

Po vybudování šaten bylo přikročeno také k oplocení hřiště, které bylo dosud od silnice volně přístupné. V roce 1969 byl proto z této strany postaven plot z vlnitého plechu v kovové
konstrukci a vstupní brána. 10. června 1972 však přišla silná bouře s průtrží a Juráčků potok přivedl tolik vody, že velmi poškodil hřiště i nové oplocení. Z druhé strany se zase na hřiště vylila voda ze Senice. Opravy oplocení a úpravy hrací plochy si následně vyžádaly hodně pracovního úsilí členů TJ.

Umývárny u šaten a lavice pro diváky

Oboje se vybudovalo brigádnicky v roce 1976.

Zábradlí a plot
V roce 1977 se brigádnicky zbudovalo železné zábradlí kolem hrací plochy u spodní lajny a drátěný plot u potoka. V roce 1980 byly rozšířeny prostory u dolní branky, a to díky zbourání rodinného domku s čp.103

Šatny nové

Se stavbou se začalo v roce 1984 na místě tanečního kola, které se v té době už nevyužívalo. V červnu byla hotová hrubá stavba i s krytinou. Hodnota díla byla 422 000,- Kč, finanční náklady činily 253 000,- korun. Na výstavbě bylo odpracováno 2710 brigádnických hodin. Otevření bylo 14. července dalšího roku. Pozváno bylo družstvo Karolinky, které Lhocané porazili 2:1.

Rekonstrukce hřiště

Proběhlo v létech 1986-1988. Plocha hřiště byla odvodněna, položena vrstva štětu a horní vrstva škváry. Na jaře 1987 byla do podloží ze škváry, písku a asfaltu vseta tráva. Po vyrašení byla
tráva zavlažována a stříhána. Náklady činily 99 015,- Kč.V té době se hrálo ve Valašské Senici. 24. července 1988 bylo slavnostní otevření. První zápas hráli žáci s družstvem Zbrojovky Vsetín.
Na odpoledne si Lhocané pozvali tým starých pánů Baníku Ostrava, včetně tehdejší legendy Rostislava Vojáčka bývalého kapitána československé reprezentace. Přišlo asi 1000 diváků.
Domácí vyhráli 6:4. Slavnosti se zúčastnili i zástupci OV ČSTV a MNV.

Memoriály

Po tragickém úmrtí dvou hráčů Josefa Zimka (+15.7.1969) a Ladislava Slováčka (+22.11.1970) se na jejich počest začal vždy v červenci pořádat memoriál za účasti mužstev okolních obcí. Po
úmrtí Antonína Machů (+4.3.1977) a dalších nadějných fotbalistů Karla Filáka (+16.4.1980) a Zdeňka Ezechýla (+7.6.1987) se memoriál brzy změnil na tzv. Turnaj neregistrovaných.
Soutěžily mezi sebou družstva amatérů z obce, posílená hráči mužů a dorostu.

Turistický oddíl

V roce 1980 byl při TJ Sokol Francova Lhota založen oddíl turistiky. V činnost jej uvedl Karel Sucháček, učitel ZŠ, Miloslav Gargulák a ing. Jiří Silvestr. Základem oddílu byl TOM při
pionýrské organizaci a několik dospělých. Od té doby pořádá oddíl pravidelné akce: Vítání nového roku na rozhledně na Čubově kopci, běh na lyžích Okolo Francovky, přejezd Javorníků,
na jaře Otevírání Pulčínských skal, v květnu pochod Makyta a jiné.

Šachový oddíl

Počátkem padesátých let vznikl v obci při Osvětové besedě šachový kroužek, který organizovali Jaroslav Slováček, Alois Zimek, Jan Zimek a František Biernát. Domácích registrovaných hráčů
bylo málo, proto v kroužku hráli i hráči z Horní Lidče a Valašské Senice. Kroužek hrál v okresním přeboru (tehdy okres Valašské Klobouky) a i při silné konkurenci soupeřů, jakými byli Brumov, Valašské Klobouky, Štítná nad Vláří a Slavičín, se vždy lhotský kroužek držel na prvých třech místech tabulky. Šachový kroužek hrál v sestavě: Slováček Jaroslav, Důbrava Oldřich (Horní Lideč), Biernát František, Zimek Jan, Holec František (H.Lideč), Tkadlec Václav (Val. Senice), Haspala Jan (Val. Senice), Zimek Alois, Brlica František a Slováček Karel. Činnost kroužku nikdo nedotoval. Vše bylo na vlastní náklady členů. Pomáhali si tak, že o velikonocích uspořádali bleskový turnaj o ceny a pak pomlázkovou zábavu, z jejíhož výtěžku pak kryli nutné výlohy. Pořádali i masové šachové soutěže až na čtyřiceti šachovnicích. Velký rozmach šachu a znovu založení oddílu se uskutečnilo až kolem roku 1976 a hlavní zásluhu na tom měl pan Karel Janáč a Vojtěch Trochta. Pod jejich vedením se hrával nejdříve okresní přebor 2. třídy a po několika letech se postoupilo do okresního přeboru 1. třídy. Dokonce se bojovalo o postup do krajského přeboru, ale nakonec se radovala úspěšnější Bystřička, která v této soutěži hraje dodnes. Oddíl zanikl kolem roku 1983 z důvodu nedostatku hráčů. Někteří se odstěhovali nebo odešli na vysokou školu. V té době hrávali např. Karel Janáč, Vojtěch Trochta st., Vojtěch Trochta ml., Ladislav Trochta, Rostislav Smetana, Jan Trochta, Josef Filák, Bedřich Sukup nebo Josef Šuta.

Současný oddíl byl založen v roce 1994. V tomto roce naše šachisty vyzvala k přátelskému utkání Bystřička vedená místním rodákem panem Rumánkem. A tak se lhotští šachisté opět sešli
a po dobrém výkonu soupeře porazili. Tento úspěch přiměl Lhocany k tomu, že se opět přihlásili do soutěže. V sezóně 1994-1995 skončili na druhém místě v okresním přeboru 2. třídy osmičlenných družstev. V další sezóně 1995-1996 se postoupilo do okresního přeboru 1. třídy. V této soutěži hrála Francova Lhota, nejvýchodněji položená šachová obec, celých 6 let. Tehdy hrál Vojtěch Trochta, Jan Trochta, Josef Filák, Rostislav Smetana, Ladislav Biernát, Ladislav Škarpa, Jaroslav Chromík (V.Senice) Postupně se ale přišlo na to, že pokud chtějí hrát ještě vyšší třídu, musí se zkvalitnit kádr. A tak se družstvo doplnilo zkušenými hráči spjatými profesními či rodinnými vazbami s obcí. Začal hrát Petr Zvardoň (Vsetín), Jaroslav Gargulák (H. Lideč), Václav Dolina (Val. Senice), Karel Doležal (Vsetín), Čestmír Hájek (Vsetín) a Radim Vrátný (Ostrava). Vedoucím družstva Rostislavu Smetanovi a Josefu Filákovi se tak podařilo dobrou organizátorskou prácí zúročit snahu. Po šesti letech tvrdých bojů v okresním přeboru 1. třídy postoupila Francova Lhota do oblastního přeboru. V první sezóně se umístili lhotští šachisté na velmi pěkném 3. místě.
V sezóně 2003-2004 obsadili 5. místo a v letošní sezóně 2004-2005 to bylo 8. místo. Bylo založeno také B družstvo, které hraje se střídavými úspěchy okresní přebor 2. třídy. Je složeno převážně z mladých talentovaných hráčů, čímž je zajištěno pokračování a zachování tohoto sportu ve Francově Lhotě. Vedoucím družstva je Václav Dolina. Členové šachového oddílu Francova Lhota přihlášení v ročníku 2004-2005 do Zlínského krajského přeboru – východ: Petr Zvardoň (Vsetín), Karel Doležal (Vsetín), Čestmír Hájek (Vsetín), Petr Hromada (Val. Polanka), Josef Filák, František Filák (Vsetín), Rostislav Smetana, Vladimír Surovec (Valašská Senice), Jan Trochta, Jaroslav Gargulák (Horní Lideč), Václav Dolina (Val. Senice), Tomáš Surovec, Ladislav Juřička, Michal Filák, Josef Kučný.

I to se stávalo – perličky z kroniky

„6.6.1955 jsme jeli do Sidonie k zápasu. Neměli jsme dobré spojení a tak jsme do Horní Lidče jeli na kolech a do Sidonie vlakem hned dopoledne. Když jsme přišli na hřiště, tamní Romové na
něm pásli několik koní. Rozhodčí nepřijel vůbec, tak to pískal soudce z lidu. Zápas jsme sice prohráli, ale výsledek byl kontumační v náš prospěch. Hřiště nebylo od řeky oplocené a tak když
Jan Trochta (Segínů) běžel za balónem, oba se ocitli ve vodě.“

„13.5.1956 se hrál 4. mistrovský zápas ve Slopném s nerozhodným výsledkem 4:4. Zápas byl pěkný. Naši hráli velmi dobře a obětavě. Byl to doposud nejlepší výkon. Po zápase došlo
k nedorozumění. Karel Slováček se zachránil útěkem do autobusu, kam se dostal oknem. Hrál tehdy „načerno“. Terén byl na hřišti tak těžký, že občas musel rozhodčí přerušit hru a míč se musel oškrabat od bláta a jílu. Jeli jsme tam autobusem. Cestovné nám nedali, ale pak nám ho poslali poštou ve výši 300,- Kčs.“

„3.6.1956 se hrál 7. mistrovský zápas ve Střelné opět s nerozhodným výsledkem. Po zápase se však naší vinou ztratil zápis a proto byl nařízen nový zápas na 1.7.1956. Tento jsme prohráli
5:2.“
„20.4.1958 se hrálo na hřišti ve Slavičíně s Rudou hvězdou Bohuslavice. Naši vyhráli 2:3. Zaslouženě jsme vyhráli a nebýt smůly útočníků, dopadlo by to mnohem lépe. Hřib Josef
nepřijel včas a místo něj hrál Zimek Antonín, ale jeho výkon byl slabý. Neměl trénink a měl velké kopačky!“

„7.9.1958 se hrálo s Rudimovem. Prohráli jsme kontumačně 0:3. Zápas se nedohrál. Rozhodčí byl velmi slabý na takový zápas. Vedli jsme 2:0 a v šesti minutách jsme prohrávali 2:3. Při první
brance nejdřív odpískal ofsajd, ale po domluvě Rudimova nařídil jedenáctku. A byl to gól. Vzápětí další jedenáctka úspěšná pro soupeře a dovršila to třetí branka. Naše hráče to vyvedlo z míry. Znervózněli. Nejdříve vypověděly nervy jednomu z našich fotbalistů a nehezky kopl brankaře soupeře a rozhodčí jej vyloučil. Další fotbalista z Rudimova kopl do břicha lhotského hráče, ale ten nemeškal a kopl jej do zadku. Nastala debata a rozhodčí zápas ukončil v sedmnácté minutě druhého poločasu. To ale nebylo všechno! Nervy vypověděly i divákům. Po odchodu hráčů ze hřiště nastala mela. Neobešlo se to ani bez facek. No a výsledek? Kontumační prohra, od 22.9.1958 do 1.1.1959 zavřené hřiště, pokuta 130,- korun a pořádná ostuda. Dále se 300,- Kč muselo zaplatit hráči, kterého zranil divák, aby to nenahlásil na okres. Ještě štěstí, že tam byl Němec (četník) a odvedl rozhodčího do autobusu. Mohlo to dopadnout ještě hůře!“

Něco o financích

Začátky byly opravdu nelehké, hlavně po finanční stránce. Nebyly dotace z OV ČSTV ani žádní sponzoři s finančními dary. Například při mistrovském zápase, který se hrál 8.4.1956 ve
Valašských Kloboukách, dostala TJ 56,- Kčs. Odměnou pro hráče byla sodovka a 11 slánek. Hráči byli šťastní. Při domácím zápase s Rudou hvězdou Bohuslavice 6.5. stejného roku bylo vybráno 344,- Kčs, cestovné soupeře činilo 100,- Kčs (podle vzdálenosti) a odměna rozhodčímu byla 62,- Kč. Na zbohatnutí to opravdu nebylo. Na činnost si členové TJ vydělávali i různou brigádnickou činností.

Karel Matůš věnoval fotbalu celý život

Významné ocenění za celoživotní zásluhy o rozvoj fotbalu obdržel v roce 2000 Karel Matůš st. V pražském hotelu Praha převzal z rukou předsedy Českomoravského fotbalového svazu
Františka Chvalovského cenu JUDr. Václava Jíry. Fotbalový svaz každoročně na základě návrhů okresních svazů oceňuje zhruba čtyřicítku těch, kteří věnovali rozvoji fotbalu celý život. V tomto
roce to byl i pan Karel Matůš st. Jmenovaný byl zakládajícím členem TJ Sokol Francova Lhota. Na její ustavující schůzi byl zvolen hospodářem a tuto funkci zastával až do roku 2004. Celou dobu se staral o kvalitu fotbalového hřiště v obci.

