Naši významní rodáci – Ve službě církvi

ThDr. Josef Novosad SDB

(18. 7. 1910 Francova Lhota – 15. 4. 1983 Ostravice)

Katolický kněz, salesián a teolog, jeden z průkopníků českého salesiánského díla.

Narodil se ve Francově Lhotě ve skromných poměrech jako nejstarší z dětí. Jeho dětství zásadně ovlivnil přítel z mládí, pozdější biskup a kardinál Štěpán Trochta. Právě jeho příklad inspiroval mladého Novosada k rozhodnutí stát se knězem. V roce 1924 odjel jako jeden z prvních českých chlapců do Itálie do salesiánského domu v Peroze Argentině. Zažil těžké začátky, ale našel duchovní oporu v Donu Stuchlém.

Po noviciátu v Chieri a studiích v Turíně se v roce 1930 vrátil do vlasti. Působil ve Fryštáku, poté byl vyslán na teologická studia do Říma, kde roku 1936 přijal kněžské svěcení a získal doktorát z teologie. Po návratu do Československa vyučoval v Ostravě, věnoval se studiu církevních dějin i pastoraci.

V době nacistické okupace se odvážně postavil nátlaku okupační správy, když odmítl předat pražský ústav nacistům – navzdory přímým výhružkám SS. Po válce přednášel v Mníšku pod Brdy a v Oseku. Po roce 1950 byl jako mnozí jiní internován komunistickým režimem – nejprve v Oseku, poté v Želivě. Patřil k intelektuální elitě duchovních a byl uznáván jako vynikající teolog.

Po propuštění v roce 1955 pracoval manuálně, než mu byl po více než desetiletí udělen státní souhlas k výkonu duchovní služby. Působil v Petřvaldu a později v Ostravici, kde se stal oporou mnoha laikům i mladým lidem. Vytvořil kolem sebe komunitu, vyučoval, zpovídal a pomáhal. Zemřel v roce 1983 v Ostravici, kde je také pohřben.

P. Alois Tkadlec

(7. 12. 1918 Francova Lhota – 6. 9. 1988)

Kněz, vlastenec a svědek víry v nelehkých časech.

Narodil se jako nejmladší z osmi dětí v rolnické rodině ve Francově Lhotě. Díky vynikajícímu prospěchu na základní škole nastoupil na Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži. Díky pomoci své řeholní sestry mohl studium dokončit. Pokračoval na Teologické fakultě v Olomouci a na přírodovědných fakultách v Brně a Praze.

Za 2. světové války byl nasazen na nucené práce v Německu, odkud se díky šťastné náhodě vrátil předčasně domů. V obavě z poválečných restrikcí byl ještě před koncem války 17. března 1945 vysvěcen na kněze. Primici slavil 18. dubna 1945 ve Francově Lhotě, i přes dramatické události spojené s partyzánským přepadem.

Působil v několika farnostech, mimo jiné v Uherském Brodě, Hradčovicích, Osoblaze či Vésce. V 50. letech byl zařazen do pomocných technických praporů (PTP) a zbaven státního souhlasu k výkonu duchovní služby. Byl nucen pracovat na poště a železnici. Po pěti letech se mohl vrátit ke kněžské službě, kterou vykonával až do své smrti v roce 1988. Poslední roky působil v obci Újezdec u Luhačovic, kde byl také pochován.

Na strýce vzpomíná jeho synovec jako na hluboce věřícího, obětavého člověka s hlubokou vírou a láskou k lidem. Byl inspirací i duchovním vůdcem, který pomohl připravit nové kněze a přinášel samizdatovou literaturu i v době nejtvrdšího komunismu.

Mgr. Stanislav Matyáš

(1. 9. 1964 Vsetín – )

oučasný kněz pocházející z Francovy Lhoty, působící ve farnostech Zlínského a Olomouckého kraje.

Narodil se ve Vsetíně, vyrůstal a studoval ve Francově Lhotě. Po střední škole absolvoval základní vojenskou službu a pracoval ve firmě MEZ Vsetín. V roce 1993 se rozhodl pro duchovní povolání – nastoupil do Teologického konviktu v Litoměřicích a následně na Cyrilometodějskou teologickou fakultu v Olomouci.

V roce 2001 přijal jáhenské svěcení a o rok později, 29. června 2002, kněžské svěcení z rukou arcibiskupa Jana Graubnera. Primici slavil ve Francově Lhotě 6. července 2002 – po 57 letech první primice ve farnosti.

Jeho kněžská působiště:

• 2002–2003: Valašské Meziříčí, Branky, Lešná (kaplan)
• 2003–2010: Velký Ořechov (administrátor, farář)
• 2010–2017: Kostelec na Hané, Ohrozim, Vícov (farář)
• 2017–dosud: Strání (farář)

Primice byla významnou událostí nejen pro farnost, ale pro celou obec. Zúčastnilo se jí mnoho duchovních, řeholních sester i farníků z širokého okolí.