Your browser does not support JavaScript!

Z historie tělovýchovy

Na úvod.

Tato brožurka byla vytvořena proto, aby připomněla těm, o kterých se v ní píše, jejich zásluhy, úspěchy či prohry a ostatním, aby věděli, jak v naší obci začínal organizovaný sport a hlavně fotbal.
Co je fotbal? Použijeme zde slova neznámého autora, která tento sport zajímavě popisují. „Fotbal je fenoménem dnešní doby a neodolatelně přitahuje stovky milionů obyvatel celé planety. Je totiž věrnou kopií životních osudů každého z nás. I v nich k sobě mají neskutečně blízko okamžiky nesmírného štěstí i chvíle nejčernějších tragédií. Také v životě tušíme kdesi vysoko nad námi jakýsi vrcholek hory. Rádi bychom na něj vystoupili, ale v cestě nám leží obrovitý balvan. Život stejně jako fotbal jsou o radosti a smutku, o touze a zklamání, o štěstí i smůle. Právě proto k nám tato hra tak promlouvá. Vždycky stojí za to sestoupit na úpatí a znovu se pustit do naplňování našich snů.

Co založení Tělovýchovné jednoty Sokol Francova Lhota předcházelo

Rozmach sportu zasáhl v období před druhou světovou válkou i naši obec. Nejvíce se šířil fotbal. Ten nacházel mezi valašskými ogary velmi živnou půdu. S nadšením využívali každé volné chvilky, třeba na pasínku při pasení krav. Tam, kde byl jen kousek rovnějšího místa, tam byly hned vyznačeny branky dvěma klacky, kameny, či složenými kabáty. Balón byl obyčejně hadrák, jehož základem byl vycpaný a zašitý starý otcův klobouk. A už se sváděly tvrdé boje. Byly to hry plné nadšení, ale i hádek o uznání gólu, zvláště, když se v zápalu hry posunula nepevná „tyč“ branky. Hráli mezi sebou ogaři ze sousedství, horňané s dolňany nebo dědina s pasekami. Hrávalo se na Trčkových a Bartoníkových loukách, u Hamlazů mezi stodolami, na Lidčanských a Střelenských loukách nebo před Pavlíkovou hospodou.
A nejen to, často se kluci vydali za fotbalem, uvidět skutečný zápas i jinde. V třicátých letech bylo v okolí několik registrovaných sportovních klubů (SK), které už hrávaly přátelské i mistrovské zápasy a turnaje. Byly to například Valašské Klobouky, Valašská Polanka, Johanová (dnešní Janová) a několik klubů na Vsetíně. A tak v mladých Lhocanech rostla touha hrát skutečnou kopanou.
Se skutečným pořádným míčem a na opravdovém hřišti.  Ale jak začít, kde vzít pozemek na hřiště a kde peníze na nákup výstroje? Byla těžká doba, po období krize se jen pomalu zvyšovala zaměstnanost. Možnosti výdělků byly malé. Zhoršovala se i mezinárodní situace a hrozila válka. V této nepříznivé době však byl fotbal jednou z mála možností, kde se mohli mladí scházet a ve zdravém zápolení trávit volné chvíle. A co víc, o kopanou projevili zájem i dospělí občané a tak se poznenáhlu začala u nás kopaná organizovat. Mezi prvními, kdo se organizační práce ujali, byli Josef Klesnil – obchodník, jeho zeť Josef Smolan – také aktivní hráč, dále František Solanský, vedoucí Baťovy prodejny v obci a Josef Brlica – rolník.

V roce 1940 vznikl sportovní klub SK Francova Lhota.

Tento byl pak registrován u Slezské župy fotbalové. Hlavním problémem bylo hřiště. Shora uvedení občané jednali o získání pozemku na hřiště i s obecní radou a tehdejším starostou obce
Josefem Hrbáčkem. V úvahu tehdy připadaly jen obecní pozemky, ze kterých by potřebnou  výměru pro tento účel dala obec k dispozici a to buď zdarma, nebo za nějaké nízké nájemné.
Na koupi pozemku nebylo pomyšlení. Začínající SK byl bez jakýchkoliv finančních prostředků. Kus obecního pozemku bylo na dolním konci obce na „Obecnici“, ale to na hřiště nestačilo.
Zasahovaly do něj pozemky jiných majitelů – Vránovy z čp.136, Kořenkovy z čp.3 a Brlicovy z čp.125. Bylo štěstí, že Brlicovi chlapci byli nadšení hráči a tak působili na rodiče i na sousedy
do té doby, až všichni souhlasili s tím, aby hřiště bylo skutečně v těchto místech. Naštěstí nešlo o kvalitní pozemky, spíše o mokřinaté louky. Kdyby zde bylo pole, jistě by se tohoto povolení
nedosáhlo. Těch mokřin tam bylo dost, ale terén byl poměrně rovný a tak na jeho úpravu na jednoduché hřiště stačila jen vlastní píle členů klubu. Branky si hráči vyrobili a postavili také
sami. Hřiště se nalajnovalo a mohlo se začít hrát. Šatny nebyly žádné, hráči se převlékali u Lišků na čp.128. Odtud přes silnici a potok přebíhali na hřiště.
V první jedenáctce hráli: František Trčka, Josef Smolan, Ladislav Klesnil, Ladislav Slovák, Alois Bartoník, Jan Trochta, Karel Jančár, Alois Matůš, Miloslav Gargulák, Josef Zimek (Horníků), Josef Kocourek, Josef Molek a Karel Smolan. Patřili zde i cizí. Bártík z Janové, Rudolf Daňa z Horní Lidče, Cáhlík z Poteče, Janáč z Lužné a Grygařík – učitel na obecné škole. Poslední hráči posílili SK Francova Lhota o něco později, když někteří místní hráči museli odejít na práci do Německa.