Góly – koření fotbalu

Střelci gólů vždy patřili a patřit budou k nejpopulárnějším hráčům. V TJ Sokol Fr. Lhota se za celá léta činnosti vystřídalo mnoho hráčů a mezi nimi i dobrých střelců. Nemůžeme je tu všechny jmenovat a tak ze Sokolské kroniky vybíráme jen některé údaje. Mezi tzv. opory mužstva v začátcích patřili třeba Alois Trochta, Karel Slováček, Karel Gargulák a František Zimek. Tehdy nejvíce zápasů odehrál Jan Slovák a ve své době patřil mezi nejlepší. V dalších létech patřil k nejlepším střelcům Karel Matůš. Např. v sezóně 1972/1973 dal 35 branek a vystřílel tak mužstvu postup ze IV. třídy do III. třídy . Od roku 1974 byl zase nejlepší Stanislav Rösner. Ten v sezóně 1974/1975 vstřelil 38 gólů, což přispělo k postupu ze III. třídy do okresního přeboru. Dále bychom mohli uvést Josefa Trochtu, Dušana Zimka, Jiřího Hrbáčka, Otu Zimka, Miroslava Surmaře, Karla Garguláka ml., Stanislava Sukupa st. a další. Uvádíme zde tabulku střelců branek, které byly dosaženy v okresním přeboru a ve vyšších soutěžích.

Současnost

Dnes má TJ Sokol Francova Lhota tři oddíly. Oddíl šachu, turistiky a kopané. Oddíl kopané má v soutěžích tři družstva hrající v okresních přeborech. Družstvo mužů, dorostu a žáků.
Družstvo mužů má 33 členů, dorost 26 a žáci 18. Ostatních členů je evidováno 83. V oddílu šachu je 31 hráčů a v oddíle turistiky je zapsáno 54 členů (12 dospělých a 42 juniorů).
Protože v obci doposud nebyla postavena tělocvična, zimní příprava mužů probíhala několik let v tělocvičně při Základní škole Horní Lideč. Dorost a žáci měli zimní tréninky v sále místního
kulturního domu. Mezi současné hlavní sponzory patří ČSOB Pojišťovna, Prodex s.r.o., Francova Lhota, Carnex, spol. s r.o.Francova Lhota.

Na závěr

Současný výbor TJ Sokol chce tímto poděkovat všem členům, trenérům a funkcionářům za dosažené výsledky ve sportu v obci a popřát jim do dalších let, hodně zdaru a ještě více sportovních úspěchů. Poděkování patří i všem sponzorům a Obecnímu úřadu Francova Lhota za jejich finanční pomoc. S úctou a uznáním je třeba touto cestou ocenit práci těch hráčů a funkcionářů, kteří se dnešních dnů nedožili.
Sportu zdar!

Údaje z historie tělovýchovy v naší obci byly zaznamenávány už od roku 1935 díky Josefu Václavíkovi – tehdejšímu kronikáři obce, Janu Zimkovi (+) – dlouholetému jednateli TJ a Aloisu
Matůšovi – dlouholetému předsedovi TJ. Z těchto let je zachována Sokolská kronika. Další informace poskytli: Karel Matůš ml., Stanislava Sukup st., Josef Filák, Rostislav Smetana.
Fotografie zapůjčili: Alois Matůš, František Mikulín, Karel Matůš, Stanislav Sukup, Jaroslav Matůš a Josef Trchalík. Kresba na titulní straně je od Ladislava Šerého, žáka 5. třídy
Brožurku sestavila a napsala Drahomíra Trchalíková za spolupráce Karla Matůše ml.
Vydána byla díky sponzorům.
Všem, kdo se na vzniku brožurky podíleli, patří poděkování.

Historie kostela ve Francově Lhotě

Kostel sv. Štěpána krále uherského ve Francově Lhotě z roku 1787
Rok 1786 Začalo se stavbou kostela pod patronací Josefa II. Vrchním dozorem byl pověřen Josef Ondráček, víceděkan kloboucký Hrabě Štěpán Illezhazy podporoval stavbu kostela, dokonce ji prý financoval. Proto se uvádí jako „stavitel kostela“. Podle něho je zasvěcen sv. Štěpánovi, králi uherskému. Je to jediný kostel na Moravě zasvěcený tomuto světci. Kostel byl postaven ve slohu josefínském. Byl prostranný, neklenutý. Strop měl trámový se stukaturou. Věž nad kostelem byla nízká, ale úhledná.

1787 kostel, i když ještě ne zcela dokončený byl vysvěcen farář František Edmund viceděkanem klobouckým Josefem Ondráčkem Stand,velehradský Oltářní obraz namaloval profesor Frydrych z excisterciák (od podzimu Valašského Meziříčí. do února 1790) Bohužel nebyl příliš vhodný a vkusný a byl bez umělecké ceny.

Rok 1788 kostel byl zcela dokončen a nazván farním od 1790 Viktorin Uwira (do 26.3.1806)

Rok 1792 zavěšen zvon od Wolfganga Štrauba z Olomouce

Rok 1794 pořízeny zpovědnice, instalovány varhany, které byly zhotoveny v Reitz.

Rok 1808 v Olomouci byly Wolfgangem Štraubem Josef Peregrinus Hrdlička ulity 2 zvony (od 14.2.1807 ve Fr.Lhotě)

Rok 1809 vyzdviženy oba zvony

Rok 1811 pozlacen hlavní oltář, zhotoven vedlejší oltář i pozlacený a barevně zkrášlený ambón. Obraz sv. Štěpána byl namalován v Olomouci malířem Hanke. Obraz Bl. Panny Marie pak v Holešově. Byla pořízena kazatelna. 14 obrazů křížové cesty bylo z Holešova.

Rok 1898 vymalován presbytář – vizovický malíř Bedřich Leopold (47 zl) P František Pavlíček opravena kazatelna a křtitelnice, oprava hlavního oltáře, postavení bočního oltáře Srdce
pána Ježíše – od Methoděje Fabela z Prostějova

Rok 1900 oškrabány stěny, znovu vylíčeno, sloupy omalovány farář P.Ignát Kremel Bedřich Leopold z Vizovic (200zl) z venku kostel opravil a barvou zalíčil stavitel Eduard Hlaváč (371 zl)

Rok 1901 kostel pokryt šindelem, pořízeny vodní žlaby z pozinkovaného plechu

Rok 1902 pořízen kříž do chrámové předsíně (80 korun)

Rok 1905 občan Jan Kurtin odkázal 200 zl. na zakoupení vánočních jesliček

Rok 1924 překrytí bočních křídel budovy farář P. Vincenc Kovář sbírka na nový hlavní oltář – stavitel Mořic Studeník z Krásna nad Bečvou

Rok 1925 při velké vichřici spadla báň i s křížem

Rok 1926 pořízen nový hlavní oltář (30 000 Kč)  oprava kostela – stavitel Rafaj z Val. Klobouk, kostel vymalován, natřeny lavice

Rok 1940 oprava střechy, použita azbestocementová břidlice farář P.Štěpán Nevrlý (30 362 Kč, klempířské práce za 12 807,70)

Rok 1941 pořízeny sochy sv. Josefa a sv. Terezičky

Rok 1947 generální oprava kostela, nová sakristie, zvenku zaomítán – stavitel Rafaj z Val. Klobouk (182 342,- Kčs) začala elektrizace – 15.4. el. proud v kostele 58 850,- Kčs, na faře 22 741,- Kčs
kostel vymalován – náklady celkem 500 000,- ze sbírek

Rok 1949 Boží hrob, který býval to té doby u hlavního vchodu do kostela, byl poprvé umístěn pod chórou na pravé straně

Rok 1951 nový lustr, rozhlasové zařízení v kostele i na věž (150 000,-Kčs) administrátor J. Nedělník

Rok 1952 vyspárování dlažby, vydláždění bočních lodí, poří- far. P. Dr. Ladislav Olšina zena podlaha do lavic, zpovědnice přestěhovány od bočních oltářů do zadu, pořízeno klekátko před
hlavní oltář, Boží hrob, který trvale stával zastřený záclonami pod kůrem v boční lodi mezi posledními sloupy na epištolní straně se začal schovávat na faru a instaloval se až na Zelený čtvrtek vzadu za lavicemi na pódiu na straně epištolní

Rok 1954 oprava rozhlasové aparatury

Rok 1957 natřena olejomalba, natřen kůr na světlou barvu, opravena křtitelnice

Rok 1958 pořízení obrazů do kostela: Kající David (1958), Kající Petr (až 1959), Kající Magdalena (až 1959), Návrat marnotratného syna (1958), Pán Ježíš v zahradě Getsemanské (1958), Dolorosa (1958). Obrazy namaloval Rudolf Paulík z Blažovic u Brna stanovil si cenu 2000,- Kčs za obraz) zdarma k tomu namaloval obrazy k bočním oltářům Večeře Páně (v r.1959) podle Leonarda da Vinci
Narození Páně (v r.1959) podle Fugela

Rok 1959 pozlaceny monstrance a kalichy

Rok 1960 zakoupeno 130 m jutového běhounu

Rok 1961 instalovány nové oltáře, kazatelna i dvě zpovědnice, dále 22 dubových lavic – vše pocházelo z farního kostela v Karviné II Doly (kostel byl kvůli poddolování zrušen, všechen inventář byl 5 let uložen v poutním kostele ve Zlatých Horách) a bylo naší farnosti darováno Ze zmíněného poutního kostela ve Zl.Horách – Maria Hilf byla našemu kostelu zapůjčena křížová cesta – 14 zastavení – obrazy 70×60 cm. Staré obrazy křížové cesty byly sundány z pilířů a nové obrazy pověšeny na stěny (v případě obnovení poutního kostela se měly obrazy křížové cesty vrátit)

Rok 1963 farnost přešla z Děkanství Valašské Klobouky do děkanství Vsetín

Rok 1962 obetonování kostela, zároveň vytvořeny obrubníky pro pěstování růží vybudovány nové schody na kůr a do márovny a také zde pořízeny nové dveře

Rok 1963 nová socha sv. Štěpána krále Uherského (doposud zde nebyla žádná) pořízena v Charitě v Červeném Kostelci (nová, dřevěná, polychromovaná za 8200,- Kčs) dále sochy Cyrila a Metoděje (dříve jen obrazy P.Marie a sv.Josefa)

Rok 1979 v sakristii byla položena dlažba P.Alois Mikuláštík

Rok 1981 vymalování kostela, položen mramor, pokryta P. Vincent Randa střecha hliníkem a věž mědí, nové hromosvody,

Rok 1982 oprava fasády – žlutá barva – umělý brizolit (dokončeno 17. června), nové lavice – od JZD Nové Valašsko, stolárna Študlov nový mramorový oltářní stůl (ze Zlatých Hor) Celkové náklady
v letech 1981-1982 1 045 000,- Kč vše ze sbírek věřících

Rok 1984 položena mramorová dlažba za oltář a do sakristie P. Josef Koštuřík

Rok 1985 mramorové schodiště do hlavního vchodu

Rok 1986 výměna oken za zdvojená – provedli pracovníci JZD a brigádníci V listopadu pořízení akumulačních kamen – 6 topidel na elektrický noční proud.

Rok 1987 vylíčen sokl, obkladačky, opraven nástřik věže Byl instalován elektrický pohon zvonů Slavilo se 200.výročí kostela

Rok 1988 nové zpovědnice natřeny okapy

Rok 1989 nové schody na kůr (JZD Fr.Lhota)

Rok 1992 renovace všech oltářů, čištění, nátěry, zlacení, práce provedeny také na kazatelně – Ladislav Jurčík z Hovězí, natřena okna i v sakristii

Rok 1993 oprava okapových rour – měď (120 000,- Kč) firma Chovanec a syn z Horní Lidče

Rok 1994 generální oprava fasády kostela, vysoušení zdiva, instalovány vzdušné kanály, v sakristii větrací komíny odstraněna omítka i na soklu na stěnu položeno drátěné pletivo a vše zaomítáno,
nový barevný nástřik instalována pamětní deska Štěpána kardinála Trochty

Rok 1997 vymalování kostela, nové ozvučení a osvětlení, nové schodiště k bočním dveřím a na kůr, reliéf nad vchodem „Bůh žehnej Tvému návratu“ od řezbáře Jana Brlice st.

