Francové z Háje: od Matyášova hejtmana k Trystamovi ve Lhotě

Francové z Háje patřili k méně známým šlechtickým rodům, jejichž osudy propojily Čechy, Moravu, Slezsko i Uhry. Jejich členové působili jako vojenští velitelé a držitelé statků. Do dějin naší obce vstoupili především mladší Franc z Háje a jeho syn Trystam, v dobových zápisech nazývaný také Trystram. Jejich příběhu předchází vojenská dráha staršího nositele jména Franc, který sloužil králi Matyáši Korvínovi.

Odkud rod přišel

Přesný původ rodu dosud neznáme. Pátrání po Háji ve Slezsku se zatím ukazuje jako slepá stopa: chybí doklad, který by odtud France odvozoval a samotné založení Háje ve Slezku je datováno do roku 1784. Jeho pozdější úřad ve Slezsku sám o sobě neurčuje rodiště. Další možností je Háj u Radonic na Kadaňsku, s nímž France spojuje tamní vlastivědná literatura. Ani toto určení však dosud nepotvrdil dobový dokument o jeho původu.

Franc z Háje ve válce dvou králů

Nejstaršího známého France zachycuje vídeňská listina z 13. října 1463. Společně s Václavem Vlčkem, Mikulášem Lužickým a jejich druhy v ní vystupuje jako věřitel rakouského arcivévody Albrechta, který jim dlužil 4 725 zlatých vojenského žoldu. Ztotožnění tohoto muže s pozdějším královským hejtmanem podporují jméno i opakované vazby na stejné vojenské prostředí.

Od roku 1468 je Franc doložen ve službách uherského krále Matyáše Korvína. Právě tehdy začala válka Matyáše s českým králem Jiřím z Poděbrad. Náboženský spor mezi papežstvím a kališnickým králem se spojil s odporem části české šlechty a Matyášovým úsilím získat českou korunu. Roku 1469 nechala část stavů zvolit Matyáše v Olomouci českým králem, zatímco Jiří zůstal na trůně. Boje zasáhly i Moravu a po Jiřího smrti roku 1471 pokračovaly proti jeho nástupci Vladislavu Jagellonskému.

Významnou oporou Matyášovy moci byli placení profesionální vojáci, mezi nimi také muži z českých zemí. Do jeho služeb přecházeli i někdejší Jiskrovi vojáci a bratříci. S tímto vojenským prostředím se pojí proslulá Černá rota, známá také jako Černé vojsko. Její označení se objevuje až po Matyášově smrti a původně nepojmenovávalo veškeré jeho vojsko. Francova doložená velitelská služba patří do dějin Matyášovy žoldnéřské armády; jeho vlastní oddíl však dochované listy názvem Černá rota neoznačují.

Nejpozději v prosinci 1469 již Franc zastával úřad hejtmana ve Slezsku. Jeho dopisy přibližují každodenní práci velitele: jednal s vratislavskou radou, koordinoval oddíly a řešil zásobování. V květnu 1471 žádal o ponechání pěšáků dalších osm dní v poli kvůli nebezpečí nepřátelského útoku. V červnu psal z tábora před Zábřehem na Moravě a roku 1474 se označoval také za trenčínského župana.

Podmanínští: Matyášovi služebníci a sousedé na moravsko-uherském pomezí

Ve stejném královském služebním prostředí působil Ladislav Podmanínský. Matyáš mu roku 1458 udělil Považskou Bystrici a roku 1469 jej znojemská korespondence označuje za hejtmana moravského markrabství. Nejpozději roku 1474 je doložena jeho vazba na Brumov a tamní hradní správce. Podmanínští tak patřili k významným aktérům na obou stranách moravsko-uherského pomezí.

Konkrétní kontakt s Franci z Háje dokládá dohoda uzavřená v Trenčíně 2. února 1483. Mezi jejími zprostředkovateli je uveden Mikuláš Franc z Háje a Hluku, který pomáhal urovnat spor Ladislava Podmanínského s Vilémem Tettauerem. Jde již o jiného nositele rodového jména než staršího Matyášova hejtmana. List ukazuje, že se okruhy Franců a Podmanínských skutečně protínaly.

Cimburk, Pulčín a cesta ke lhotskému statku

Také hrad Cimburk u Koryčan má spojitost s dějinami pulčínského hradu, především prostřednictvím šlechtických rodů a jejich majetkových vazeb. Miroslav z Cimburka se v letech 1446–1448 psal také podle Pulčína. Regest královského zápisu kladeného do roku 1454 pak připomíná společnou zástavu Brumova a Pulčína Bernardovi z Cimburka. Každý z těchto hradů měl své vlastní majetkové dějiny.

Na počátku 16. století nacházíme na Cimburku u Koryčan bratry France, Jana a Mikuláše z Háje. Roku 1524 Franc a Jan vložili Cimburk s Koryčany a dalším příslušenstvím Vilémovi z Víckova. S Víckovy se následně setkáváme i v rozhodujícím zápisu o Trystamově nabytí zdejšího statku.

Podle historiků Dalibora Janiše a Jiřího Kohoutka mohl starší pulčínský majetkový celek tvořit základ pozdějšího statku se správním sídlem ve Francově Lhotě a zahrnujícím zničené vsi Pulčiny a Zubůvku. Zatímco pulčínský hrad je v letech 1518 a 1520 uváděn jako pustý, ve Lhotě je na počátku 16. století doložena tvrz. Do majetkových vztahů zde zasahovali také Podmanínští: zápis z roku 1521 zachycuje ručitelské jednání Viléma z Víckova za Štěpána Podmanínského a zesnulého Jiříka Tarczyho, které se týkalo i Petrovských Lhot. Výklad souvislosti Pulčína a lhotského statku.