Zpočátku se nehrálo v soutěži. Zápasy byly vyjednávány jednotlivě. Pokud se vyhrávalo bylo dobře, ale byly i chvíle, kdy se soupeři museli brát nejkratší cestou přes kopec na nádraží do Horní Lidče. Na hřišti začalo přibývat i diváků. Chodila i místní honorace. Bylo dokonce zvykem, že zápas nezačal, dokud se na utkání nedostavil pan farář, tehdy Štěpán Nevrlý a pan řídící Jan Tkadlec.
Bývaly to slavné chvíle. Někdy tam zahrála i Blinkova dechová hudba. A také se čepovalo pivo! I když jenom čtyřstupňové válečné.

Ale všichni nebyli fotbaloví fandové! Stala se i takováto příhoda. Byla tuhá zima 1941-1942. Jeden občan z dolní části obce neměl čím topit a zdálo se mu, že branky na hřišti jsou zbytečné
a tak je jednoduše podřezal a v kamnech spálil. Bylo mu sice teplo, ale málem tím zavinil konec sportovní činnosti ve Francově Lhotě. Válečné události se odrážely i v životě obce a následně i ve sportovní činnosti. Mnohé bylo omezeno nebo zakázáno. Začalo tzv. nucené posílání mladých lidí na práci do Německa. Toto postihlo také řadu sportovců místního SK. Na práci do „Rajchu“ byli např. posláni hráči Miloslav Gargulák (tehdejší brankář), Karel Jančár, Alois Matůš a Josef Molek. Jedenáctka byla doplňována novými, mladšími hráči, které totální nasazení zatím nepostihlo.
Proto hráli i dorostenci. V roce 1942 bylo vybudováno nové hřiště. Tentokrát to bylo na pozemku hostinského Karla Reise. Hřiště bylo v místech, kde dnes stojí rodinné domy Josefa Laže, Ladislava Juřičky a Josefa Trochty a dále na místě dnešního nákupního střediska. Hřiště bylo zbudováno jednoduše. Pozemek byl nejprve rozorán koňskými potahy, zoraná ornice pak byla odvezena většinou k potoku, kde musel být zvýšen terén. Na tehdejší dobu to bylo hřiště velmi pěkné, ale prašné, takže někdy před důležitým zápasem jej v sobotu večer stříkali místní hasiči. Měli tehdy stříkačku ještě na ruční pohon. Příští den pak bylo hřiště jako mlat. Opak byl za deštivého počasí, kdy bylo hřiště plné bláta. Toto hřiště však nemělo dlouhého trvání. Manžel nájemkyně Reisova hostince Jan Mikulín si z různých důvodů dělal na tyto pozemky nárok a na jaře 1944 dojel na hřiště s párem koní a i se zbývajícími pozemky hřiště rozoral a osázel bramborami. A tak před koncem války se kopaná opět přestěhovala na staré hřiště na „Obecnici“. Činnost klubu však začala upadat. Dále ubývalo hráčů, protože museli jít do Německa, někteří odcházeli dělat do dolů a na jiná místa za prací.