Rok 2001 natřena střecha

Rok 2002 opravena malba kostela – boční lodě

Rok 2003 demontáž původních pavlačí, vybudování nových (firma Karla Juráně) zhotoveny dřevěné podlahy, opravena elektroinstalace vymalován celý kúr

Rok 2010 vymalování kostela. Rozpočet na tyto práce byl stanoven na Jan Surowczyk 183 920,- Kč. Další náklady byly za zapůjčení lešení. Z finančních prostředků Fondu kultury Zlínského kraje na obnovu kulturních památek získala Římskokatolická farnost Francova Lhota dotaci ve výši 80 000,- Kč. Další finanční prostředky byly získány jako dar od manželů Tkadlecových (pan Tkadlec je rodák z Val. Senice) z Ameriky. Naší farnosti darovali finanční částku 50 000,- Kč. Polovina byla použita na opravu kaple sv. Cyrila a Metoděje ve Valašské Senici a polovina na výmalbu našeho kostela. Zbývající prostředky byly ze sbírek v kostele. Práce provedla firma František Nikl Malby – nátěry, Vracov. Tuto firmu vybral ještě Otec Anton Kasan. Výmalba stála celkem cca 250 000,- Kč (probíhala od 12.6. do 25.7.) Zakoupena nová křížová cesta – barevné plastiky byly dovezeny z Polska za cca 93 000,- Kč zakoupen nový koberec na stupně před oltářem

Rok 2012 Byl zakoupen nový betlém, Byly pozlaceny monstrance (2), mešní kalichy (4) a pateny (2), Byly pořízeny 3 nové ornáty Byla pořízena stříška nad vchodem do sakristie v kostele byly
zatepleny stropy.

Rok 2013 Hlavní oltář

Rok 1898 oprava oltáře (sbírka 234 zl.97kr) P. František Pavlíček  opravil Metoděj Fábel z Prostějova (130 zl)

Rok 1924 sbírka na nový hlavní oltář – stavitel Mořic Studeník z Krásna nad Bečvou

Rok 1961 instalování nového oltáře z farního kostela P. Ladislav Olšina v Karviné II Doly (kostel byl kvůli poddolování zrušen)

Rok 1963 socha sv. Štěpána P. Ladislav Olšina Dílo z řezbářského závodu Břetislava Kavky v Červeném Kostelci. Socha stála 8 200,- Kč. Doposud zde nebyla žádná socha. Dále byly instalovány sochy Cyrila a Metoděje (dříve jen obrazy P. Marie a Sv. Josefa)

Rok 1992 renovace všech oltářů, čištění, nátěry, zlacení. Stejné práce byly provedeny i na kazatelně. Práci provedla firma Ladislava Jurčíka z Hovězí V současné době je uprostřed socha
Sv. Štěpána, krále Uherského Na levé straně socha sv. Metoděje Na pravé straně socha sv. Cyrila Boční oltář Panny Marie Lurdské na evangelijní straně 1894 pořízen tento oltář, doposud oltář Jana Nepomuckého nízký, nevzhledný. Tento zrušil P. Antonín Vašinka. Nový oltář od Raimunda Kutzera za 290 zl pořídil P. František Pavlíček svícny byly od Jana Bayera z Bruntálu
oltář byl vysvěcen 8.12.1894 1961 instalován oltář z farního kostela z Karviné II P. Ladislav Olšina socha ponechána

Boční oltář Nejsvětějšího srdce Páně

1900 postaven za 500 zl. P.František Pavlíček (přispěla farnice Františka Kubínová
1949 pořízen stabilní Boží hrob pod chórem na pravé straně P. Štěpán Nevrlý
1961 instalován oltář z farního kostela Karviná II P. Ladislav Olšina socha ponechána

Varhany
1794 duben od Martina Pažického P. Viktorin Uvira
1899 oprava – organista Jan Bittnický P. František Pavlíček očištění a oprava varhan
1933 nové varhany – varhanář Jaroslav Juřík P.Štěpán Nevrlý z Uherského Brodu (40 000,- korun)
1946 oprava firma Rieger z Krnova
1949 ladění varhan
1951 generální opravu a ladění varhan organolog Seidel ze Šumperka P.Jan Nedělník
1955 pořízeno harmonium pro zkoušení sboru P. Ladislav Olšina
1984 dokončena generální oprava varhan (od V/1983 do III/1984) Jiří Vaculín z Krnova (za 41 000,- Kčs) P. Josef Koštuřík
2002 bylo rozhodnuto, že staré varhany budou nahrazeny novými, jejichž předběžná cena byla stanovena na 3,5 milionu korun
2003 než se v lednu započalo s demontáží varhan, určil statik, že podlahy a trámy jsou ve špatném stavu a musí se odstranit a nahradit novými. Začalo se 28. ledna Odborné práce byly svěřeny firmě Karla Juráně z čp.164. Demontáž a odstranění starého materiálu a následný úklid byl na brigádnících – farnících z Fr.Lhoty a Val. Senice. 4. února se původní varhany začaly odvážet do
obce Véska u Oder Nové varhany stavila firma Grygar z Prostějova. Finanční prostředky se získaly částečně z dědictví po rodákovi p. Bartoníkovi, který zemřel v Austrálii, velkou částí sbírkami od farníků a finančními dary od firem v obci i Obecního úřadu Fr. Lhota a Valašská Senice (přispěl i OÚ Horní Lideč), byla poskytnuta i dotace z min. kultury. Varhany mají 1247 píšťal a cena byla cca 3,5 milionu korun.

Zvony
1787 v době vysvěcení kostela byl ve Fr. Lhotě pouze jeden zvonek, a to na staré zvoničce
Zvony byly pořízeny:
1792 největší zvon – odlil Wolfgang Štraub v Olomouci P. Viktor Uvira měl váhu 287 kg
1808 prostřední zvon zvaný „poledňák“-odlil Wolfgang Štraub P. J.P. Hrdlička
měl váhu 120 kg 1859 malý zvon „umíráček“ – odlil zvonař Staněk v Olomouci P. A.Vašinka vážil 28 kg

V Pamětní knize Lhoty Francové, která byla založena 1.ledna 1925 (údaje zde byly zaznamenány i zpětně) zapsal Antonín Kocurek z čp.23 v údajích o rekvizicích po dobu světové války, že mimo jiné „Zrekvírovány byly 2 zvony, velký a umíráček, poledňák zůstal“.
14.2.1917 v době I. světové války byly v Bylnici naloženy dva zvony  z Francovy Lhoty o váze asi 290 kg a poslány do hlavního dělostřeleckého skladu ve Vídni. Jednalo se o velký zvon a „umíráček“.
Podle protokolu z téhož dne farář dohodl, že Francova Lhota odevzdá zvony dva a jeden si ponechá – na zvonění požárů aj. Ponechán byl prostřední zvon – „poledňák“. (údaje o odevzdání zvonů vyhledal Dr.Baletka v Zemském archívu Vsetín dne 12.3.2004 – použity archivy fary a podací deníky).

V kostele byl jeden zvon – prostřední tzv. „poledňák“
1922 Byly pořízeny 3 nové zvony, které odlil zvonař Pavel Ranko v Trenčíně. Byl to velký zvon. Popis od Jana Pikálka – zvoníka „Nápis velkého zvonu je tento. V Kříži Kristovém Hledejte
Spasení a vstupujte do Chrámu Páně na moje zvonění. Dále podle kraje je zase psáno. Zakoupen z milodarů Farníků. Méno Pána Zvonaře jest Pavel Ranko, V Trenčíně , v Roku
1922. Šířka zvonu od kraje do kraje prostředku Velkého Zvonu je 80 Centy Metrů šířky.

Zvon Druhý Poledňák
Poledňák Na tom jest zase nápis. Tento Zvon Zbudovaný Farníky Z vlastním Nákladem hlavně s přispěním Farníků Amerických. Šířka je tohoto zase Zvonu od kraje do kraje prostředkem 60 Centy Metrů v roku 1922

Zvonek třetí Umíráček
Jest zase Umíráček jako aj Poledňák totiž Tento Tohoto nápisu. Tento Zvon Zbudovaný Farníky nákladem jejich i Amerických a jest zase v šířce prostředkem od kraje do kraje 38 Centy Metrů. Méno Pána Zvonaře Pavel Ranko v Trenčíně v Roku 1922.“ Dále pokračuje zápis: „Tyto naše milé Zvony přivézl Jozef Hrbáček, svojími koňmi z Trenčína z Lásky k Pánu Bohu zadarmo a Posvěcené
byly od Pána Děkana Štítenského, jehož jméno nevím, za přítomnosti i okolních Knězů, totiž Lideckého i Klobuckých Knězú. Zvony byly svěcené na schodech před dveřmi Chrámovými. Tyto Zvony svěceny byly právě na našu Púť Svatého Štěpána Krále Uherského. Druhého dne Měsíce Září Roku 1922.Při tejto slavnosti totiž Svěcení našich Milých Zvonů bylo také mnoho lidu našich i přespolních zejdeno.
Řeč o tejto posvítce našich milých Zvonů měl Důstojný Pán Děkan Štítenský i Velkou Mši svatou. Konec mého výpisu o našich milých Zvonech nových, které sme s teskností a lítostí za starými
Zvony našími, které nám ve válku světovú, která celých 5 let trvala pobrané byly sme s lítosti přinuceni byli zjednati nové“ (psáno v roce 1923)
1942 v březnu Na základě spisů týkajících se rekvizice zvonů v letech P.Štěpán Nevrlý
1941-43 bylo ve SOA Uherské Hradiště 18.3.2004 zjištěno. Zvony za 2. světové války byly odevzdávány na základě vl. nařízení č.414/1941 Sb. ze dne 26.11.1941. Dle čl.6 Pokynů pro odevzdávání zvonů měl v každé farnosti zůstat jeden k vyzvánění použivatelný zvon. Pro tyto případy přicházely v úvahu zvony o váze do 25 kg.
Snímáním zvonů byla pověřena firma Ing. J. Renner z Uherského Brodu. Po sejmutí byla majitelům okresním úřadem vydána stvrzenka, která měla sloužit pro pozdější vyúčtování náhrady
za odebrané zvony. Sejmuté zvony byly převezeny nejprve do okresních sběren (Uh.Brod, Bojkovice, Bylnice a Horní Lideč) a odtud do Ústřední sběrny v Moravské Ostravě – Přívoze.
(Zentralsammelstelle für Glocken). Snímání zvonů v politickém okrese Uherský Brod začalo 9. března 1942 a v době od 21. března do 14. dubna bylo vypraveno celkem 6 železničních vagónů, přičemž po jednom ze stanic Horní Lideč a Bylnice a 4 ze stanice Uherský Brod. V celkové rekapitulaci bylo celkem z 82 obcí odebráno 142 zvonů o celkové váze 22117 kg. Podle „Zápisu o objížďce za příčinou zjištění, resp. přezkoušení bronzových zvonů“ bylo dne 9. ledna 1942 zjištěno, že v obci Francova Lhota se v kostelní věži nalézají tři zvony. Na základě „Ohlašovacího listu“, který vyplnil dne 12. ledna 1942 místní farář Štěpán Nevrlý, byly v obci tyto zvony: polední, velký a umíráček. Všechny tři byly zařazeny do kategorie A (nejnižší kategorie z hlediska
historické a umělecké ceny). První dva z uvedených zvonů byly zrekvírovány a třetí byl v obci ponechán. Za odebrané bronzové zvony byla obci Francova Lhota vystavena dne 28.3.1942 stvrzenka
č.37 (v písemnostech archivu se nedochovala). zbyl umíráček z roku 1922 – později byl dán k přelití (1986) Nesrovnalost v počtu zvonů (původní poledňák z roku 1808) se dá vysvětlit snad tím, že už byl odevzdán dříve pro nedostatek barevných kovů.

1973 Pořízeny 2 nové zvony od Laeticie Ditrichové z Brodku P.Alois Mikuláštík u Přerova
Zvon větší (o váze 300 kg) Sv. Štěpán
Zvon menší (o váze 220 kg) Panny Marie Pomocnice křesťanů
Zvony posvětil před kostelem 2. září 1973 – na pouť- kardinál Štěpán Trochta, rodák z obce, který byl při této příležitosti ve své rodné obci poprvé a také naposledy jako kardinál 1986 Byl dán na přelití prasklý zvon „umíráček“ P.Mgr.Jos.Koštuřík 1989 Byly pořízeny další dva nové zvony. Takže v této době byly na věži zvony čtyři. Tyto dva nové zvony ulil zvonař J. Tkadlec na Halenkově.
Větší zvon Cyril a Metoděj má průměr 919 mm a váží 410 kg. Menší zvon Sv. Josef má průměr 670 mm a váží 160 kg. K jeho výrobě byl použitý dřívější „umíráček“, který byl prasklý.
Zvony byly posvěceny v neděli 3.12.1989 odpoledne, při bohoslužbě slova, bez větších venkovních oslav. Světitelem byl P. Erich Pepřík ze Vsetína, který byl později jmenován generálním vikářem v Olomouci. Po svěcení byla v kostele uvedena skupinou mladých ze Vsetína „Legenda o sv.Anežce“ Ve věži se nachází i malý zvon „umíráček“, který se však nepoužívá.Zemřelým spoluobčanům se zvoní „Josefem“.