Rok 1530: Trystam přebírá zdejší statek

Pro naši obec je důležitý mladší Franc z Háje, kterého historik Tomáš Baletka spojuje s cimburskými bratry a roku 1526 jej uvádí jako držitele Horní Lidče. Jeho synem byl Trystam Franc z Háje. Otcovu smrt dokládá zemskodeskový zápis z roku 1530, který Trystama výslovně nazývá sirotkem po zesnulém Francovi.

Roku 1530 Filip z Víckova vložil Trystamovi do zemských desk tvrz a Zbelovy Lhoty, tedy dnešní Francovu Lhotu, s poplužním dvorem a dvěma fojtstvími. Součástí majetku byly rovněž Horní Lideč se dvěma dvory a fojtstvím, dnešní Valašská Senice a pustá Zubrůvka. Zemské desky zaznamenávaly práva ke šlechtickému majetku; zápis proto zachycuje právní převod celého statku včetně jeho příslušenství. Přesný den Trystamova příchodu do vsi z něj nevyčteme.

Moravský zemský archiv v Brně, A 3, inv. č. 104, fol. 1v. Uložené zobrazení rukopisu v archivním prohlížeči; hledaný zápis je dole vlevo. Otevřít archivní snímek.

Přepis zápisu podle vydání Františka Matějka z roku 1948:

Ves Zbelovy Lhoty a Lidče. 6. Filip z Víckova i s svými erby a budúcími potomky Trystramovi Francovi z Háje, sirotku po nebožčíkovi Francovi z Háje pozuostalému, a erbóm jeho své vlastní zboží a dědicství, tvrz a vsi Zbelovy Lhoty s dvorem poplužným a dvoje fojtství vysazené, ves Horní Lidči s fojtstvím vysazeným a se dvěma dvory, ves Jesenici s fojtstvím vysazeným a ves pustú Zubrůvku, s lidmi platnými i neplatnými, s činžemi, s robotami i se všemi poplatky, kderéž na těch lidech a na tom zboží sou, s rolí oranú i neoranú, s lukami, s pastvami, s pastviščemi, s horami, s lesy, s háji, s chrastinami, s řekami, s potoky, s vodami tekutými i netekúcími, s mlýny, s mlýniščemi, s rybníky, s rybniščemi, s doly, s mezemi, hranicemi a se všemi a všelijakými užitky a poplatky, duochody i se vším plným právem, panstvím a příslušenstvím, tak zúplna a v celosti, jakž to svrchupsané zboží od starodávna vyměřeno a zamezeno jest a jak sem to sám držel a požíval, nic sobě tu práva, panství ani kterého vlastenství nepozuostavujíc ani zachovávajíc, to všecko svrchupsané zboží, svobodné a žádnému nezávadné, ku pravému dědicství, jmění, držení a dědičnému požívaní vkládám a vpisuji ve dsky zemské.

Zachován starší pravopis edice, pouze spojena slova dělená na konci řádků. „Jesenici“ editor podle polohy vykládá jako dnešní Valašskou Senici. Obraz tištěné edice, s. 262, č. 6.

Zápis potvrzuje příbuzenský vztah Trystama a France a zároveň ukazuje tehdejší podobu zdejšího majetku. Naše obec v něm vystupuje jako místo s tvrzí, dvorem a dvěma fojtstvími. Trystamův věk ani jméno jeho matky uvedeny nejsou. Přesnou polohu tehdejší tvrze zatím neznáme.

Rok 1549: převod na Adama z Lomnice

O devatenáct let později, roku 1549, převedl Trystam svůj statek na Adama z Lomnice. Zápis opět podrobně vypočítává převáděný majetek. Vedle Horní Lidče, Zbelových Lhot, Senice a pusté Zubrůvky uvádí také Trystamův dřevěný dům se třemi pruty rolí. Horní Lideč zde vystupuje s polovinou fojtství a dvěma dvory, Zbelovy Lhoty se dvěma fojtstvími.

Začátek zápisu z roku 1549:

Trystram Franc z Háje i s svými erby a budúcími potomky Adamovi z Lomnice a erbóm jeho své vlastní zboží a dědicství, duom muoj od dřeva stavený […]

Zkrácený přepis podle Matějkovy edice, s. 360, č. 207; […] označuje vypuštěný text. Rukopis v MZA, obraz celé strany edice.

Tímto převodem se podle historického výkladu lhotský statek znovu připojil k brumovskému panství. Samotný zápis neuvádí, proč Trystam majetek postoupil. Dřevěný dům z roku 1549 také nemůžeme bez dalšího ztotožnit s tvrzí uvedenou roku 1530. Trystamův další osud, manželka ani konkrétní potomci zůstávají neznámí; rok převodu není doloženým rokem jeho smrti.

Trystamovo jméno se uchovalo také v místním vyprávění o Kobzově lípě. Podle tradice ji měl nechat vysadit roku 1530 při svém příchodu do Lhoty, spolu s dalšími lípami. Tato pověst dodnes spojuje jeho osobu s památným stromem naší obce.