V roce 1942 bylo ustanoveno dorostenecké družstvo, ze kterého pak byli nahrazováni ti, co museli jít na práce. Sport trpěl všeobecně zostřením opatření ve shromažďování a vším, co válečné časy přinášely. Po celou dobu války vedli SK Francova Lhota Josef Klesnil, František Solanský, Josef Brlica, Karel Kocůrek a později i Stanislav Juráček. V posledním válečném roce hráli v družstvu mužů: Zimek Antonín, Trčka František, Klesnil Ladislav, Brlica Antonín, Slováček Jaroslav, Baleja Jaroslav, Smetana Ladislav, Smolan Josef, Smolan Karel, Skotnica Václav, Slovák Ladislav,
Trochta Jan. Dále Gebauer Josef a Hlaváček Oldřich z Val. Sparty Vsetín. V květnu 1945 válka skončila. Brzy po osvobození začaly pracovat politické strany. Činnost obnovily i tělovýchovné a společenské organizace. Zdálo se, že nic nebránilo ani obnovení naší SK. Uvažovalo se o prosazení vybudování nového, lepšího hřiště. Bylo hodně plánů a nadšení pro další činnost. Situace se však změnila. Začalo se osidlovat pohraničí. Občané Francovy Lhoty odcházeli nejvíce do Bantic a Práčů u Znojma. Odešly i rodiny některých fotbalistů a také jeden z hlavních organizátorů SK Josef Klesnil. Brzy na to se odstěhoval i František Solanský. To vše mělo vliv na poválečnou činnost našeho SK. Počátkem roku 1946 přestal klub prakticky existovat. Nebylo obětavých organizátorů, kteří by se této práce ujali. K pokusu o založení tělovýchovné organizace došlo až na jaře r.1947. Tehdy opět z popudu organizace lidové strany, ve snaze podchytit mládež, byla v dubnu 1947 založena Tělovýchovná jednota Čs orla. Náčelníkem byl zvolen Kliš Josef z čp. 211. Orelská jednota se ve své činnosti nedostala dále přes organizační začátky a po únoru 1948 zanikla.
Na jaře 1948 byla ve Francově Lhotě založena místní skupina Svazu české mládeže – SČM, jejímž předsedou byl Jan Brlica z čp. 207. SČM v průběhu své činnosti uspořádal i několik akcí
sportovně zaměřených. Např. soutěž ve stolním tenisu, lyžařské závody v roce 1952. Jednalo se však o ojedinělé akce, trvale se sportu svaz nevěnoval. Počátkem padesátých let vznikl v obci při Osvětové besedě šachový kroužek, později byl při OB i kroužek stolního tenisu. Naši hráli v krajské soutěži. V těchto letech se začaly uvádět do praxe snahy vytvořit sjednocenou tělovýchovu.
Byla podporována výstavba hřišť. Také u nás započal v roce 1952 místní národní výbor s budováním hřiště a to na místě, kde se nachází dodnes. V té době se vrátil z pohraničí Josef Klesnil a snažil se znovu obnovit fotbalovou jedenáctku. Pomalu se to začalo dařit a tak se kopaná ve Francově Lhotě začala opět hrát. Na vybudování hřiště měl největší podíl František Konečný ze Zašové. Byl to tehdejší vedoucí prodejny Baťa v obci, později vedoucí dolního pohostinství U Reisů. Opět nastaly problémy s pozemky. Bylo tam několik vlastníků a navíc tímto místem vedl náhon na Pavlacký mlýn. Přes všechny těžkosti bylo započato s výstavbou. Hřiště se budovalo dobrovolnými brigádami, převážně ručně. Největší „technikou“ tam bylo kus kolejnic a vozík, který po nich jezdil při
odklízení přebytečné zeminy. Mezi hlavní budovatele patřil pan Josef Baleja a pan Vincenc Husek.

V roce 1954 bylo hřiště doděláno a konečně bylo možno přistoupit k založení Tělovýchovné jednoty Francova Lhota Ustavující schůze byla v polovině tohoto roku svolána do dolního pohostinství U Reisů. Za OV ČSTV byl přítomen pan Kratochvíl, t.č. učitel ve Střelné. Ke členům bývalého šachového kroužku Jaroslavu Slováčkovi, Janu Zimkovi, Aloisu Zimkovi, Františku Biernátovi a Františku Brlicovi byli přizváni i Alois Matůš, Karel Matůš, Miloslav Gargulák, František Trčka, František Konečný a místní učitel Mikeska. Bylo dohodnuto, že se Tělovýchovná jednota Sokol Francova Lhota založí a ze zúčastněných byl zvolen přípravný výbor. Jako předseda přípravného výboru byl zvolen Alois Matůš. Mělo se začít s přijímáním nových členů a zažádat o registraci.
Pro různé nejasnosti i další okolnosti, které přinášela doba, se řádné založení TJ do konce roku neuskutečnilo. Zřejmě i proto, že nikdo nechtěl dělat předsedu.  Až 1. března 1955 byla svolána zakládající schůze TJ Sokol. Tentokrát do školy. Zde byl zvolen zakládající výbor ve složení: předseda: Alois Matůš , dělník;místopředseda: Ladislav Klesnil, dělník; jednatel: Josef Václavík, úředník; pokladník: Miloslav Gargulák, dělník; hospodář: Karel Matůš, listonoš;  zdravotník: Josef Piastek, dělník; revizní komise: Karel Molek , Stanislav Juráček a Alois Bednář, náhradní členové výboru: František Trčka, Jaroslav Slováček a Karel Filák. Na výroční schůzi přibyl ještě Otto Němec (okrskář VB) a František Smetana. Hlavní náplní činnosti TJ byla zatím kopaná. Pro začátek bylo ustaveno jen družstvo mužů. Hráli v okresní soutěži, ve skupině „A“ tehdejšího okresu Valašské Klobouky. Hráli jak uměli, ale poctivě a s chutí. A tu jim nevzalo ani to, že jak v jarním , tak i v podzimním kole 1955 nevyhráli ani jeden zápas.

První zápas, který na jaře r.1955 hráli dne 22. dubna se Sokolem Střelná, skončil vítězstvím Střelné (2:3 pro Střelnou).V tomto zápase tehdy hráli: v brance Miloslav Gargulák, dále Ladislav
Klesnil, Josef Husek, Alois Rösner. Josef Vláclavík, Josef Hamala, František Mikulín, Josef Sukup, František Brlica, František Surmař a Jaroslav Bartoník. Ale už podzimní sezónou v roce 1956 prošli naši fotbalisti bez ztráty jediného bodu.

Tak začala činnost Tělovýchovné jednoty Sokol ve Francově Lhotě. V roce 1956 byl v TJ založen šachový oddíl (většinou ze členů bývalého kroužku OB) a také oddíl stolního tenisu. Oddíl kopané byl rozšířen o družstvo dorostu. TJ Sokol se stala jednou z nejpočetnějších organizací NF (Národní fronty) ve Francově Lhotě. Podílela se také na veřejně prospěšné činnosti brigádami při akcích „Z“ i pořádáním některých kulturních akcí, z jejichž výtěžku pak hradila převážnou část nákladů na svou činnost. Zúčastňovali se i různých turnajů mimo hlavní soutěž. V roce 1958 to byla soutěž O spartakiádní pohár.