Farní budova

Byla postavena v roce 1788. Byla to přízemní zděná budova s větší zahradou okolo ní. (Fara byla zřízena v roce 1787 a od toho roku byly psány i farní matriky). 1810 rozpadly se pece, prohnilá střecha se prohýbala a pršelo do ní, okna povolila a popraskala. Byla nutná důkladná oprava budovy
1894,1895 opravy
1896 budova pokryta šindelem
1897 vnitřní přestavba
nová železná pumpa P. František Pavlíček
1900 budova zvenku nalíčena, též okna a dveře
1904 oprava studny (hloubka 17m), nové čerpadlo
1905 přikoupena stará škola čp.148 a zahrada
1911 postavena nová fara – vysvěcení 1.11.1911 P. Ignát Kreml kolaudace 17.6.1912
1925 oprava studny, potrubí
1950 pořízen telefon s číslem 2
1956 vodovod do kuchyně
1959 nový plot a betonový chodník
1960 koupelna a splachovací WC
vybetonovány sklepy
1961 kovová brána, rámkový plot, vyčištění studny
1975 oprava střechy farní budovy – plech (OSP Vsetín
19 104,- Kčs) nové komíny
1977 oprava fasády (farníci)
1980 vymalování + koupelna a umýv. na WC
1988 výměna oken, natřeny okapy P. Josef Koštuřík
1989 hospodářské budovy u fary byly přikryty plechem

1991 oklepání omítky celé farní budovy nová fasáda a nástřik (fasádníci V. Fojtíka z Nedašova zařizoval Josef Kliš čp.50)

1992 vymalování celé farní budovy, natřena okna

1999 plynofikace celé budovy

2001 oprava kuchyně, koupelny, zavedeno plynové topení

2006 celková oprava vnitřku fary – výměny podlah, obkladů, P. Anton Kasan malování místností, zakoupeny stoly a židle. Fara byla zpřístupněna veřejnosti

2007 vybudování nového sociálního zařízení pro veřejnost (dáno do provozu 2.9.2007) , vybudován nový vstup do fary, zbourání starých hospodářských budov ve dvoře, opravena stodola
(podbetonování, výměna dřeva, nátěr nových desek

2008 pokračovala úprava dvoru u fary. Byla zbourána stará zeď, udělal se nový plot složený z kamenných sloupů a základů a ozdobně tepaných mříží. Byl postaven přístřešek pro auto.
Dále byl upraven terén pro příjezdovou cestu od Valašské Senice a pro parkoviště aut. Byla vybudována zídka nad studnou na farském dvoře. Farská zahrada byla nově osazena keři. Všechny práce byly prováděny brigádnicky.

2009 začal se budovat altánek na farní zahradě úprava vnitřku fary – byl upraven byt v patře P. Jan Surowczyk

2011 na faře byla vyměněna okna (24), jedno od Pavlíků zazděno
2013 ve spodním patře byla vybudována společenská místnost
Na zahradě byl vybudován altán
2012 Byl postavený komín a pořízený nový kotel na topení
2014 Oprava kanceláře na faře, Izolovalo se zdivo P. Stanislav Zatloukal
(u vchodu), sokl bylo nutno znovu vyzdít a z venku obložit,
uvnitř byla dána nová podlaha a byla opravena omítka
a kancelář byla vymalována
Farní knihovna byla přestěhována do společenské místnosti
a byla otevřena veřejnosti (21.12.2014)
Hřbitov
1806 na novém hřbitově byl pochován farář Uvira (jako první kněz zde pohřbený)
1905 rozšíření – pan Josef Kroupa daroval p.č.4820/2
1907 nový kříž na hřbitov od Karla Bařinky z Valašských Příkaz
posvěceno rozšíření 8.9.1907
dřevo dub darovali Jan Šuta z čp.63 a Josef Šuta z čp.154 z Bechova
1953 čelní opěrná zeď, pletivo, schody
1954 další zeď
1956 upravena cesta od Valašské Senice
1963 rozšíření hřbitova P. Ladislav Olšina
2004 zakoupen další pozemek na rozšíření hřbitova P. J. Koštuřík
směrem k Valašské Senici
2006 začal se upravovat terén navážkou zeminy P. Anton Kasan
ing. arch. Jindřich Ondrůš vypracoval projekt na nový
hřbitov
Venkovní úpravy
1840-44 vysázeny před kostelem (mezi kostelem a farou) 4 lípy
1953 odkopána zemina z jedné strany a od Senice navezena
(někde i 2 metry), odvodnění terénu
1954 asfaltová cesta ke kostelu a kolem kostela
1955 založen sad pod kostelem
1960 rozšíření cesty
1963 rozšíření prostranství, vysázeny javory (86 kusů)
1989 u kostela položen asfaltový koberec, náklady MNV,
farnost přispěla 40 000,- Kč
2000 oprava farské zahrady, vykáceny staré ovocné stromy,
plocha poorána, zaseta trávy, odstraněn rezavý plot,
vybetonovaný základ a sloupky k novému plotu, nový plot,
za farou upraven vjezd
2002 před farou pořízena zámková dlažba,
rozšířena asfaltová cesta ke kostelu, pořízený dřevěný plot
(firma Aloise Kliše)
Křížová cesta
Rok 1961 Byla do našeho kostela zapůjčena z farního kostela P.Dr. Ladislav Olšina v Karviné II Doly (kostel byl kvůli poddolování zrušen všechen inventář byl 5 let uložen v poutním kostele
ve Zlatých Horách). Ze zmíněného kostela ve Zlatých Horách – Maria Hilf byla našemu kostelu zapůjčena křížová cesta – 14 zastavení – obrazy 70×60 cm. V případě obnovení poutního kostela se měly obrazy křížové cesty vrátit. Obrazy u nás už zůstaly do současné doby. Staré obrazy křížové cesty byly sundány z pilířů a nové obrazy byly pověšeny na stěny, tak je to v současnosti.

Rok 2010 Do kostela byla v Polsku zakoupena nová křížová cesta Mgr. Jan Surowczyk
Jednotlivá zastavení jsou menší než původní obrazy, jedná se o barevné plastiky. Původní obrazy byly odstraněny z důvodu špatného stavu rámů, které byly napadeny červotočem.
Rok 2011 V dubnu byla křížová cesta vysvěcena

Historie řemesel

1) Potravinářství

Mlýny:

  1. Mlýn Zimkův – v dolňansku –první zmínka již k r. 1670 – rod Zimků jej držel až přibližně do roku 1930, kdy zanikl. Šlo o jednoduchý mlýn, kamenný (mlely kameny), poháněný vodním kolem, voda vedená náhonem ze splavu („stav“) na řece Senici v lokalitě pod Hrabčím  Mlýn Petra Pavlackého čp.108 – mlýn postavil v roce 1740 mlynář Josef Trochta. Tento rod jej držel až asi do roku 1880, kdy jej koupil mlynář Karel Pavlacký. Po něm byl mlynářem jeho syn Petr Pavlacký a mlel až k roku 1950, kdy byly malé mlýny rušeny. Původně to byl mlýn kamenný, ale v létech 1938-1940 jej Petr Pavlacký přebudoval na mlýn válcový (obilí mlely kovové válce), včetně nové budovy. Pohon však zůstal vodou, vodním kolem až do roku 1948, kdy zde byla zavedena elektřina. Náhon vedl ze splavu naproti lokality Dvořisko
  2. Mlýn ve Dvořisku – v roce 1670 vytvořila vrchnost ve Fr. Lhotě panský dvůr z několika gruntů opuštěných po tatarském vpádu r. 1663. Ke dvoru patřil i mlýn. Když byl v roce 1768 dvůr zrušen a rozdělen mezi 7 usedlíků, připadl i mlýn jednomu z nich a to k domu čp.30. Mlýn byl přestavován v roce 1723, 1858 a v roce 1920 jej poslední majitel Václav Kurtin přebudoval z kamenného na válcový. Pohon vodním kolem z náhonu vedeného od splavu na řece Senici. V horní části obce naproti kříže u Smetánků. Mlýn zanikl rovněž kolem roku 1950 za socializace, byl brzy zbořen a na jeho místě je rodinný domek rodiny Kurtinových čp.30.
  3. Sušárny na ovoce – bývaly u Bartoníků čp.91 v Kupcové kuli, u Pavlíků na čp.147, u Trochtů – Matyjů na Bechově čp.135, u Šutů na Bechově. Sušárny byly soukromé a zanikly asi v polovině 20. století

2) Zpracování dřeva

  1. Pila: Malá pila byla součástí Pavlackého mlýna od roku 1740 až do zrušení mlýna kolem roku 1950 (zrušení mlýnů v rámci socializace). Pohon stejně jako u mlýna – vodním kolem. Poslední majitel byl mlynář Petr Pavlacký, Fr. Lhota čp.108.
  2. Nová pila po roce 1989 – vznikla v areálu zemědělského družstva. Majitelé jsou pan Antonín Liška z Lužné a pan Miroslav Mikeska z Valašské Senice.
  3. Stolařská dílna: byla na čp.219 a vlastnil ji pan František Šulák – stolař. Fungovala pravděpodobně v letech 1925 – 1980.
  4. Nové stolárny po roce 1989 – Stolárna Černý + Kabrhel – v areálu ZD
    Artur Černý čp.257, Vlastimil Kabrhel čp.449
    Stolárna pod Hájem – Pavel Matůš, čp.274
    Stolárna Milana Machů, čp.419
    Kolářská dílna: nejstarší u Antonína Machů, čp.123 – zanikla úmrtím majitele
    Dále kolařství u Antonína Hamaly čp.58 od roku 1940. Zaniklo rovněž úmrtím majitele

3) Silikáty, keramika

  1. Hrnčířská dílna – bývala na čp.80, vznikla mezi léty 1816 – 1820, když se na tento grunt přistěhoval z Valašských Klobouk hrnčíř Rösner. Vyráběl keramiku
    zhruba do roku 1890, jeho syn Josef Rösner po převzetí usedlosti se už tímto nezabýval, věnoval se zemědělství
  2. Cihelny a cihláři – průmyslová výroba cihel tu nebyla, ale místní lidé si cihly vyráběli sami. Obyčejně sousedé „v kuli“ měli společnou cihelnu, kde si podle potřeby cihly dělali (u Hamlazů, u Juráčků). V obci žili i cihláři, kteří se tím živili, dali se najmout sedlákem, který chtěl stavět a na jeho pozemku mu cihly vyrobili , obyčejně na smlouvu,
    kde měli ustanovenou stravu, ubytování po dobu práce a cenu od kusu. Cihly se dělaly zhruba od půlky května do konce září. Vyhlášení cihláři byli František Matůš čp.113, Karel Hrnčiřík a Josef Bednář, ten uměl cihly dobře vypalovat. (jinak si ale dělali cihly i ostatní) Ruční výroba cihel zanikla po II. světové válce, pak už se cihly obyčejně nakupovaly.

4) Textilní výroba

Tkalcovský stav měl Josef Matůš na čp.113 asi ve dvacátých letech minulého století, tkal zde plátno z přinesených lněných nití zákazníků. Práce zanikla úmrtím majitele.

5) Kovovýroba

  1. Kovárny – asi od roku 1920 měli kovárnu bratři Zimkové – Jan a Václav. Jan na čp.192 v lokalitě Dolňansko a Václav na čp.200 nad Pavlíkem. Kolem roku 1930 byla kovárna u Mikulků (nad dnešním čp.318), kovadlina z ní byla dána do okresního muzea Kolem roku 1920 pracoval ve své kovárně na tehdejším čp.195 (proti škole) i kovář Cyril Filák. Kovárny zanikly úmrtím majitelů.

Historie hospod

Hospody ve Francově Lhotě
Hostince vznikaly od pradávna při cestách. Po cestní a lidé obchodní v nich nacházeli za úplatu občerstvení, jídlo a místo k odpočinku při svých cestách. Domácí, usedlí lidé zase do hospod
přicházeli jednak po práci na džbánek vína či piva, ale také proto, že se tu dozvěděli od pocestných a obchodníků novinky ze světa, kam se sami nemohli dostat. Kdy a kde vznikla první hospoda ve Francově Lhotě, dnes nevíme. Podle starých vyprávění bývalá jakási krčma při cestě obcí někde v místech, kde stojí domy č. 13 a č. 14. Stará cesta sledovala přibližně tok Senice, od jedné „kule“ chalup k druhé. Nevedla v místech dnešní silnice. Dle několika zpráv se v minulém století čepovalo i v domě č. 105 (stará „Pohrabáčova“ chalupa – zbořená stávala naproti čp.101).

