Muzeum kardinála Štěpána Trochty

Rodný dům kardinála Trochty (čp. 55) byl v roce 2015 přeměněný na malé muzeum věnované tomuto významnému rodákovi. Expozice připomíná jeho život a odkaz pod heslem Práce – oběť – láska. Součástí je i zachovalá světnice s původními kamny a prostor pro setkávání.

Návštěvu lze domluvit předem:
Fara – 731 405 531, Marie Žídková – 737 620 521

Kurátorská spolupráce: Ing. Jaroslav Novosad
Návrh expozice: Ing. arch. Alena Maňáková

Životopis kardinála Trochty

Sama osobnost kardinála Štěpána Trochty a jeho život je popsaný v několika publikacích:

Zde ještě malé připomenutí o životě:

Štěpán Trochta se narodil 26. 4. 1905 ve vesnici Francova Lhota čp. 55 jako nejstarší syn Františka Trochty a Anny Trochtové. Když bylo Štěpánovi 8 let, zemřel mu otec. Od té doby jeho a dva sourozence vychovávala pouze matka. Do školy chodil ve Francově Lhotě. Gymnázium začal studovat v Kroměříži. Pro matčinu nemoc však musel studia přerušit a začít doma hospodařit.

Kolem roku 1923 se Štěpán dočetl v novinách, že v Itálii založil kněz Jan Bosko společnost salesiánů, která se stará o chudou a opuštěnou mládež. To odpovídalo jeho touze a jeho založení. Vydal se tehdy, i když měl málo finančních prostředků, proto k salesiánům do města Perosa Argentina v Itálii. Zde dokončil gymnaziální studia a v roce 1925 se stává salesiánem. Studuje bohosloví na teologické fakultě turínské univerzity a kněžské svěcení přijímá 3. července 1932 ve svých 27 letech. Primici ve Francově Lhotě slavil 17. července 1932. Byl prvním knězem, který pocházel z Francovy Lhoty.

Štěpán Trochta byl neúnavný budovatel – dostal úkol od představeného salesiánů vybudovat kostel s příslušnými prostorami v Ostravě. Ještě nebyl ústav v Ostravě dostaven, už ho posílá představený do Prahy, aby postavil kostel a domov pro chlapce v Praze Kobylisích.

Zároveň zrenovoval kostel sv. Kříže v Praze Na Příkopě. V Trochtově osobě se spojovala inteligence s organizačními schopnostmi. Stal se členem Ústřední junácké rady a nejvyšším duchovním rádcem českých katolických skautů.

Po okupaci a zahájení druhé světové války se zapojil do domácího odboje, když ukrýval a podporoval hledané odbojáře a židovské uprchlíky. V roce 1940 byl zatčen, ale pro nedostatek důkazů propuštěný. 28. května 1942 byl Štěpán ale zatčen znovu a polovinu války prožil v koncentračních táborech Terezín, Mauthausen a Dachau. Po konci války se vrátil ke svým salesiánským spolubratrům v Praze.

Dne 16. listopadu 1947 byl v Praze vysvěcen na biskupa a jmenován biskupem litoměřickým.
Jako biskupské heslo si zvolil Actio – sacrificium – caritas, česky: Práce – oběť – láska.

Štěpán byl opět zatčen v roce 1953 a o rok později byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen k 25 letům těžkého žaláře. Vězněn byl na Ruzyni, Pankráci, Kartouzách a v Leopoldově. V květnu 1960 byl při amnestii propuštěn na svobodu, ale bylo mu nadále znemožněno vykonávat kněžský nebo biskupský úřad.

Dne 28. dubna 1969 jej papež Pavel VI. jmenoval kardinálem in pectore, jmenování bylo zveřejněno až v roce 1973. V pátek 5. dubna 1974 okolo poledne navštívil biskupskou rezidenci v Litoměřicích opilý krajský církevní tajemník, který se dožadoval audience u nemocného biskupa. Následovalo několikahodinové jednání, během kterého tajemník na kardinála řval a častoval jej výhrůžkami a vulgárními výrazy. Kardinála Trochtu nalezli druhého dne ráno v agónii. Zemřel v sobotu 6. dubna 1974 na následky rozsáhlé mozkové mrtvice v litoměřické nemocnici okolo třetí hodiny odpoledne.

Historie muzea

Otec Štěpánův, František Trochta (*1881) zdědil po svém otci Janu Trochtovi (*1833) kus pozemku vedle rodného domu (čp. 18), tak asi čtvrt gruntu, ale dům musel si postavit sám. V roce 1904 se oženil, a když se Štěpán narodil, na domě se ještě pracovalo. Vše bylo ještě neomítnuté, dělaly se dveře, zasklívaly se okna.
Na otce vzpomínal Štěpán často. Byl to člověk pracovitý a podnikavý. Na všechno se díval z praktického hlediska a vše posuzoval očima šetrného hospodáře. Byl rozeným optimistou. Zvláště pak miloval hudbu. Hrál na různé nástroje. Hrával obyčejně na basu. Byl vysoké a mohutné postavy. Mladý Štěpán měl na hudbu také nadání a učil se hrát na klarinet.

Dům s přilehlou zahradou zakoupila farnost Francova Lhota za velkého přispění tehdejšího faráře Antona Kasana. Společnými silami farníků byla celá budova rekontruována a v roce 2015 slavnostně otevřeno muzeum připomínající život a odkaz Štěpána Trochty.

Samotné muzeum je složeno z části expoziční, kde jsou umístěny jednotlivé předměty vztahující se k životu kardinála, a poté druhá část – kuchyň a jizba, která představuje místo setkávání pro návštěvníky i farníky.

Ze života v Muzeu

Muzeum je stále živým místem, kde si návštěvníci mohou připomínat jak kardinála Trochtu, tak i běžný život na Valašsku. Každoročně je muzeum středobodem celoroční vzdělávací akce pro místní děti – „Od zrníčka ke chlebíčku“. Tato akce je určena pro děti druhé a třetí třídy, kdy se začíná na jaře setí obilí na políčko, pokračuje sklizní obilí spojenou s dožínkovou mší, mlácení obilí v přilehlé stodole, výlet do mlýna pro mouku a končí upečením hostií pro první sv. přijímání dětí, které se celý rok staraly o toto políčko.

Nejen v Muzeu, ale i v celé obci si připomínáme život Štěpána. V roce 2024 jsme si připomenuli výročí 50 let od úmrtí nejen mší, ale i celým odpolednem pro širokou veřejnost.

Stavba Muzea

Přestavbu domu č.p. 55 si za své vzali farníci z Francovy Lhoty pod vedením otce Kasana. Ten svou neúnavnou snahou a podněcováním dokázal zajisti jak materiál, tak živou sílu pro zdárnou rekonstrukci.

Samotná stavba byla náročná, ale není to konečný stav. Během let se opravila přilehlá stodola. V rámci budovy jsou ještě plánováné aktivity obytné podkroví pro návštěvníky, úprava zahrady jako místa odpočinku a také oživení prostoru.