V těch létech se stala TJ Sokol neodmyslitelnou součástí života v naší obci. Od roku 1960 až do roku 1971 hrála TJ ve III. třídě okresní soutěže. Pak přišla určitá krize a dva roky se hrála IV. třída. Po jarním kole 1973 skončili na 1. místě tabulky a postoupili opět do III. třídy. Dále se zlepšovali a v jarním kole 1975 opět obsadili 1. místo a tím se probojovali do II. třídy okresního přeboru tzv. „horské ligy“. V jarním kole 1975/1976 skončili naši na 2. místě (postoupil Ratiboř), v sezóně 1976/1977 rovněž na 2. místě (postoupil Liptál). V soutěži O Český pohár 28.9.1977 obsadili 1. místo v okrese. Sezónu 1977/1978 ukončili na 6. místě, 1978/1979 si naši fotbalisti prohráli postup do I.B. tř. doma v zápase s Valašskou Polankou 0:1. Ročník 1979/1980 skončili na 7. místě, 1980/1981 byli na 3. místě, 1981/1982 na 4. místě, 1982/1983 na 3. místě a v sezóně 1983/1984 postoupilo družstvo mužů do krajské soutěže, v podzimním kole se jako nováčci umístili na 10. místě tabulky.V sezónách 1984/1985 a 1985/1986 se hrála krajská soutěž, která byla spojením I.B a I.A třídy. V dalších třech letech se hrála krajská soutěž II. třídy (I.B) a pak družstvo sestoupilo do okresního přeboru, kde hraje dodnes.

Začátky žákovského fotbalu ve Francově Lhotě

Ve školním roce 1971-72 nastoupil do místní základní školy pan Antonín Svoboda, učitel a sportovec tělem i duší. Bydlel v Brumově. Ráno po příjezdu vlakem do Horní Lidče se převlekl do sportovního a běžel do Francovy Lhoty do školy. Mnoho lidí ho považovalo za „blázna“, který nemá na autobus, jenže to bylo o něčem jiném. Začal vyučovat ve 4. třídě, tehdy ročník
1962. Hned na podzim začalo činnost několik sportovních kroužků, mj. lehké atletiky a hlavně kopané. Bylo vytipováno asi 17 chlapců z ročníků 1957 až 1960. Fotbalu se tehdy například
začali učit: Stanislav Rösner, Jan Trochta, Josef Husek, František Hamar, Stanislav Sukup, Dušan Zimek, Zdeněk Novosad, František Brlica, Josef Fojtík, Stanislav Hrbáček, Ladislav Juřička, Karel Filák, Ladislav Černocký, Jaroslav Kindl, Josef Filák, Vlastimil Husek a Karel Vrba. Začalo se trénovat a hrát první zápasy. Dresy si žáci půjčovali ze školy v Horní Lidči a vždy je „za to“
porazili. Stejně tak zvítězili i nad družstvy Brumova a Valašské Polanky. Vše pozorným okem sledoval tehdy ještě aktivní hráč Jan Slovák a ve spolupráci s panem Svobodou nechali naše
fotbalové družstvo žáků zaregistrovat. Od roku 1972 tedy začali hrát žáci místní školy závodně. První dva ročníky vždy vyhráli svoji skupinu a probojovali se do závěrečného turnaje O
přeborníka okresu. V roce 1972 skončili žáci v Janové na 3. místě a vyhráli pro sebe první kopací lepený míč. V následujícím roce skončili v Juřince na 4. místě. Jan Slovák pak s těmito
fotbalisty přešel jako trenér do dorostu a o francovolhotské žáky se začal na delší dobu starat Karel Sucháček.

Úspěch slavili žáci například i v roce 1998, kdy vyhráli svou soutěž a na místním hřišti se pak konal turnaj O přeborníka okresu. Skončili na druhém místě s tím, že měli o pouhou jedinou
branku horší skóre než první Vigantice.

Dorost

V Sokolské kronice je uvedeno, že dorost byl ve Francově Lhotě ustaven již ve válečných letech. V roce 1957 hrál dorost v krajské soutěži. Samozřejmě existoval i v dalších sezónách, ale
bohužel se o jeho úspěších či prohrách až do roku 1987 nezachovaly skoro žádné informace.

Ženský fotbal v naší obci

V roce 1972 byla založena i dívčí jedenáctka. Vedl ji Josef Trochta a Karel Sucháček. Ženy nebyly zapojeny do žádné soutěže. Hrávaly pouze přátelské zápasy.