Ze záznamů v dominikální fassi panství Brumov z r. 1750 vrchnost přiznává mezi užitky, které bere od poddaných z Francovy Lhoty také tzv. „pivní činži“ v hodnotě 9 zlatých 16 krejcarů. Z dalších záznamů z roku 1754 se dovídáme, že Lhocané si příliš nepotrpí na víno – za rok se prodaly jen 4 mázy, kdežto v Lidečku 38 mázů… Panství brumovské mělo svůj pivovar a tak dbalo, aby i v hospodách na panství se čepovalo jen jeho pivo. Konkrétní údaje o lhotských hospodách máme až z konce 18. století. Byly tu hospody dvě – na č. 107. (starý dům u Kubinů, už zbořený, dnes v místě čp.107) a na č. 115. známá hospoda „u Reisů“, která je dodnes v provozu. Hostinec pod kostelem – u Pavlíků č.147– je mnohem mladší, vznikl až v druhé polovině 19. století. Hospoda u Reisů na č. 115, je tedy nejstarší doloženou hospodou ve Francově Lhotě.

V Josefinském katastru z roku 1788 je zde uváděn šenkýř Šimon František a hospoda byla majetkem brumovského panství. Když dne 20.12.1800 koupil tuto hospodu č. 115 jakýsi Šimon Nosál, byla mu prodána s podmínkou, že bude čepovat pouze „panské“ to je brumovské pivo. No, Lhocané měli pivo a pálenku radši než víno, což se dozvídáme také z oceňovacího elaborátu Fr. Lhoty z roku 1844, kde se praví: „Víno se zde nepije, ale jen pivo a kořalka, která je zde oblíbená…“ (nepřiliš pěkné vysvědčení pro naše předky).

V „Seznamu domů ve Francově Lhotě“ z roku 1820 je na č. 115 uveden „Schänker“ /šenkýř/ Anton Šebrechin. V roce 1828 je na téže hospodě jmenován šenkýř František Przina, který ji od
panství později odkoupil. František Przina zemřel někdy kolem roku 1850 a hospodu zdědila jeho manželka. K hospodě patřily i nějaké pozemky. Kateřina Przinová pak hospodu pronajala Františku Haasovi z rodiny Haasů, kteří drželi druhou hospodu v obci č.104 (měli ji pronajatu).Spolu s Františkou Haasovou byli na hospodě i její synové Šalamoun a David. Tito drželi hospodu v r.1869.  Později je jako majitel uvedené hospody Mořic Haas. V roce 1908 ji předal dceři Františce, k níž se přiženil Karel Reis z Uherského Hradiště. Tato hospoda byla dřevěné stavení a stávala v místě silnice mezi dnešním hostincem a svahem. Manželé Reisovi postavili před I. Světovou válkou zděnou budovu, dnešní pohostinství. V místě dřevěné budovy, kterou zbořili, vznikl dvůr a ke svahu přistavěli hospodářské budovy, s maštalemi, ledovnou a v podkroví s bytem pro zaměstnance hostinského.

Majitel Karel Reis, po smrti své ženy v r. 1937, držel hospodu do okupace. V době okupace byli na hospodě nájemci Pavel Ručka a po něm Marie Martínková (později provdaná Mikulínová), tato
držela hostinec až do konce války. Reisovi byli z rasových důvodů vězněni v koncentračním táboře v Terezíně až do konce války. Když se majitel Karel Reis vrátil po osvobození do Francovy Lhoty, provedl některé úpravy interiéru, včetně rozšíření sálu. V roce 1951 byl pro některé příčiny souzen lidovým soudem a hostinec přešel do správy LSD JEDNOTA. Od roku 1951 pohostinství vedli: František Konečný, J. Mikulec, Jan Srníček, Antonín Surmař a Ladislav Haspala. Budovu v devadesátých letech 20. století koupil Milan Ptáček z Valašské Senice. Vznikl tzv. KOHOS – koloniál a hospoda. Podle majitele se hospoda přejmenovala na U Ptáčků.

Na druhé nejstarší hospodě ve Francově Lhotě – č. 107 – „u Kubinů“, je uváděn r. 1820 Jakob Haas a později hostinský Herrmann. „U Kubinů“ se tomu říká po posledním majiteli, hostinském
Florianu Kubinovi. Hospoda zanikla po první světové válce a dále sloužila jako obytný dům. Ten je zbourán. Na jeho místě byl vybudován rodinný dům se stejným čp.107. (majitel Josef Šuta).
Třetí hospoda v obci je pod kostelem dnešní pohostinství u Pavlíků. Vznikla v druhé polovině min. století a byla majetkem hostinského Kroupy. Rodina Koupova byla zámožná a hrála v životě obce
dost významnou úlohu, nakonec však jeho hospodaření nedopadlo dobře a hospoda přišla do prodeje. V létech I. svět. války ji držel Julius Gattermayer. Později ji zakoupil hostinský František
Pavlík. Nyní vede toto pohostinství Ladislav Pavlík. Po Ladislavu Pavlíkovi je to syn Jindřich Pavlík. Dům je v jeho vlastnictví.

Tolik o našich hospodách. Nutno říci, že naši předkové zde nenacházeli jen zábavu a sklenici brumovského, bohužel návštěvy hospod znamenaly pro mnohé i zadlužení, často i se soudní dohrou.
Dnes jsou tyto doby za námi a tak tento článek je jen vzpomínkou na staré lhotské hospody.

K 200. výročí hospody u Pavlíků

Hostince vznikaly od pradávna při cestách. Pocestní a lidé obchodní v nich nacházeli za úplatu občerstvení, jídlo i místo k odpočinku po cestě. Domácí, usedlí lidé zase do hospod přicházeli jednak
po práci na sklenku vína či piva, ale také proto, že se tu dozvěděli od pocestných a obchodníků různé novinky ze světa, kam se sami nemohli dostat.
Kdy a kde vznikla první hospoda ve Francově Lhotě nevíme. Konkrétní údaje máme až z konce 18. Století, kdy už byly zde hospody tři, a to původní panská hospoda na č. 115 /u Reisů/, dále na č. 107/u Kubinů/ a pak na č. 147 – dnešní hospoda u Pavlíků, která dle ústního podání byla postavena hned „…jak měli zedníci na kostele fajront…“, to znamená, že ji začali stavět po dokončení stavby kostela, to je v roce 1787. Je to pravděpodobné i z toho, že téměř všude na vesnicích bývala blízko kostela i hospoda, ale i podle řazení čísel domů, neboť domy postavené v těchto létech dostávaly nová čísla postupně za sebou, jak vznikaly. A tak dům, kde je dnešní hospoda, dostal č. 147, vedlejší budova školy, rovněž postavená po vzniku kostela dostala č. 148 a fara postavená v roce 1788 zase číslo 149. I podle tohoto číslování soudíme, že počátky hostince pod kostelem sahají k roku 1787. Kdo hostinec postavil a byl majitelem, zatím se nepodařilo zjistit. Prvního konkrétního držitele tohoto čísla domu známe až k roku 1820 a 1828. Byl to Černocký Antonín a v seznamu domů Francovy Lhoty je uváděn jako „Fleischer“ – řezník. Snad provozoval nějakou sdruženou živnost. V jiném dokladu z roku 1844 se dovídáme, že v té době byly v provozu v obci dvě hospody – č. 115 a č. 147 a byly to dřevěné budovy. V té době byly zděné jen kostel, fara, škola, a panská myslivna. Z téhož dokladu, který byl jakýmsi ohodnocením obce pro panství Brumov, se dovídáme, že ve Francově Lhotě „…víno se nepije, ale jen pivo a zejména kořalka, která je zde oblíbená…! Nynější zděná budova proto byla postavena až v druhé polovině 19. Století a do dnešní doby zaznamenala řadu úprav a přestaveb.

Sled majitelů, nebo nájemců zatím nelze přesně určit, po Čenockém ji držel Kohn, Žáček, pak Šuta z č. 20, který ji měl pronajatu. Známý v povědomí starých pamětníků je hostinský Kroupa a pak
Gattermayer. Kolem I. Světové války byla hospoda asi zadlužena a byla v majetku nějakého Škody, který ale na ní hostinským nebyl a pak přešla do majetku místní záložny – Reiffersenky. V roce 1928 ji zakoupil hostinský František Pavlík. V držení roku Pavlíků je tedy prakticky 59 let. Letos tedy horní hospoda dosáhla 200 let svého provozu. To bylo v roce 1987. K tomuto výročí tehdy svolal DV JEDNOTA v pátek 4. září 1987 v 19. hodin do hostince u Pavlíků přátelské posezení, na které zval všechny občany. K dobré pohodě zahrál Střelenská kozlovka. V roce 2010 vlastní hospodu Jindřich Pavlík, syn Ladislava Pavlíka. Budova je v jeho vlastnictví. Ze zápisů pana Josefa Václavíka – kronikáře

Historie zvonů v kostele

1787 v době vysvěcení kostela byl ve Fr. Lhotě pouze jeden zvonek, a to na staré zvoničce
Zvony byly pořízeny:
1792 největší zvon – odlil Wolfgang Štraub v Olomouci  měl váhu 287 kg. Zvon pořídil P. Viktor Uvira
1808 prostřední zvon zvaný „poledňák“-odlil Wolfgang Štraub měl váhu 120 kg. Zvon pořídil P. J.P. Hrdlička
1859 malý zvon „umíráček“ – odlil zvonař Staněk v Olomouci, vážil 28 kg. Zvon pořídil P. A.Vašinka.

V Pamětní knize Lhoty Francové, která byla založena 1.ledna 1925 (údaje zde byly zaznamenány i zpětně) zapsal Antonín Kocurek z čp.23 v údajích o rekvizicích po dobu světové války, že mimo jiné „Zrekvírovány byly 2 zvony, velký a umíráček, poledňák zůstal“.

14.2.1917 v době I. světové války byly v Bylnici naloženy dva zvony  z Francovy Lhoty o váze asi 290 kg a poslány do hlavního dělostřeleckého skladu ve Vídni. Jednalo se o velký zvon a „umíráček“. Podle protokolu z téhož dne farář dohodl, že Francova Lhota odevzdá zvony dva a jeden si ponechá – na zvonění požárů aj.  Ponechán byl prostřední zvon – „poledňák“. (údaje o odevzdání zvonů vyhledal Dr.Baletka v Zemském archívu Vsetín dne 12.3.2004 – použity archivy fary a podací deníky). V kostele byl jeden zvon – prostřední tzv. „poledňák“.

1922 Byly pořízeny 3 nové zvony, které odlil zvonař Pavel Ranko  v Trenčíně. Byl to velký zvon. Popis od Jana Pikálka – zvoníka „Nápis velkého zvonu je tento. V Kříži Kristovém Hledejte Spasení a vstupujte do Chrámu Páně na moje zvonění. Dále podle kraje je zase psáno. Zakoupen z milodarů Farníků. Méno Pána Zvonaře jest Pavel Ranko, V Trenčíně , v Roku 1922. Šířka zvonu od kraje do kraje prostředku Velkého Zvonu je 80 Centy Metrů šířky.

Zvon Druhý Poledňák:
Poledňák Na tom jest zase nápis. Tento Zvon Zbudovaný Farníky Z vlastním Nákladem hlavně s přispěním Farníků Amerických. Šířka je tohoto zase Zvonu od kraje do kraje prostředkem 60 CentyMetrů v roku 1922.