Předsedové

Ve vedení TJ Sokol se za všechna léta vystřídalo několik předsedů:
1955, 1956, 1957 Alois Matůš
1958, 1959 Ladislav Klesnil
1960, 1961 Jaroslav Slováček
1962 Vincenc Husek
1963 Josef Václavík
1964 Jaroslav Růžička
1965, 1966 Antonín Machů
1967 Jaroslav Ondrůš
1968 – 1977 opět první předseda Alois Matůš
1978 – 1993 Jaroslav Ondrůš
1994 – 2002 Josef Filák
2003 – 2005 Jaromír Naiser

Trenéři mužů

Prvním trenérem, o kterém je zápis v kronice, byl Alois Trochta. Nejednalo se tehdy o skutečnou funkci trenéra. Byl dobrým fotbalistou a autoritou, a tak ho ostatní poslouchali. Dorost měl tehdy
na starosti Ladislav Klesnil. Alois Trochta byl ve funkci trenéra ještě v roce 1975. Potom trénoval i Jan Slovák. Podrobnější informace o trenérech jsou vedeny až od sezóny 1983/1984 (myšleno vždy podzim/jaro).
1983/1984 Josef Filák
1984/1985 a podzim 1985 Jan Slovák
jaro 1986 Stanislav Sukup
1986/1987 Stanislav Sukup a po zranění vypomáhal Alois Jančár
1987 podzim až 1989 podzim Stanislav Sukup
jaro 1990 Josef Lysáček
1990/1991 Stanislav Sukup
1991/1992 Karel Matůš
podzim 1992 až podzim 1994 Stanislav Sukup
jaro 1995 až podzim 1996 Jiří Bubela
jaro 1997 až jaro 1998 Stanislav Sukup
podzim 1998 Jiří Hrbáček
jaro 1999 Karel Matůš
podzim 1999 až jaro 2002 Alois Jančár
2002/2003 Robert Zimek, asistent Vlastimil Polách
podzim 2003 Vlastimil Polách
jaro 2004 Robert Zimek
od podzimu 2004 Miroslav Surmař, asistent Jaroslav Matocha

Trenéři dorostu
Mezi první trenéry dorostu patřili Ladislav Klesnil, Karel Janáč a Jan Slovák.
V roce 1985 Karel Sucháček
Do jara 1988 Jaroslav Zimek
Jaro 1992 Karel Sucháček
Podzim 1993 Alois Jančár
Jaro 1996 Jaroslav Zimek
Podzim 1997, jaro 1998 Alois Jančár
Podzim 1999 Stanislav Sukup
Podzim 2000 Josef Košut st.
Jaro, podzim 2001 Karel Matůš
Jaro, podzim 2002 Vlastimil Polách
Jaro 2003 Josef Košut st.
Podzim 2003 Vlastimil Polách
Od jara 2004 Josef Košut ml.

Trenéři žáků
Jaro 1986 Karel Sucháček
Jaro 1992 až podzim 1993 Jiří Hrbáček
Jaro 1996 Karel Sucháček
Podzim 1997 ing. Zdeněk Novosad
Jaro 1998 až podzim 1999 Stanislav Sukup
Podzim 2000 Jaromír Naiser
7
Jaro 2001 Karel Sucháček
Podzim 2001 až jaro 2003 ing. Rostislav Smolík
Podzim 2003 Kindl Zdeněk
Jaro 2004 Surmař Miroslav
Od podzimu 2004 Zdeněk Kindl

Trenéři přípravky
V roce 1988 byla při TJ Sokol zřízena i tzv. přípravka, kterou navštěvovali chlapci do deseti let. 3 roky byli malí fotbalisté zařazeni i v soutěži. Prvním fotbalovým krůčkům je učili postupně
Karel Matůš, Karel Sucháček a Ota Zimek.

Kdo hrál v jiných klubech ve vyšších soutěžích
Stanislav Sukup za Vsetín, Dušan Zimek za Vsetín – Lhotu u Vsetína, Lukáš Matůš za Zlín a Kunovice ve II. lize a Mojmír Jaroš za Olomouc v I. lize dorostu.

Výstavba

Stavba původních šaten
V zápise z členské schůze z března 1956 lze vyčíst, že se projednávala stavba šaten. Byly dřevěné a stály v dolní části hřiště.

Koupaliště

Kolem roku 1965 chtěla TJ Sokol u hřiště vybudovat i koupaliště. Proto v prostoru za horní brankou dal MNV vyhloubit potřebnou jámu. Počítalo se s tím, že koupaliště bude napájeno
vodou z Juráčkového potoka, který tam protékal. Bohužel, při jednání o povolení stavby bylo zjištěno, že voda v potůčku je závadná a nemůže být k tomuto účelu použitá. Z koupaliště zůstala
jenom vyhloubená jáma, která byla následně zasypána.

Taneční kolo

V létech 1966-1967 bylo na místě jámy vybudováno v akci „Z“ taneční kolo pro pořádání tzv. výletů (taneční zábavy venku).

Šatny původní

V roce 1969 byly u tanečního kola vybudovány zděné šatny. Na všech uvedených akcích se sportovci podíleli mnoha brigádnickými hodinami, jejichž počet nelze ani vyčíslit.

Oplocení hřiště

Po vybudování šaten bylo přikročeno také k oplocení hřiště, které bylo dosud od silnice volně přístupné. V roce 1969 byl proto z této strany postaven plot z vlnitého plechu v kovové
konstrukci a vstupní brána. 10. června 1972 však přišla silná bouře s průtrží a Juráčků potok přivedl tolik vody, že velmi poškodil hřiště i nové oplocení. Z druhé strany se zase na hřiště vylila voda ze Senice. Opravy oplocení a úpravy hrací plochy si následně vyžádaly hodně pracovního úsilí členů TJ.

Umývárny u šaten a lavice pro diváky

Oboje se vybudovalo brigádnicky v roce 1976.

Zábradlí a plot
V roce 1977 se brigádnicky zbudovalo železné zábradlí kolem hrací plochy u spodní lajny a drátěný plot u potoka. V roce 1980 byly rozšířeny prostory u dolní branky, a to díky zbourání rodinného domku s čp.103

Šatny nové

Se stavbou se začalo v roce 1984 na místě tanečního kola, které se v té době už nevyužívalo. V červnu byla hotová hrubá stavba i s krytinou. Hodnota díla byla 422 000,- Kč, finanční náklady činily 253 000,- korun. Na výstavbě bylo odpracováno 2710 brigádnických hodin. Otevření bylo 14. července dalšího roku. Pozváno bylo družstvo Karolinky, které Lhocané porazili 2:1.

Rekonstrukce hřiště

Proběhlo v létech 1986-1988. Plocha hřiště byla odvodněna, položena vrstva štětu a horní vrstva škváry. Na jaře 1987 byla do podloží ze škváry, písku a asfaltu vseta tráva. Po vyrašení byla
tráva zavlažována a stříhána. Náklady činily 99 015,- Kč.V té době se hrálo ve Valašské Senici. 24. července 1988 bylo slavnostní otevření. První zápas hráli žáci s družstvem Zbrojovky Vsetín.
Na odpoledne si Lhocané pozvali tým starých pánů Baníku Ostrava, včetně tehdejší legendy Rostislava Vojáčka bývalého kapitána československé reprezentace. Přišlo asi 1000 diváků.
Domácí vyhráli 6:4. Slavnosti se zúčastnili i zástupci OV ČSTV a MNV.

Memoriály

Po tragickém úmrtí dvou hráčů Josefa Zimka (+15.7.1969) a Ladislava Slováčka (+22.11.1970) se na jejich počest začal vždy v červenci pořádat memoriál za účasti mužstev okolních obcí. Po
úmrtí Antonína Machů (+4.3.1977) a dalších nadějných fotbalistů Karla Filáka (+16.4.1980) a Zdeňka Ezechýla (+7.6.1987) se memoriál brzy změnil na tzv. Turnaj neregistrovaných.
Soutěžily mezi sebou družstva amatérů z obce, posílená hráči mužů a dorostu.

Turistický oddíl

V roce 1980 byl při TJ Sokol Francova Lhota založen oddíl turistiky. V činnost jej uvedl Karel Sucháček, učitel ZŠ, Miloslav Gargulák a ing. Jiří Silvestr. Základem oddílu byl TOM při
pionýrské organizaci a několik dospělých. Od té doby pořádá oddíl pravidelné akce: Vítání nového roku na rozhledně na Čubově kopci, běh na lyžích Okolo Francovky, přejezd Javorníků,
na jaře Otevírání Pulčínských skal, v květnu pochod Makyta a jiné.

Šachový oddíl

Počátkem padesátých let vznikl v obci při Osvětové besedě šachový kroužek, který organizovali Jaroslav Slováček, Alois Zimek, Jan Zimek a František Biernát. Domácích registrovaných hráčů
bylo málo, proto v kroužku hráli i hráči z Horní Lidče a Valašské Senice. Kroužek hrál v okresním přeboru (tehdy okres Valašské Klobouky) a i při silné konkurenci soupeřů, jakými byli Brumov, Valašské Klobouky, Štítná nad Vláří a Slavičín, se vždy lhotský kroužek držel na prvých třech místech tabulky. Šachový kroužek hrál v sestavě: Slováček Jaroslav, Důbrava Oldřich (Horní Lideč), Biernát František, Zimek Jan, Holec František (H.Lideč), Tkadlec Václav (Val. Senice), Haspala Jan (Val. Senice), Zimek Alois, Brlica František a Slováček Karel. Činnost kroužku nikdo nedotoval. Vše bylo na vlastní náklady členů. Pomáhali si tak, že o velikonocích uspořádali bleskový turnaj o ceny a pak pomlázkovou zábavu, z jejíhož výtěžku pak kryli nutné výlohy. Pořádali i masové šachové soutěže až na čtyřiceti šachovnicích. Velký rozmach šachu a znovu založení oddílu se uskutečnilo až kolem roku 1976 a hlavní zásluhu na tom měl pan Karel Janáč a Vojtěch Trochta. Pod jejich vedením se hrával nejdříve okresní přebor 2. třídy a po několika letech se postoupilo do okresního přeboru 1. třídy. Dokonce se bojovalo o postup do krajského přeboru, ale nakonec se radovala úspěšnější Bystřička, která v této soutěži hraje dodnes. Oddíl zanikl kolem roku 1983 z důvodu nedostatku hráčů. Někteří se odstěhovali nebo odešli na vysokou školu. V té době hrávali např. Karel Janáč, Vojtěch Trochta st., Vojtěch Trochta ml., Ladislav Trochta, Rostislav Smetana, Jan Trochta, Josef Filák, Bedřich Sukup nebo Josef Šuta.