Zvonek třetí Umíráček:
Jest zase Umíráček jako aj Poledňák totiž Tento Tohoto nápisu. Tento Zvon Zbudovaný Farníky nákladem jejich i Amerických a jest zase v šířce prostředkem od kraje do kraje 38 Centy Metrů. Méno Pána Zvonaře Pavel Ranko v Trenčíně v Roku 1922.“ Dále pokračuje zápis: „Tyto naše milé Zvony přivézl Jozef Hrbáček, svojími koňmi z Trenčína z Lásky k Pánu Bohu zadarmo a posvěcené byly od Pána Děkana Štítenského, jehož jméno nevím, za přítomnosti i okolních Knězů, totiž Lideckého i Klobuckých Knězú. Zvony byly svěcené na schodech před dveřmi Chrámovými. Tyto Zvony svěceny byly právě na našu Púť Svatého Štěpána Krále Uherského. Druhého dne Měsíce Září Roku 1922.Při tejto slavnosti totiž Svěcení našich Milých Zvonů bylo také mnoho lidu našich i přespolních zejdeno. Řeč o tejto posvítce našich milých Zvonů měl Důstojný Pán Děkan Štítenský i Velkou Mši svatou. Konec mého výpisu o našich milých Zvonech nových, které sme s teskností a lítostí za starými Zvony našími, které nám ve válku světovú, která celých 5 let trvala pobrané byly sme s lítosti přinuceni byli zjednati nové“ (psáno v roce 1923)

1942 v březnu Na základě spisů týkajících se rekvizice zvonů v letech 1941-43 bylo ve SOA Uherské Hradiště 18.3.2004 zjištěno. Zvony za 2. světové války byly odevzdávány na základě vl.
nařízení č.414/1941 Sb. ze dne 26.11.1941. Dle čl.6 Pokynů pro odevzdávání zvonů měl v každé farnosti zůstat jeden k vyzvánění použivatelný zvon. Pro tyto případy přicházely v úvahu zvony o váze do 25 kg. Snímáním zvonů byla pověřena firma Ing. J. Renner z Uherského Brodu. Po sejmutí byla majitelům okresním úřadem vydána stvrzenka, která měla sloužit pro pozdější vyúčtování náhrady za odebrané zvony. Sejmuté zvony byly převezeny nejprve do okresních sběren (Uh.Brod, Bojkovice, Bylnice a Horní Lideč) a odtud do Ústřední sběrny v Moravské Ostravě – Přívoze. (Zentralsammelstelle für Glocken). Snímání zvonů v politickém okrese Uherský Brod začalo 9. března 1942 a v době od 21. března do 14. dubna bylo vypraveno celkem 6 železničních
vagónů, přičemž po jednom ze stanic Horní Lideč a Bylnice a 4 ze stanice Uherský Brod. V celkové rekapitulaci bylo celkem z 82 obcí odebráno 142 zvonů o celkové váze 22117 kg. Podle „Zápisu o objížďce za příčinou zjištění, resp. přezkoušení bronzových zvonů“ bylo dne 9. ledna 1942 zjištěno, že v obci Francova Lhota se v kostelní věži nalézají tři zvony. Na základě „Ohlašovacího listu“, který vyplnil dne 12. ledna 1942 místní farář Štěpán Nevrlý, byly v obci tyto zvony: polední, velký a umíráček. Všechny tři byly zařazeny do kategorie A (nejnižší kategorie z hlediska
historické a umělecké ceny). První dva z uvedených zvonů byly zrekvírovány a třetí byl v obci ponechán. Za odebrané bronzové zvony byla obci Francova Lhota vystavena dne 28.3.1942 stvrzenka č.37 (v písemnostech archivu se nedochovala). Zbyl umíráček z roku 1922 – později byl dán k přelití (1986) Nesrovnalost v počtu zvonů (původní poledňák z roku 1808) se dá
vysvětlit snad tím, že už byl odevzdán dříve pro nedostatek barevných kovů.

1973 Pořízeny 2 nové zvony od Laeticie Ditrichové z Brodku u Přerova Zvon větší (o váze 300 kg) Sv. Štěpán Zvon menší (o váze 220 kg) Panny Marie Pomocnice křesťanů Zvony posvětil před kostelem 2. září 1973 – na pouť- kardinál Štěpán Trochta, rodák z obce, který byl při této příležitosti ve své rodné obci poprvé a také naposledy jako kardinál.

1986 Byl dán na přelití prasklý zvon „umíráček“  – P.Mgr.Jos.Koštuřík

1989 Byly pořízeny další dva nové zvony. Takže v této době byly na věži zvony čtyři. Tyto dva nové zvony ulil zvonař J. Tkadlec na Halenkově. Větší zvon Cyril a Metoděj má průměr 919 mm a váží 410 kg. Menší zvon Sv. Josef má průměr 670 mm a váží 160 kg. K jeho výrobě byl použitý dřívější „umíráček“, který byl prasklý.

Zvony byly posvěceny v neděli 3.12.1989 odpoledne, při bohoslužbě slova, bez větších venkovních oslav. Světitelem byl P. Erich Pepřík ze Vsetína, který byl později jmenován generálním vikářem v Olomouci. Po svěcení byla v kostele uvedena skupinou mladých ze Vsetína „Legenda o sv.Anežce“

Doručování pošty ve Francově Lhotě

Období I. světové války:

V této době byla pošta v Horní Lidči.
Doručovatel: Sýkora z Horní Lidče čp.87. Když byl na vojně, nosila poštu zabalenou v šátku jeho manželka. V této době měli pošťáci píšťalky. Na určitém místě zapískali a lidé si pro poštu došli. Jmenovaný měl 3 syny. Josefa, Karla a Tondu. Josef a Karel nosili poštu zde, Tonda se odstěhoval do Jihlavy.

Období II. světové války:

Od března 1942 v naší obci doručoval poštu Karel Matůš, (roč.1922) z čp.113, později čp.261. S ním doručoval poštu Alois Houdek z Horní Lidče (roč.1902).

Období po válce:

Po válce začal Karel Matůš doručovat poštu ve Valašských Kloboukách. Chodil do Nedašova, Nedašovy Lhoty, Vysokého Pole, Bylnice.
Další doručovatelé z této doby:
Filák Josef (roč.1926) z čp.270
Juráček Stanislav st. (roč.1919) z čp.114 (přezdívka Sláva)
Juráček Stanislav ml. (roč.1942)z čp.114
Juráček Josef (roč.1946) z čp.114
Pechal Antonín z čp.82 Horní Lideč
Důbrava Jan, Horní Lideč čp.103
Důbrava Josef, Horní Lideč čp.74
Vedoucí pošty od roku 1972 s přestávkami na mateřskou dovolenou byla Ludmila Žídková z čp.326 až do roku 2002, kdy byla přeřazena na poštu Lidečko.
Zástup za mateřskou dovolenou prováděli Karel Matůš ml. z čp.261 (později 364) a Eliška Juráňová z čp.231. Od roku 2002 byla vedoucí pošty Marie Manová z Horní Lidče čp.262
Od roku 2003 je vedoucí pošty Eliška Juráňová z čp.231. Od roku 1970 do roku 2000 byli na poště doručovatelé:
Jana Lalošáková z čp.339
Hana Trchalíková z čp.74
Marie Psotová z čp.360
Jana Filáková z čp.111
Janka Bambuchová z čp.412
Marie Řepová z čp.37
Josef Veteška z Val. Senice čp.42
Marie Tkadlecová z Val. Senice čp.143
Současné doručovatelky: Irena Trusinová z Horní Lidče a zástup provádí Zdenka Povalačová z Horní
Lidče (roz. Tkadlecová z Fr. Lhoty čp.153).
Zástup doručovatelů za absenci z řad důchodců:
Karel Matušinec z čp.139
Františka Mačková z čp.100
Josef Hřib z Val. Senice čp.158
Ve Francově Lhotě bylo nejdříve tzv. Poštovní středisko od 21.1.1969.
Úřadovali zde Matůš Karel a Filák Josef (dopoledne roznesli poštu, odpoledne byli za přepážkou).
Filák Josef zemřel tragicky při povodni 18.8.1977 utonul v řece Senici a voda jej donesla až k poště
Horní Lideč, kde jej vytáhli pošťáci.
Poštovní úřad byl otevřen 1.11.1972 v budově čp.193.
Pošta se přestěhovala 1.2.1993 do budovy zdravotního střediska čp.437
V této době byla u pošty zřízena listovní přepážka, u této pracovala Jana Šeligová z čp.309 – zástup
prováděla Hana Trchalíková z čp.74 a Marie Tkadlecová z Val. Senice čp.143.
V roce 1994 byla pošta vytopena vodou a na půl roku byla přestěhována do kulturního domu do 1.
patra nad obecní úřad. Po opravě byla přestěhována zpět.
Až do roku 2000 na poště pracovaly dvě přepážkové pracovnice a dva poštovní doručovatelé.
V květnu 2000 došlo k reorganizaci a z pošty Francova Lhota byla zřízena pošta podací a přepážková
pracovnice přešla pracovat k poště Horní Lideč a taktéž oba doručovatelé.
Na poště zůstal pouze 1 pracovník ve funkci vedoucího pošty.
Doručování pošty je zajišťováno částečně motorizací, to znamená, že balíky se doručují autem a
ostatní poštu doručuje doručovatelka na kole.

Znak a kroj obce

Symboly byly Obci Francova Lhota uděleny 17. ledna 1997 v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR. Návrh zpracoval heraldik pan Miroslav Pavlů z Ústí nad Orlicí.

Znak:
V zeleném štítě na zlatém pahorku stříbrný šraňk (závora) přeložený dvěma zlatými vztyčenými klasy.

Prapor:
List praporu tvoří vodorovné pruhy – žlutý, zelený a žlutý v poměru 1:7:1. V zeleném poli bílý šraňk. Poměr šírky k délce listu je 2:3.

 

Obecní kroj:

ŽENSKÝ KROJ

Rukávce:
bílá plátěná košula, rukáv s vyšitou vsadkou (v rameni nařasen, dolů navlečená šňůrka na stažení) a výšivkou kolem dolního okraje. Límeček – stojáček je vyšitý. Rukávce se nosí přeloženy přední díly přes sebe a zapnuty u krku, kde se připíná kotula – ozdobná spona.

Kordulka:
Červená vesta z filcu. Kolem krku a zapínání zdobená tmavě modrým sametem. Ve předu je šest zlatých zdobných knoflíčků na falešno ošňůrkovaných. Zapíná se na 4 háčky. Vzadu má tři záhyby zdobené stejnými zlatými knoflíčky. Podšívka je z režného plátna.

Spodnička:
Bílá plátěná sukně, délka po kolena, úzkého rovného střihu do gumy v pase.

Rubáč:
Bílá plátěná sukně, dolní okraj lemovaný krajkou,v pase šňůrka na zavázání.

Sukně:
Bílá plátěná sukně dlouhá. Obléká se pod fěrtoch rozparkem dopředu.

Fěrtoch:
Modrotisková zástěra vrapená v pase do lemu. Modrotisk je tištěn jemným vzorem na okrajích má tištěnou obrovnávku. Sahá od boku k boku. Délka se rovná délce bílé sukně. V pase se převazuje barevnou mašlí. Pro naši oblast modrou, barevně vyšívanou.

Kašmírový šátek:
Tento šátek má červenou barvu a je zdoben květy.

Krpce a pletené ponožky:
Krpce jsou kožené boty, do kterých patří ponožky pletené z ovčí vlny zdobené hnědým vyplétaným vzorem.

MUŽSKÝ KROJ

Košula:
Bílá plátěná košile s rozhalenkou u krku. Výšivka je na stojáčku, na spodním okraji širších rukávů bez řasení a na prsou. Na límečku pod krkem jsou 2 poutka na úzkou červenou mašli. U krku se použivá na ozdobu kotula.

Brunclek:
Červená filcová vesta. Záda ušitá ze tří dílů s otevřenými šůsky. Na předním díle jsou zlaté knoflíky po obou stranách (16) na každé kapse vždy další tři. Brunclek se nikdy nezapíná. Podšívka je z režného plátna.

Gatě:
Bílé soukené kalhoty s rozparkem. Zdobené jsou modrou šňůrkou. U poklopce je výšivka. Přepásány jsou koženým řemenem ze světlé kůže s vybíjanými cvočky. Pás se motá 3x kolem pasu.

Krpce a kopice:
Krpce jsou tradiční valašské obutí, do nich se obouvají kopice z bílého sukna po kraji zdobené červeným lemem, zapínané na háčky.

Klobúk:
Klobouk je z černého plstěného materiálu. Kolem dénka je zdobený barevnými šňůrkami.

Dolomán:
Mužský kabát ze silné vlněné látky s výšivkou a zlatými knoflíky na obou stranách (nezapínají se – pouze ozdoba). Výšivka a lemování jsou černé. Na rukávech je červené zdobení.

Historie obce

Vznik obce se vztahuje pravděpodobně do druhé poloviny 13. a první poloviny 14. století. V té době vznikaly poblíž zemské hranice mezi Moravou a Uhrami vesnice pro posílení obrany této hranice.Název Lhota napovídá o tom, že mnoho obcí bylo zakládáno na tzv. lhotním systému, což znamenalo, že osadníkům na nových místech byla poskytnuta lhůta (lhuota, lhota) na určitou dobu, kdy byli osvobozeni od různých dávek a povinností vůči vrchnosti.