Současný oddíl byl založen v roce 1994. V tomto roce naše šachisty vyzvala k přátelskému utkání Bystřička vedená místním rodákem panem Rumánkem. A tak se lhotští šachisté opět sešli
a po dobrém výkonu soupeře porazili. Tento úspěch přiměl Lhocany k tomu, že se opět přihlásili do soutěže. V sezóně 1994-1995 skončili na druhém místě v okresním přeboru 2. třídy osmičlenných družstev. V další sezóně 1995-1996 se postoupilo do okresního přeboru 1. třídy. V této soutěži hrála Francova Lhota, nejvýchodněji položená šachová obec, celých 6 let. Tehdy hrál Vojtěch Trochta, Jan Trochta, Josef Filák, Rostislav Smetana, Ladislav Biernát, Ladislav Škarpa, Jaroslav Chromík (V.Senice) Postupně se ale přišlo na to, že pokud chtějí hrát ještě vyšší třídu, musí se zkvalitnit kádr. A tak se družstvo doplnilo zkušenými hráči spjatými profesními či rodinnými vazbami s obcí. Začal hrát Petr Zvardoň (Vsetín), Jaroslav Gargulák (H. Lideč), Václav Dolina (Val. Senice), Karel Doležal (Vsetín), Čestmír Hájek (Vsetín) a Radim Vrátný (Ostrava). Vedoucím družstva Rostislavu Smetanovi a Josefu Filákovi se tak podařilo dobrou organizátorskou prácí zúročit snahu. Po šesti letech tvrdých bojů v okresním přeboru 1. třídy postoupila Francova Lhota do oblastního přeboru. V první sezóně se umístili lhotští šachisté na velmi pěkném 3. místě.
V sezóně 2003-2004 obsadili 5. místo a v letošní sezóně 2004-2005 to bylo 8. místo. Bylo založeno také B družstvo, které hraje se střídavými úspěchy okresní přebor 2. třídy. Je složeno převážně z mladých talentovaných hráčů, čímž je zajištěno pokračování a zachování tohoto sportu ve Francově Lhotě. Vedoucím družstva je Václav Dolina. Členové šachového oddílu Francova Lhota přihlášení v ročníku 2004-2005 do Zlínského krajského přeboru – východ: Petr Zvardoň (Vsetín), Karel Doležal (Vsetín), Čestmír Hájek (Vsetín), Petr Hromada (Val. Polanka), Josef Filák, František Filák (Vsetín), Rostislav Smetana, Vladimír Surovec (Valašská Senice), Jan Trochta, Jaroslav Gargulák (Horní Lideč), Václav Dolina (Val. Senice), Tomáš Surovec, Ladislav Juřička, Michal Filák, Josef Kučný.

I to se stávalo – perličky z kroniky

„6.6.1955 jsme jeli do Sidonie k zápasu. Neměli jsme dobré spojení a tak jsme do Horní Lidče jeli na kolech a do Sidonie vlakem hned dopoledne. Když jsme přišli na hřiště, tamní Romové na
něm pásli několik koní. Rozhodčí nepřijel vůbec, tak to pískal soudce z lidu. Zápas jsme sice prohráli, ale výsledek byl kontumační v náš prospěch. Hřiště nebylo od řeky oplocené a tak když
Jan Trochta (Segínů) běžel za balónem, oba se ocitli ve vodě.“

„13.5.1956 se hrál 4. mistrovský zápas ve Slopném s nerozhodným výsledkem 4:4. Zápas byl pěkný. Naši hráli velmi dobře a obětavě. Byl to doposud nejlepší výkon. Po zápase došlo
k nedorozumění. Karel Slováček se zachránil útěkem do autobusu, kam se dostal oknem. Hrál tehdy „načerno“. Terén byl na hřišti tak těžký, že občas musel rozhodčí přerušit hru a míč se musel oškrabat od bláta a jílu. Jeli jsme tam autobusem. Cestovné nám nedali, ale pak nám ho poslali poštou ve výši 300,- Kčs.“

„3.6.1956 se hrál 7. mistrovský zápas ve Střelné opět s nerozhodným výsledkem. Po zápase se však naší vinou ztratil zápis a proto byl nařízen nový zápas na 1.7.1956. Tento jsme prohráli
5:2.“
„20.4.1958 se hrálo na hřišti ve Slavičíně s Rudou hvězdou Bohuslavice. Naši vyhráli 2:3. Zaslouženě jsme vyhráli a nebýt smůly útočníků, dopadlo by to mnohem lépe. Hřib Josef
nepřijel včas a místo něj hrál Zimek Antonín, ale jeho výkon byl slabý. Neměl trénink a měl velké kopačky!“

„7.9.1958 se hrálo s Rudimovem. Prohráli jsme kontumačně 0:3. Zápas se nedohrál. Rozhodčí byl velmi slabý na takový zápas. Vedli jsme 2:0 a v šesti minutách jsme prohrávali 2:3. Při první
brance nejdřív odpískal ofsajd, ale po domluvě Rudimova nařídil jedenáctku. A byl to gól. Vzápětí další jedenáctka úspěšná pro soupeře a dovršila to třetí branka. Naše hráče to vyvedlo z míry. Znervózněli. Nejdříve vypověděly nervy jednomu z našich fotbalistů a nehezky kopl brankaře soupeře a rozhodčí jej vyloučil. Další fotbalista z Rudimova kopl do břicha lhotského hráče, ale ten nemeškal a kopl jej do zadku. Nastala debata a rozhodčí zápas ukončil v sedmnácté minutě druhého poločasu. To ale nebylo všechno! Nervy vypověděly i divákům. Po odchodu hráčů ze hřiště nastala mela. Neobešlo se to ani bez facek. No a výsledek? Kontumační prohra, od 22.9.1958 do 1.1.1959 zavřené hřiště, pokuta 130,- korun a pořádná ostuda. Dále se 300,- Kč muselo zaplatit hráči, kterého zranil divák, aby to nenahlásil na okres. Ještě štěstí, že tam byl Němec (četník) a odvedl rozhodčího do autobusu. Mohlo to dopadnout ještě hůře!“