První písemné zmínky se datují až do 15. století, kdy Lhota tvořila spolu se Senicí, Pulčínem a později zaniklou vsí Zubrůvkou malé léno s určitým vztahem k hradu a panství Brumov. Několikrát obec změnila svůj název podle svých držitelů. Jmenovala se v r.1499 Lhota, r. 1503 Dzbelov, r. 1513 Lhoty, r. 1515 Petrovská Lhota, r. 1516 Markova Lhota, r. 1521 Petrovské Lhoty a Zbelovy Lhoty, letech 1521 a 1549 Zbelovy Lhoty. Takto je jmenována obec v dokladech (Zemské desky olomoucké, Knihy púhonné) koncem 15. a v první polovině 16. století. Až od roku r. 1549, kdy tento statek převzal od Trystrama France z Háje Adam z Lomnice na Brumově je už trvale uváděna jako Francova Lhota. Svým položením při hranici velmi trpěla.

Od 16. do 18. století procházela obdobím turkotatarských vpádů a vleklých pohraničních sporů mezi moravskými a uherskými panstvími. Z důvodů špatných ekonomických a sociálních poměrů se v letech 1860-1914 přes 330 lidí odstěhovalo do Ameriky. V roce 1905 se ve Francově Lhotě narodil významný kněz kardinál ThDr. Štěpán Trochta, biskup litoměřický.

Po 2. světové válce odešla řada rodin do pohraničí, kde osídlila dříve německé obce. V 70. a 80. letech se naše obec stala významnou díky dobře prosporujícímí a zároveň na tehdejší dobu nezvykle modernímu JZD.

Obec Pulčiny, původně Plučiny byla založena dvakrát. První založení obce proběhlo snad už ve 13. nebo na počátku 14. století. V těch dobách zřejmě vznikl i hrad Plučiny s původní obcí, která se rozkládala pod hradem podél potoka. První písemná zmínka o hradu je až z roku 1426. Majitelé hradu se střídali a v roce 1493 původní lenní statek pulčinský už patřil k hradu Burumov. V letech 1500-1520 je už v Moravských zemských deskách uvedeno hrad pustý Pulčiny, ves pustá Pulčiny.

Druhé založení pulčínské obce proběhlo pravděpodobně ve druhé polovině 16. století,nově byl osídlen kopec naproti Pulčínských skal. V roce 1574 v Moravských zemských deskách se už uvádějí Pulčiny mezi ostatními obcemi brumovského panství. Původní název obce i hradu Plučiny se časem změnil na Pulčiny a tento úřední název obci zůstal až do konce první republiky. Snad za války nebo po válce se teprve objevil nový název obce Pulčín.

Těžké bylo živobytí na Pulčinách, proto mnozí občané jezdili za prací do světa. Na sezónní práce do Bratislavy nebo na Hanou. Jako zvěroklestiči až do Polska a Ruska. Mnozí odjeli i do Ameriky. V roce 1946 větší polovina pulčínských obyvatel přesídlila na Šumpersko do Velkých Losin a Bukovic. Pro svou odlehlost netrpěly Pulčiny tolik nepřátelskými vpády z Uher jako okolní obce, ale byly v roce 1663 a 1704 vypáleny. V poslední dny druhé světové války obsadili Němci obec, zaminovali okolí a jen rychlý postup fronty uchránil Pulčiny od zničení. V koncentračních táborech zahynulo 13 občanů.

Od roku 1980 je Pulčín součástí Francovy Lhoty a současný název je Francova Lhota, místní část Pulčín. Farností patří do Lidečka, školu a lékaře mají v Horní Lidči.
Až do roku 1973 byla v Pulčíně škola. Poslední učitelkou zde byla paní Ludmila Vráželová, nynější kronikářka Pulčína.

ThDr. Štěpán kardinál Trochta, biskup litoměřický

Málokterá obec se může pochlubit tak významnou osobností jako Francova Lhota. Dne 26.3.1905 se zde manželům Trochtovým narodil syn. Druhý den ho pokřtil místní farář P. Ignác Kreml jménem Štěpán. Když mu bylo 8 let, zemřel mu otec. Od té doby jeho a dva sourozence vychovávala pouze matka. Do školy chodil ve Francově Lhotě. Gymnázium začal studovat v Kroměříži. Pro matčinu nemoc však musel studia přerušit a dělal doma hospodáře. Kolem roku 1923 se Štěpán dočetl v novinách, že v Itálii založil kněz Jan Bosko společnost salesiánů, která se měla starat o chudou a opuštěnou mládež. Vydal se tehdy, i když měl málo finančních prostředků, proto do Itálie.

Nejdříve zde dodělal gymnázium a složil zkoušky z filozofie. Po absolvování praxe s mládeží, jak je to u salesiánů zvykem, začal studovat bohosloví na teologické fakultě turínské univerzity. Na kněze byl vysvěcen 3. července 1932. Primice ve Francově Lhotě slavil 17. července 1932. Byl prvním knězem, který vzešel z Francovy Lhoty. Byl spoluzakladatelem Ústavu pro výchovu učňovské mládeže v Ostravě kam odešel v únoru 1934. V roce 1935 přešel do Prahy a začal budovat jako člen Salesiánské společnosti chlapecký domov pro chudou mládež. Když se podařilo ústav dokončit, představovala jeho hodnota přibližně 15 milionů korun. Prostředky na stavbu získával Dr. Trochta různými způsoby. Pořádali koncerty, rozesílali letáky bohatým lidem a bankám. Ústav měl sociální a výchovné poslání. K dispozici byla sportovní hřiště a klubovny. Chlapci se tady učili hrát na hudební nástroje. Probíhaly zde různé přednášky a kurzy.

Pohlednice salesiánů z Prahy – Kobylis

Pražský ústav fungoval i za okupace, ale gestapo jej těžce snášelo. Jako ředitel ústavu byl Štěpán Trochta několikrát vyslýchán gestapem. Druhého dne po atentátu na Heydricha 28. května 1942 byl převezen do vězení. Po něm následovala doba utrpení. Jen tak by se daly charakterizovat roky prožité v koncentračních táborech (Terezín, Mauthausen, Dachau). Postavení kněží bylo mnohem horší než u ostatních vězňů. Po osvobození 23. května 1945 se vrací Dr. Štěpán Trochta do ústavu mezi své. Má ale podlomené zdraví, je fyzicky utýrán.
V listopadu 1947 přichází jako nově jmenovaný biskup do Litoměřic, kde působil tři roky. Biskupem litoměřickým byl jmenován papežem Piem XII. 16. listopadu byl slavnostně svěcen ve svatovítské katedrále. Hlavním světitelem byl papežský nuncius, spolusvětitelem pražský arcibiskup mons. Josef Beran. Přišla padesátá léta. Dr. Štěpána Trochtu na každém kroku sledovali příslušníci státní bezpečnosti.16. ledna 1953 byl zatčen a odvezen do Ruzyně. 22. a 23. července 1954 došlo k soudnímu přelíčení, kde byl odsouzen na 25 let za velezradu a vyzvědačství. Do amnestie v roce 1960 si odpykával svůj trest ve věznicích v Litoměřicích, Leopoldově, na Ruzyni, na Pankráci, ve Valdicích a nakonec skončil opět v Leopoldově. Bylo mu oznámeno, že nebude již nikdy vykonávat svůj biskupský úřad a musí se zapojit do výrobního procesu. Začal pracovat ve stavební firmě jako pomocný dělník. Dělal také různé další podřadné práce.

V roce 1962 prodělal dvakrát srdeční záchvat. V listopadu mu nabídl církevní úřad jít do předčasného důchodu. Odešel do charitativního domu v Táboře a později do Radvanova u Mladé Vožice. V roce 1968 mu bylo dovoleno vrátit se zpět na biskupský stolec do Litoměřic. 28. dubna 1969 byl jmenován kardinálem in pectore, to je bez veřejného vyhlášení. Církevní poměry se u nás rok od roku zhoršovaly. Biskup Trochta byl stále více omezován. Přesto bylo 5. března 1973 papežem Pavlem VI. veřejně oznámeno jeho jmenování kardinálem. Zdravotní stav kardinála Trochty se nadále zhoršoval. Začátkem roku 1974 se na Bulovce podrobil operaci očí. V březnu byl propuštěn z nemocnice. 5. dubna k němu přijel z Ústí nad Labem církevní tajemník. Návštěva to rozhodně nebyla pouze zdvořilostní. Jednání se táhlo několik hodin a pro otce kardinála bylo mimořádně nepříjemné. Týkalo se převážně nejbližších spolupracovníků – sekretářů, jejichž činnost byla již delší dobu trnem v oku představitelů státní moci. Večer byl kardinál zcela vyčerpán a ráno byl nalezen v bezvědomí, ze kterého se již neprobral. Byl převezen do litoměřické nemocnice, kde 6. dubna 1974 odpoledne zemřel.
Pohřeb byl stanoven na 16. dubna. Zpráva o jeho smrti se rozšiřovala pouze soukromě. Bylo zakázáno vztyčit černé prapory na kostelních věžích a věřící ani kněží z diecéze se nemohli zúčastnit pohřbu svého biskupa. I pohřební průvod městem byl zakázán. V katedrále před oltářem stála prostá rakev. Z přítomných zahraničních hostů zde byl např. krakovský kardinál Wojtyla, pozdější papež Jan Pavel II., který nad hrobem, ač byly proslovy zakázány, nazval zemřelého kardinála Trochtu mučedníkem. Příbuzní a spolurodáci z Francovy Lhoty zasypali rakev prstí dovezenou z jeho rodné valašské dědiny. Život a dílo Štěpána Trochty byly veřejně oceněny až po listopadu 1989. Prezident Václav Havel tak učinil 28. října 1992, kdy 17. litoměřickému biskupovi a 4. salesiánskému kardinálovi propůjčil in. memoriam Řád T. G. Masaryka II. třídy. Toto státní vyznamenání se uděluje osobám, které se vynikajícím způsobem zasloužily o rozvoj demokracie, humanity, lidská práva a osobnostem, které se významnou měrou podílely na boji a odporu vůči totalitnímu zřízení.
V obci je v rodném domě zřízeno muzeum kardinála Trochty, které je možné po domluvě navštívit a přiblížit si tak život tohoto rodáka.

Muzeum kardinála Štěpána Trochty umístěné v jeho rodném domě.

Správa obce Francova Lhota

Před I. světovou válkou byl starostou obce Antonín Kocůrek z čp.23. V obecní radě s ním byli jako první radní Josef Zádrapa, členové rady byli Antonín Tkadlec, Štěpán Filák, Josef Šuta, Václav Kurtin a náhradník Josef Vrána. Podle zákona stáli v čele obce i v prvních měsících nového státu – Československé republiky.
Volby 16.6.1919
Starostou obce Francova Lhota byl zvolen Josef Dorňák z čp.205
Volby v roce 1923
Starostou obce byl zvolen František Juráček z čp.99
Volby v roce 1927
Starostou obce byl zvolen Josef Hrbáček z čp.29. Členy obecní rady byli: Josef Novosad, JanBartoník, Josef Juráň a Jan Mikulín. Členové zastupitelstva byli: Josef Matůš, Jan Zimek, Josef Filák, Josef Klesnil, Václav Kurtin, Jan Koňařík, Antonín Kocourek, Karel Kocourek,Antonín Trochta, František Juráček. Josef Dorňák byl předsedou finanční komise.
Volby v roce 1931
Starostou obce byl Josef Hrbáček z čp.29. Do obecního zastupitelstva byli zvoleni: Josef Novosad, Jan Matůš, Josef Matůš, Alois Piastek, Karel Kocourek, František Tkadlec, František Trochta, František Řepa, Jan Hrbáček, Josef Juráň, Josef Trchalík, Josef Rösner, Josef Matůš, Karel Filák, Jan Zimek, Karel Bambuch
Obecní volby v roce 1935
Starostou obce byl zvolen Josef Hrbáček z čp.29. Ve složení obecního zastupitelstva nebylo téměř žádných změn.
Obecní volby, které měly být v roce 1939 už nebyly. Byl začátek II. světové války. Dosavadní obecní správy nebyly měněny až do konce války. I starosta Josef Hrbáček musel setrvat ve své funkci. Úřad starosty vykonával přes 17 let.

Volby po osvobození v roce 1945

I. MNV v květnu 1945
Předsedou byl zvolen Alois Novosad (bezp.) – ve funkci byl pouze asi 2 měsíce, pak odešel do pohraničí. Ve funkci tzv. organizačního referenta (jako tajemník) byl Josef Brlica z čp.134 (KSČ).
II. MNV do voleb v květnu 1945
Předsedou byl Josef Kabrhel z čp.229 (ČSL), místopředsedou Josef Brlica z čp.134 (KSČ).
III. MNV po volbách 26.5.1945 do února 1948
Předseda Josef Kabrhel z čp.229 (ČSL).
Akční výbor Národní fronty – únor 1948
Předseda AV NF Josef Juráň z čp.13 (KSČ), místopředseda AV NF František Trochta z čp.40 (KSČ). Akční výbor NF měl 20 členů. Z nich byli 1 z ČSL a 2 bezpartijní, ostatní byli členové KSČ a ČSSD.
IV. MNV po volbách 30.5.1948
Předsedou byl Josef Juráň z čp.13 (KSČ) a místopředsedou František Trochta z čp.40 (KSČ). V červnu 1951 odešel předseda Josef Juráň do funkce předsedy právě založeného menšinového JZD ve Francově Lhotě. Místo něho byl zvolen předsedou MNV Karel Matušinec z čp.45 (Bůbelů). Asi v polovině roku 1952 se funkce vzdal, byl nemocný. Po něm do funkce nastoupil Jaroslav Rösner z
čp.69 (u Toťáků). Jmenovaný pak odešel do světa.
Po volbách v roce 1954
byl předsedou opět Josef Juráň z čp.13, protože JZD se v obci mezitím rozpadlo.
Rok 1968
8.6.1968 dosáhl věku 60 let předseda MNV Josef Juráň z čp.13 a odešel do důchodu. Předsedou se stal dosavadní tajemník MNV Josef Hřib. Neuvolněným tajemníkem MNV byl Josef Kliš z čp.287, člen rady MNV. Ve funkci setrval do konce roku 1969.
Rok 1969
Od ledna 1969 byl zvolen neuvolněným tajemníkem MNV Josef Václavík z čp.235 – člen rady.
Rok 1971
Ve volbách 26.11.1971 byl předsedou zvolen Josef Hřib z čp.317 a tajemníkem Josef Václavík z čp.235
,
Rok 1976
Ve volbách 22. a 23.10.1976 došlo ke změně. Předsedou MNV byl zvolen Josef Hřib z čp.317, ale dosavadní tajemník Josef Václavík už nechtěl z osobních důvodů funkci vykonávat. Proto při sestavování vedení obce byl na jeho místo zvolen tajemníkem Miroslav Buráň z čp.340. Byla zavedena nová funkce místopředsedy MNV, do které byl zvolen Josef Václavík z čp.313. V tomto volebním období v roce 1980 došlo ke sloučení Francovy Lhoty, Valašské Senice a Pulčína v jednu obec. Práce poslanců MNV byla řešena tak, že do nových voleb byly všechny tři národní výbory spojeny v jeden s plným počtem dosavadních poslanců. Toto řešení bylo prozatímní.
Rok 1981
5. a 6. 1981
Předsedou byl Jaroslav Rolák z Val. Senice, tajemník byl Karel Kindl z čp.307, místopředsedou byl Josef Václavík z čp.313.
Rok 1986
23. a 24.5.1986
Předsedou byl zvolen Jaroslav Rolák, místopředsedou byl Josef Václavík z čp.313 a tajemníkem byl Karel Kindl z čp.307. Členové rady Kliš Josef z čp.287, Eliška Vrajová z Val. Senice čp.135, Bohuslav Šánek, Pulčín čp.67, Alois Mikulaj Pulčín čp.68, Antonín Hřib, Val. Senice čp.158, Jaroslava Garguláková z čp.188, Ing. Helena Kamlerová z čp.193, Ing. Josef Chromík z čp.285.
Rok 1990
Po změnách, které nastaly v roce 1989 odešli někteří poslanci MNV i členové rady. Protože tím byla oslabena i rada, byli z hnutí Občanského fóra zvoleni 3 noví poslanci, kteří se stali i členové rady. Byli to: Josef Kliš z čp.50 – zvolen za poslance, místopředsedu MNV a člena rady, Josef Trchalík z čp.380 – zvolen za poslance a člena rady MNV, Ladislav Hajda, Pulčín čp.48 – zvolen za poslance a člena rady MNV. Doplnění členové rady z řad poslanců: Augustin Beránek, Val. Senice 93 – člen rady MNV, Leopold Novák z čp.285 – člen rady MNV. Z dosavadních členů rady zůstali
členy rady: Jaroslav Rolák – předseda MNV, Ing. Helena Kamlerová, Mikulaj Alois a Vrajová Eliška. Toto složení schválilo plenární zasedání MNV dne 30.3.1990. Pracovalo do konce volebního období. 30.4.1990 rezignoval na svoji funkci dosavadní tajemník Karel Kindl z čp.307. Valašská Senice, která byla v rámci integrace připojena k naší obci se v průběhu roku rozhodla od nových voleb opět fungovat jako samostatná obec. Pulčín zůstal i nadále místní částí obce Francova Lhota.
Poprvé svobodné volby do obecního zastupitelstva se konaly 24. 11.1990. Ustavující zasedání zastupitelstva obce bylo 7.12.1990. MNV se změnilo na obecní úřad. Rada byla pětičlenná a ZO patnáctičlenné. Starostou byl zvolen Karel Matůš z čp.364 (NK-TJ Sokol), (neuvolněným) zástupcem starosty Josef Trchalík z čp.380 (Politické hnutí členů ZD), další radní byli Antonín Juráň z čp.105 (Obč.fórum), Josef Rösner z čp.395 (Občanské fórum), Alois Tkadlec z čp.10 (Politické hnutí členů ZD). Zbývající členové OZ byli: František Šulák zčp.256 (Politické hnutí členů ZD), Josef Kliš z čp.50 (Občanské fórum), Josef Žídek z čp.326 (Politické hnutí členů ZD), Jan Trochta z čp.371 (NK – Myslivci), Oldřich Zdráhal z čp.337 (Občanské fórum), Miroslav Trlica z čp.337 (Občanské fórum), Jaroslav Trčka z čp.351 (Politické hnutí členů ZD), Josef Hřib z čp.317 (KSČ), Jaroslav Brlica z čp.357 (Občanské fórum), Josef Matůš z čp.417 (Politické hnutí členů ZD).
Rok 1994
Komunální volby se konaly 18. a 19. listopadu 1994
Opět bylo zvoleno 15 členné zastupitelstvo obce, rada obce byla pětičlenná. Starostou obce byl zvolen Karel Matůš z čp.364 (SNK TJ Sokol), místostarostou Alois Tkadlec z čp.10 (ODS), členové rady: Antonín Juráň z čp.105 (ODS), Josef Rösner z čp.395 (ODS), Josef Maček z čp.384 (Hnutí zemědělců), další členové ZO byli: Alois Jančár z čp.387 (SNK TJ Sokol), Josef Matůš z čp.417 (SNK
Český zahrádkářský svaz), Ing. Ludmila Filgasová z čp.299 (ODS), Jan Trochta z čp. 371 (SNK Myslivecké sdružení), Jaroslav Šerý z čp.426 (SNK SDH), Jiří Hrbáček z čp.406 (SNK TJ Sokol), Ludmila Ptáčková z čp. 337 (ODS), Stanislav Sukup z čp.165 (SNK TJ Sokol), Karel Matůš z čp.185 (Hnutí zemědělců), Josef Piastek z čp.95 (SNK SDH).
Rok 1998
Komunální volby se uskutečnily 13. a 14.11.1998.
Jako starosta byl zvolen opět Karel Matůš z čp.364 (SNK TJ Sokol), místostarostou byl Alois Tkadlec z čp.10 (KDU-ČSL). Členové obecní rady byli: Karel Sucháček z čp.190 (SNK TJ Sokol), Alois Jančár z čp.387 (SNK Myslivecké sdružení) a Josef Rösner z čp.395 (SNK SDH). Členové ZO: Jaroslav Šerý z čp.426 (SNK SDH), Josef Piastek z čp.95 (SNK SDH), Josef Kocourek z čp.277 (SNK SDH), Miroslav Surmař z čp.394 (SNK TJ Sokol), Stanislav Sukup z čp.165 (SNK TJ Sokol), Josef Kliš z čp.50 (KDU-ČSL) ten odstoupil a nastoupila Alena Silvestrová z čp.337 (KDU-ČSL), Josef Matůš z čp.417 (KDU-ČSL), Antonín Juráň z čp.105 (KDU-ČSL), Jan Trochta z čp.371 (SNK MS), Jan Brlica z čp.109 (SNK MS).
Rok 2002
Starostou byl zvolen Karel Matůš z čp.364 (SHK TJ Sokol), místostarostou Alois Tkadlec z čp.10 (KDU-ČSL), další členové rady: Karel Sucháček z čp.190 (SNK TJ Sokol), Zdeněk Kliš z čp.287 (ODS), Josef Piastek z čp.95 (SNK SDH). Další členové zastupitelstva obce byli: Jaromír Naiser z čp.340 (SNK TJ Sokol), Josef Filák z čp.301 (SNK TJ Sokol), JosefBambuch z čp.412 (SNK TJ Sokol), Alena Silvestrová z čp.337 (KDU-ČSL), Antonín Juráň z čp.105 (KDU-
ČSL), Josef Kliš z čp.50 (KDU-ČSL), Karel Juráň z čp.164 (ODS), Alois Kliš z čp.272 (ODS) – jmenovaný v prosinci roku 2002 zemřel – nastoupil náhradník Milan Machů z čp.419 (ODS), Jaroslav Šerý z čp.426 (SNK SDH), Alois Jančár z čp.387 (SNK MS).
Rok 2006
Ustavující zasedání ZO bylo 3.11.2006.
Starostou obce byl zvolen Karel Matůš z čp.364 a místostarostou obce Ing. Miroslav Šerý z čp.405 /po odstoupení Miroslava Trlice/ (ODS). Další členové Rady obce Francova Lhota: Antonín Juráň (ODS) Francova Lhota 105, Alena Silvestrová (KDU-ČSL) Francova Lhota 337, Jan Trochta (NK MS) Francova Lhota 371. Členové Zastupitelstva obce Francova Lhota: Karel Sucháček z čp.190, Zdeněk Kindl z čp. 389, Miroslav Surmař z čp.394– SNK TJ Sokol, Eliška Juráňová z čp.231, Alois Tkadlec z čp.10 – KDU-ČSL, Alois Jančár z čp.387 – SNK Myslivecké sdružení, Bc. Zdeněk Kliš, ing. Kateřina Trochtová – ODS, Jaroslav Šerý, Josef Piastek – SNK SDH.
Rok 2010
Ustavující zasedání ZO bylo 12.11.2010
Starostkou obce byla zvolena – poprvé žena – Ing. Kateřina Trochtová z čp. 371 a místostarostou Ing. Lumír Kliš z čp.287 – oba SNK Nová volba pro Francovu Lhotu. Další členové Rady obce Francova Lhota Miroslav Mikéska z čp.29 – ODS, Jiří Bistrý z čp.459 – KDU-ČSL, Jan Brlica z čp.109 – SNK Myslivecké sdružení. Další členové Zastupitelstva obce Francova Lhota Mgr. Hana Trlicová z čp.337 – SNK Nová volba pro Francovu Lhotu, Ing. Miroslav Šerý z čp.405 – ODS Karel Sucháček z čp.190 – SNK Svaz dobrovolných hasičů a Tělovýchovná jednota Sokol, Karel Matůš z
čp.364 – ODS, Eliška Juráňová z čp.231 – SNK Nová volba pro Francovu Lhotu – ta v roce 2012 odstoupila a nahradil ji Zdeněk Novák z m.č. Pulčín čp.26 – SNK Nová volba pro Francovu Lhotu, Bc. Zdeněk Kliš z čp.287 – ODS Radek Piastek z čp.462 – SNK Svaz dobrovolných hasičů a Tělovýchovná jednota Sokol, Pavlína Kolínková z čp.5 – KDU-ČSL, Petr Juráň z čp.105 – SNK Nová volba pro Francovu Lhotu, Miroslav Matušinec z čp. 473 – SNK Nová volba pro Francovu Lhotu
Rok 2014
Ustavující zasedání ZO bylo  31.10.2014
Starostou byl zvolen Karel Matůš – SNK Tělovýchovná jednota Sokol a místostarostou Miroslav Brlica 1 – SNK Nová volba pro Francovu Lhotu. Rada obce zasedala ve složení: starosta a místostarosta obce, Jiří Bistrý – KDU-ČSL, Jan Brlica  – SNK Myslivecké sdružení, Pavel Trčka – SNK Tělovýchovná jednota Sokol. Další členové zastupitelstva: Ing. Lumír Kliš, Mikéska Petr a Mgr. Hana Trlicová za SNK Nová volba pro Francovu Lhotu, Pavlína Kolínková  a Jiří Bistrý (KDU-ČSL),  Stanislav Molek – SNK Myslivecké sdružení, RadekPiastek  a Ing. Miroslav Šerý  – SNK SHD Francova Lhota, Richard Filák a Josef Šeliga – SNK Tělovýchovná jednota Sokol. V roce 2015 se Pavel Trčka vzdal svého mandátu a a jeho místo přišel náhradník Ing. Josef Bambuch starší (SNK Tělovýchovná jednota Sokol).