Něco o financích

Začátky byly opravdu nelehké, hlavně po finanční stránce. Nebyly dotace z OV ČSTV ani žádní sponzoři s finančními dary. Například při mistrovském zápase, který se hrál 8.4.1956 ve
Valašských Kloboukách, dostala TJ 56,- Kčs. Odměnou pro hráče byla sodovka a 11 slánek. Hráči byli šťastní. Při domácím zápase s Rudou hvězdou Bohuslavice 6.5. stejného roku bylo vybráno 344,- Kčs, cestovné soupeře činilo 100,- Kčs (podle vzdálenosti) a odměna rozhodčímu byla 62,- Kč. Na zbohatnutí to opravdu nebylo. Na činnost si členové TJ vydělávali i různou brigádnickou činností.

Karel Matůš věnoval fotbalu celý život

Významné ocenění za celoživotní zásluhy o rozvoj fotbalu obdržel v roce 2000 Karel Matůš st. V pražském hotelu Praha převzal z rukou předsedy Českomoravského fotbalového svazu
Františka Chvalovského cenu JUDr. Václava Jíry. Fotbalový svaz každoročně na základě návrhů okresních svazů oceňuje zhruba čtyřicítku těch, kteří věnovali rozvoji fotbalu celý život. V tomto
roce to byl i pan Karel Matůš st. Jmenovaný byl zakládajícím členem TJ Sokol Francova Lhota. Na její ustavující schůzi byl zvolen hospodářem a tuto funkci zastával až do roku 2004. Celou dobu se staral o kvalitu fotbalového hřiště v obci.

Góly – koření fotbalu

Střelci gólů vždy patřili a patřit budou k nejpopulárnějším hráčům. V TJ Sokol Fr. Lhota se za celá léta činnosti vystřídalo mnoho hráčů a mezi nimi i dobrých střelců. Nemůžeme je tu všechny jmenovat a tak ze Sokolské kroniky vybíráme jen některé údaje. Mezi tzv. opory mužstva v začátcích patřili třeba Alois Trochta, Karel Slováček, Karel Gargulák a František Zimek. Tehdy nejvíce zápasů odehrál Jan Slovák a ve své době patřil mezi nejlepší. V dalších létech patřil k nejlepším střelcům Karel Matůš. Např. v sezóně 1972/1973 dal 35 branek a vystřílel tak mužstvu postup ze IV. třídy do III. třídy . Od roku 1974 byl zase nejlepší Stanislav Rösner. Ten v sezóně 1974/1975 vstřelil 38 gólů, což přispělo k postupu ze III. třídy do okresního přeboru. Dále bychom mohli uvést Josefa Trochtu, Dušana Zimka, Jiřího Hrbáčka, Otu Zimka, Miroslava Surmaře, Karla Garguláka ml., Stanislava Sukupa st. a další. Uvádíme zde tabulku střelců branek, které byly dosaženy v okresním přeboru a ve vyšších soutěžích.

Současnost

Dnes má TJ Sokol Francova Lhota tři oddíly. Oddíl šachu, turistiky a kopané. Oddíl kopané má v soutěžích tři družstva hrající v okresních přeborech. Družstvo mužů, dorostu a žáků.
Družstvo mužů má 33 členů, dorost 26 a žáci 18. Ostatních členů je evidováno 83. V oddílu šachu je 31 hráčů a v oddíle turistiky je zapsáno 54 členů (12 dospělých a 42 juniorů).
Protože v obci doposud nebyla postavena tělocvična, zimní příprava mužů probíhala několik let v tělocvičně při Základní škole Horní Lideč. Dorost a žáci měli zimní tréninky v sále místního
kulturního domu. Mezi současné hlavní sponzory patří ČSOB Pojišťovna, Prodex s.r.o., Francova Lhota, Carnex, spol. s r.o.Francova Lhota.

Na závěr

Současný výbor TJ Sokol chce tímto poděkovat všem členům, trenérům a funkcionářům za dosažené výsledky ve sportu v obci a popřát jim do dalších let, hodně zdaru a ještě více sportovních úspěchů. Poděkování patří i všem sponzorům a Obecnímu úřadu Francova Lhota za jejich finanční pomoc. S úctou a uznáním je třeba touto cestou ocenit práci těch hráčů a funkcionářů, kteří se dnešních dnů nedožili.
Sportu zdar!

Údaje z historie tělovýchovy v naší obci byly zaznamenávány už od roku 1935 díky Josefu Václavíkovi – tehdejšímu kronikáři obce, Janu Zimkovi (+) – dlouholetému jednateli TJ a Aloisu
Matůšovi – dlouholetému předsedovi TJ. Z těchto let je zachována Sokolská kronika. Další informace poskytli: Karel Matůš ml., Stanislava Sukup st., Josef Filák, Rostislav Smetana.
Fotografie zapůjčili: Alois Matůš, František Mikulín, Karel Matůš, Stanislav Sukup, Jaroslav Matůš a Josef Trchalík. Kresba na titulní straně je od Ladislava Šerého, žáka 5. třídy
Brožurku sestavila a napsala Drahomíra Trchalíková za spolupráce Karla Matůše ml.
Vydána byla díky sponzorům.
Všem, kdo se na vzniku brožurky podíleli, patří poděkování.